.jpg)
Něco ke kafíčku...Blbcem snadno a rychle aneb Já to přece myslela dobře
Myslím, že každý z nás občas udělá věc, za kterou by se nejradši propadl na druhý konec zeměkoule. Takovou tu věc, kterou udělá v dobré víře, kdy chce někomu pomoci nebo udělat dobrý skutek a ono to řízením osudu nebo vlastní hloupostí jaksi nevyjde.
Poslední obětí tohoto řízení se stala naše babi. Je to osůbka v letech a její oči už neslouží tak, jak by měly. Přes tento handicap však vaří bezkonkurenční svíčkovou. Nu a tyto dvě věci se neblaze spojily v jednu katastrofu.
O víkendové návštěvě jsme si pochutnávali na této božské maně a babička se rozhodla zabalit nám ještě kousek s sebou. Schraňuje různé kelímky a krabičky, ze kterých teď vybrala jednu vhodné velikosti. Naplnila ji omáčkou, překryla alobalem a přepásala gumičkou. Těšili jsme se, že si k večeři pochutnáme ještě jednou. Manžel držel krabičku, pomalu jsme se loučili, babička nás doprovodila až k autu.
„Co to máš na sobě?“ lekle jsem se, když manžel odložil krabičku na zadní okénko a otočil se k nám čelem. Na jeho původně tmavých kalhotách se objevily béžové proužky. Podobné fleky měl i na botách a mě v tu chvíli bylo jasné, co se stalo. „Tys to vylil! To přece musíš držet rovně!“, vykřikla jsem a myslela, že nedával pozor a příliš nahnul krabičku směrem k sobě. Vrhla jsem pohled na zadní okénko, abych zjistila rozsah škod, tedy objem vylité omáčky. Tehdy jsem ztuhla podruhé. Krabička seděla v bazénku omáčky a málem by vypadala jako loďka na jezeře, kdyby jí nechyběla vesla. Zoufale jsem se otočila nazpátek a teprve teď si všimla cestičky, která se za námi táhla už z babiččiny kuchyně.
Babička si při svém vetchém zraku nevšimla, že krabička, kterou vzala, je nejspíše od nějaké zeleniny a má zespodu několik, respektive rovných šest, větších kulatých otvorů. Svíčková tak začala pomalu kapat na schody, chodbu, ulici, kalhoty i dečku na okénku. Naštěstí to šlo vyprat, ale k té večeři nám toho už moc nezbylo. Největší práci však dalo uklidnění nešťastné babičky, která opravdu vypadala, že kdyby se měla kam propadnout, udělala by to s okamžitou platností. Příští víkend bude obědvat na oplátku u nás. Budeme muset vymyslet také nějaký malér, aby se přestala cítit trapně.
Také se vám stalo něco podobného? Podělte se s námi o seznam svých medvědích služeb.
6.6.2012 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 49 | Doporučit článek | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,2/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Blbcem snadno a rychle aneb Já to přece myslela dobře
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Johanka74 - 6.6.2012 10:17
čtu to až nyní, to už máš to nejhorší za sebou. I tak přeji 
.jpg)
Johanka74: tak to je dobře. A držím palce aby zkoušky udělala
Verera: to je jednoduchý s tím prádlem...něco sice pustí, ale záleží z jakýho materiálu je to ostatní prádlo co v pračce je, na některý se to nechytá
Johanka74: hurá, přeci jen to nejsou takoví byrokrati. Cítila jsem s tebou, protože vím, když se mi něco takového povede, jak mi je - celou mě poleje pot
Tak ať se holčině daří
Johanka74: já si hned myslila, že když má krom té pozvánky úplně všecko vyřízené, tak to na tom přece ztroskotat nemůže.
Johanka74: super, si ji aspon budou pamatovat A gratuluju 
.gif)
Jarča*: Dík Naštěstí je ukecala a nechali jí to udělat, má to donýst zejtra až půjde na další předmět 
PEGG: Nam se to stalo obracene. Meli jsme se letos vratit v pondeli 30 dubna. Holky obe dostaly itinerar. Ve 2:30 rano nam u nasich kamaradu zvoni mobil (to volala mladsi dcera), ale nez jsme to zvedli hovor skoncil. No a pak v 5:30 volala znovu starsi, ze pry kde jsme. Tak dostala nevrlou odpoved ze nevyspali ve Frankfurtu Vynadano dostaly az po nasem prijezdu. Pry cekaly a my nikde, tak se baly, jestli se neco nestalo. Kdyby se jukly na email co jsem jim poslala pred odjezdem, kde byl presny prilet nemusely nas budit. Ale i tak hralo to u srdce, ze se o nas boji, takze jsme nadavali jenom tak na oko
YXH: 2X Krucis co to blbne?
YXH: výborně, takhle se musí na závistivý sousedky
jelítko: jojo, takový věci on si bude pamatovat do smrti a mlátit mi je o hlavu, i když už leta nejsme spolu
Verera: vosmajda: Manzel mi pomahal prat pleny a tak byly vsechny modre, krasne batikovane. Kdyz jsem to vesela, ptala se jizliva sousedka co se stalo. Tak jsem ji rekla ze to je nova moda "dzinove pleny" a ze je mam z Nemecka. Byla z toho tak vysita, ze se nezmohla ani na odpoved. (porad o nas ta drbna rozhlasovala ze mame vsechno z Nemecka, tak aspon mela o cem mluvit )
Ale te babicky je mi moc lito 
Verera: vosmajda: Manzel mi pomahal prat pleny a tak byly vsechny modre, krasne batikovane. Kdyz jsem to vesela, ptala se jizliva sousedka co se stalo. Tak jsem ji rekla ze to je nova moda "dzinove pleny" a ze je mam z Nemecka. Byla z toho tak vysita, ze se nezmohla ani na odpoved. (porad o nas ta drbna rozhlasovala ze mame vsechno z Nemecka, tak aspon mela o cem mluvit )
Ale te babicky je mi moc lito
orinka: aby se nepo 
to už je skoro pravěk, ale v prvním manželství jsme stavěli domek - dlouhých 6 let - a konečně došlo po kolaudaci na úklid před stěhováním. Měli jsme tam čerstvě natřená okna, tehdy se na nějaké lepicí pásky kolem dokola na sklo nehrálo, tak byla skla sem tam poprskaná trvanlivou barvou. Měla jsem děsnou radost, jak mi to drátěnkou (opravdickou, drátěnou), šlo hezky dolů. Jen do té doby, co na to pořádně zasvítilo slunko. Žádná okena na světě už ty drápance nespravila. A věříte, že už je to skoro 40 let a exmanžel to vzpomíná ještě i teď? Jak jsem se doslechla
Barák prodaný, div ho v 97. voda nevzala, ale podrápaná skla se drží neochvějně dál.
Teď jsem si vzpoměla, jak to tady čtu, jak jsem poprvé vařila guláš, když jsme s mym 
byli sami u nich doma. Nejdřív jsem připálila cibuli a jak jsem nesla ten tchýnin kastrol na balkón, aby nebyl smrad, tak jsem ho nechtěla položit na dlažbu, aby jim třeba nepopraskala no a tak tam byl takovej kousek koberečku a já to na to položila. Když jsem za deset minut pro to šla, tak jsem to zvedla i s přiškvařenym koberečkem 
no a bylo po kastrolu. Naštěstí guláš se nakonec poved, buňky na vaření jsem měla od začátku. Jakousi střevovitost taky a taky mi to zůstalo
sharon: takhle cestovala moje kolegyně do Bulharska, asi v roce 1985 měli letět např. 10.8.v 0:20 tak si to přihasili na letiště 10.8.večer
