Vánoce, svátky klidu a pohody. To bych ale nesměla být blbá.
.jpg)
V souvislosti se slavením Vánoc často slýchávám radu ve stylu „jaký si to uděláš, takový to máš“. Ani nevíte, jak ráda bych si to udělala po svém a měla Vánoce přesně podle svých představ. Jenže to u nás není tak jednoduché a já už toho začínám mít docela dost.
Při padá mi, že jsem v předvánočním a vánočním období něco jako otrok své rodiny a přemýšlím, do jaké míry si to způsobuju sama a do jaké s tím vlastně nemůžu reálně nic udělat.
Je mi dvaapadesát let, mám dvě dospělé děti, jednou vnouče a na částečnou starost i mé rodiče, kterým už zdraví neslouží tak, jak by mělo. A kromě toho k nám na Vánoce pravidelně jezdí ještě manželova ovdovělá maminka, která vlastně kromě nás nikoho jiného blízkého nemá.
A tak se pro mne předvánoční čas odvíjí několik posledních let podle předem daného scénáře, který nejsem schopná změnit, protože na mne všichni spoléhají. A já si připadám jako štvanec.
Začíná to nakupováním dárků. Ne, že bychom si dávali nějaké drahé dary, ale nějakou drobností se vzájemně potěšíme. A já každoročně nakupuju dárky nejen za sebe, ale i za manžela, za moje rodiče a za tchyni. Všichni mi dají peníze s tím, ať za ně dárky nakoupím, že vím nejlíp, co by komu udělalo radost a oni by koupili nějakou blbost. Navíc pro rodiče je už pohyb po obchodech dost namáhavý. Předloni jsem zkusila tenhle jejich požadavek odstřelit tím, že na takové lítání opravdu nemám kdy a ať tedy dají jako dárek ty peníze a dotyčný si za ně koupí sám, co bude chtít. Udělalo se to tak, ale bylo to pak pod stromečkem hodně rozpačité, na peníze místo dárků nejsme nikdo zvyklý. A tak se opět zavedl osvědčený model – Máňa to oběhá, ona je šikovná.
Cukroví – to je taky kapitola. Pečení mě baví, opravdu. Peču ráda, mám radost, že moje cukroví chutná a je oblíbené. A tak peču doslova jako velkokapacitní cukrárna. Velkou krabici oběma svým dětem, menší našim a tchyni, střední nám. Loni jsem poprvé cítila, že to tak nejde. Nejenom, že to strašně leze do peněz a všichni tu krabici s cukrovím ode mne považují za dárek, ale bylo toho už prostě moc. Asi je to věkem, nevím, nějak už nevydržím, co dřív. Takže ty nastavované noci se na mně docela podepsaly, utahaná jsem byla hodně. Letos jsem řekla, že cukroví nebude, že udělám jen pár kousků pro nás a pro ty, kdo přijdou na návštěvu a okamžitě mi jako odpověď přišly protažené a zklamané obličeje. Takže jsem nakonec stejně vyměkla, a i když toho nebudu péct tolik jako jindy, krabici každému připravím.
Samotné trávení Štědrého dne a svátků, to je poslední hřebíček do mé „rakve“. Na Štědrý den už dopoledne přiveze manžel moje rodiče a jeho maminku, všichni pak společně večeříme, přičemž zůstávají až do druhého dne na sváteční oběd, na který přijdou obě naše děti se svými partnery a teď už i s vnučkou, které jsou dva roky. Popisovat ten kolotoč s přípravou svátečních jídel a s úlohou hostitelky asi nemá smysl, určitě si to dokážete představit.
Když je za námi konečně Štědrý den a první svátek a všichni zase odjedou a já uklidím, doslova padnu za vlast a ten druhý sváteční den nedělám nic. Plácnu sebou k televizi, koukám na pohádky a k jídlu konzumujeme zbytky z předchozího dne. To je pro mne ten nejhezčí den z celých Vánoc. Ne ten, kdy se sejde celá rodina a všichni jsme pospolu, což by mělo asi být to nejkrásnější, ale ten, kdy mám všechny z dosahu, a nikdo po mě nic nechce. Stydím se za to, že to takto cítím, ale nemůžu si pomoci.
No a teď bych měla přijít i o tuhle svojí jedinou vánoční pohodu. Dcera se mě zeptala, zda mám mezi svátky dovolenou a já neprozřetelně řekla, že ano. A ona, aniž by se mě zeptala, jestli nemáme sami nějaké plány, zcela automaticky prohlásila, že to je fajn, že jim kamarádi nabídli strávit Silvestra na Šumavě na jejich chalupě, prý pojedou už na druhý svátek a těch pár dní si užijí lyžovačku. A že nám tady nechá malou Adélku (vnučka) rovnou už od toho prvního svátku, kdy přijdou na oběd, aby se pak stihli v klidu sbalit. A přijedou si pro ni na Nový rok odpoledne.
A já teď nevím. Vnučka je moje zlatíčko, moc ji miluju, ale je to dvouleté neposedné batole, stačí mi, když ji občas mám na půl dne nebo na celý den a jsem z ní utahaná. Neumím si představit mít ji tady celý týden, navíc po tom mém předvánočním zápřahu. Vlastně bych neměla šanci si vůbec odpočinout, což jsem měla v plánu. Dceři jsem řekla, že s tím hlídáním zatím nevím, koukala na mě trochu nevěřícně a prý jí mám dát co nejdřív vědět, aby si mohli udělat plán.
A teď mi řekněte. Jsem blbá? Jsem tak hodná a obětavá, že to hraničí se zdravým rozumem? Víte, co mi řekla moje kolegyně a kamarádka v jedné osobě? „Že se na to nevyprdneš, sama lítáš kolem všech, zajišťuješ jim hezké Vánoce s veškerým komfortem. A kdo připraví co tobě, kromě hromady špinavého nádobí? Nikdo nic. Nebuď blbá, všem letos suše oznam, že rušíš Vánoce a udělej je jen takové, jak bys chtěla ty sama, bez ohledu na všechny ostatní.“
V hloubi duše vím, že má pravdu. Jenže mám asi problém s tím vzepřením se, oznámit rodině najednou, že všechno bude jinak, než na co byli zvyklí. Jenže pravda je, že kdybych si odpustila ten předvánoční a vánoční kolotoč, mohla bych si pak asi v klidu užívat to hlídání vnučky, protože bych nebyla utahaná.
Omlouvám se za román, jestli jste dočetli až sem, prosím, řekněte mi váš názor a taky jak to máte o Vánocích v rámci vaší rodiny zařízeno vy?
3.12.2013 Rubrika: Čtenářské příběhy | Komentářů 73 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Vánoce, svátky klidu a pohody. To bych ale nesměla být blbá.
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Už několik let se snažím Vánoce nějak zvlášť nehrotit, jelikož už mám dost toho stresu. Obvykle tedy kašlu na úklid a dárky kupuji s předstihem a online. Slavíme s manželem a dcerou, takže nákup dárku není nějak těžký. Jemu dám láhev alkoholu a dceři udělá radost třeba hezká kabelka: https://www.kabelka.cz/.
No, jak to tak čtu, tak mám trochu strach z toho, jak dopadnou naše letošní Vánoce. Snad to ale vše proběhne tak, jak má. Teď zrovna jsem ve fázi vybírání dárků. Prvně musím nakoupit dárky pro děti. Třeba pro syna mám vybraný takovýto stolní fotbal https://hrackyzadobrekacky.cz/spolecenske-hry/dreveny-stolni-fotbal-1wbgo Myslím si, že to mu určitě udělá radost. Co ale koupím ostatním to vůbec nevím.
nemelo by to byt jen o tech prachach, vazne
--
oblekame-andilky.cz
.jpg)
sharon - 3.12.2013 9:00 
A když se ptáte jestli jste blbá, tak já vám odpovím.
Ano jste.
váš problém je, že neumíte říct NE.
Až se to naučíte budete mít klid.
a to, že neumíte říct kategorické NE a jen se pořád obětujete (což je stejně každému u zadele, protože pro ně je to samozřejmost) je jen vaše vina.
Naučte se to.
.jpg)
Vím, dnešní děti takový dárek zřejmě neocení, protože touha po tabletech a dalších „in“ vymoženostech to zcela jistě zastíní. Nenechte se tím odradit. Protože jednou, až z nich budou dospělí lidé, budou mít své vlastní děti a my už s nimi nebudeme, tento dopis vytáhnou a přečtou si ho znovu. A tyto okamžiky dalece přesáhnou i to, že kdysi před třiceti lety k vánocům dostali ten vytoužený „tablet“ nebo mobilní telefon. Pokud takoví dopis naopak napíšete svým rodičům, možná to pro ně může být poslední příležitost, aby se dozvěděli, že jste je měli rádi a co pro Vás znamenali. Tohle je ten nejhezčí vánoční dárek, který můžete dát…
Mějte krásný pohodový víkend, Pavel
https://www.facebook.com/pages/Energie-stromů-pro-lidi-co-dokáží-svět-vnímat-i-jinak/103513063046854
Když tu tak píšete o tom, jak chcete udělat radost hezky uspořádanými vánočními svátky pro rodinu... jedna hezká vánoční úvaha :-)
Nejhezčí vánoční dárek, který můžete dát nestojí peníze…
Vánoční čas všichni vnímáme jako svátky míru, klidu a štěstí. Ovšem na lidi také doléhá samota i nostalgie, vzpomínky a pocity, že ne vše v životě jsme udělali správně. Snažíme se narovnávat vztahy a být více přátelští ke všem kolem nás. Za celý rok pracovního shonu, se nejsme schopni tak zastavit, jako právě na vánoce. Přesto mnoho z nás má v sobě pocity, emoce, lásku, kterou nedokážou vyjádřit pro svůj uspěchaný životní styl. Dokonce mnohdy nejsme ani tak silní, abychom to dokázali. Říci někomu to co v sobě nosíme, co si myslíme, co cítíme. Je velká škoda, že především muži jsou tak „silní“, že nechtějí dávat najevo svou „slabost“ v podobě emocí a citů. Paradoxně, jaká je to slabost člověka se takto chovat. Není to chlapské, není to mužské, je to slabošské-bát se projevit. Zastavit se a říci něco hezkého. Nemluvě o ženách, které to mnohdy také nedokážou. A vánoční den, kdy se všichni sejdeme u štědrovečerního stolu, a nakonec si rozdáme mnoho neosobních dárků koupených v obchodě, považujeme za vánoce. Ano podaří se nám vykouzlit úsměv stejně prázdný, jako jsme my sami. Ani ve vánoční čas mnohdy svým blízkým či svým vlastním dětem nedokážeme říci, co pro nás znamenají. Jak je milujeme a čeho si na kom vážíme. Zkuste tedy udělat změnu. Sedněte si, až budete sami a začněte psát. Napište vánoční dopis pro ty, které máte rádi. Sdělte jim, co pro Vás znamenají, co k nim cítíte, čeho si vážíte. Co jste s nimi prožili krásného za ten uplynulí bláznivý rok. Otevřete své srdce způsobem, kterým jste to ještě nikdy neudělali. Sami budete překvapeni jakou sílu má láska a sdílení. Sdílení nejen hmotného života v podobě společného domu a hmotných dárků. Ale uvidíte sílu největšího daru - lásky a upřímnosti - ve vás samotných směrem k vašim blízkým. Vím, dnešní děti takový dárek zřejmě neocení, protože touha po tabletech a dalších „in“ vymoženostech to zcela jistě zastíní. Nenechte se tím odradit. Protože jednou, až z nich budou dosp
A dcera je mrzák, že nemůže pomoct, nebo jak? To se ani trochu nestydí?? 
Přijde mi, že si dcera i vaši rodiče zvykli na pohodlí. A rodiče by třeba taky mohli pomoct, s přípravou jídla, otáčet řízky, udělat salát, prostřít stůl... kdybys byla nemocná, tak bys to asi taky nemohla všechno chystat, ne?? Myslím, že tohle je prokletí matek - dělají toho spoustu, ale vděku se nedočkají.
Vnučku bych pohlídala, ale jen pod jedinou podmínkou - když mi dcera pomůže s přípravou Vánoc - může napéct a dovézt pečivo, pomoct s úklidem - a děda mezitím pohlídá vnučku, ne??
Nebo udělej to nejjednodušší - vymysli si chorobu a je to 
Asi to zní hrozně, ale musíš s tím začít něco dělat, jinak skončíš jako udřená ženská.
Já Vás úplně chápu, na Vánoce je to šílený. Rodina je rodina, člověk se cítí špatně když všem okolo nevystrojí ten nejkouzelnější sváteční den. Jenže možná by nebylo na škodu to trošku "upravit", aby se odrostlé děti už trošku postarali o vlastní Vánoce "po svém". My to máme doma taky tak, mamka lítá kolem všech už od doby, co jsem byla maličká a její vytíženost stoupala s každým sourozencem a příbuzným, který se k nám na Vánoce "napakoval". Ale co jsem si našla svého přítele (dnes už muže), tak jsme trávili každé Vánoce jen spolu. Se všemi jsme se sešli před Vánocemi nebo po nich, ale o Vánočním dni jsme byli sami spolu, uvařili si, strávili den po svém a rozbalili si večer dárky, které jsme dostali předem. Maminka má na Vánoce doma jen taťku a brášky, ségra slaví taky "s tím svým" a co se příbuzných týče, naši si pozvou jen ty, které tam chtějí na Vánoce mít. Mamka chystá cukroví každoročně a když nějaké chceme, tak jí s ním se ségrou pomůžeme. Vaše děti jsou už dost velké a mohly by začít mít vlastí Vánoce, jako máme my. Alespoň trošku by Vám tím odpadla nějaká ta práce, promyslete to. 
Marie, domluvte si večeři a oběd někde v restauraci, kde mají otevřeno. Nevařte pro tolik lidí. Pokud si mezi sebou obdarovaní a obdarovávající se nedomluví, co komu koupit, pak ať si dají navzájem peníze, není to Váš problém. Vždyť se dá na obálku napsat...na nový kabát...a vložit suma....nebo na čtvrtku A5 nalepit obrázek nových bot a dopsat - na dárek, který zahřeje...nemusí to být jen holá bankovka. I peníze se dají dát tak, aby neurazily, aby obohatily! Po Novém roce je kupa slev! Ten, kdo tím neprochází dnes a denně, nepochopí, nedocení, co je to práce si to jenom zorganizovat! Jen to vyprání lůžkovin po všech! Marie, kde bydlíte, že se k Vám vejde tolik lidí na noc...? Proč nemáte 2+1 s dvoulůžkem pro vás dva s manželem a dvěma křesly se stolečkem u TV? Zcela jednoduše by se k Vám nikdo nevešel a každý by to musel pochopit. Cukroví bych objednala, každý by dostal malou krabičku a jeden tác na stůl pro všechny. Dneska je velká nezaměstnanost a dost žen žije single- někdo si třeba rád přivydělá napečením štrůdlů, vařením atd. A měl by pocit, že něco udělal pro druhé, byť za prachya necítil by se sám.....
Takhle se Marie uštvete a až k tomu dojde, necháte tady xlidí zcela neschopných si Vánoce udělat sami! A s tím hlídáním...Řekla bych dceři, ano, ráda bych Tě ohlídala dítě, ale jsem unavená po tom shonu, chceš si nás všechny vzít na svátky jako já to dělám, abych měla na vnučku sílu, nebo tedy chceš mít Vánoce bez práce jako vždycky a nebo tedy chceš mít fajn dovču bez starostí? Oboje holka nezvládnu, je mi jednou tolik co Tobě. No on si každý řekne, jsou Vánoce, a je mu blbé ten servis nejbližším neposkytnout. Ale za cenu každoročního uštvání? Jakmile už dopředu ty svátky vnímáte takhle, škodíte si na zdraví! Marie, vždy, když mě děti zvou na Štědrý den, jim říkám...vydržela bych doma sama u pohádek. Nejsem malá! Léta jsem chystala Vánoce svojí rodině a jenom ty dvě děti a muž mně daly starost a honičku. Ale kompenzuju to pomocí celoroční - všestrannou - a jsem tam fakt dvě hodinky - na večeři a rozbalování - bydlíme na jedné adrese. Salát si pro sebe nedělám. Pak si jdu do svého.
Jsem mladou dcerou své matky s mužem a 3 dětma-byť už s dcerou dospělou 19,5r , ale šesti a dvouleťákem,ale tohle bych mamce nemohla udělat...hanba mi mě fackovala a moji ségru taky..má 2 kluky..
Marie,jak už tady bylo psáno..rozděl každému něco...přepiš dcérance receptíky a ať se holka snaží-já to taky neuměla /a první cukrátka byla humpolácká,ale chutnala/ a její holčička ji třeba pomůže plácat a když ne, tak ať tatínek hlídá a maminka může tvořit...svíčky,svařáček, koledy...uáááá krása..to ji to půjde od ruky"!!! hlavně nebudeš muste TY tvořit ty krabice!!!!
Dárky sháníš ty???? no to je tedy síla...ano rodičům a tchýňce..dobře, ale mladým?? kde to žiješ?? mamka v září rozdá korunky a chce o první adventní neděli dodat krabici s dárkama pro moji rodinu.Balí ona sama..nehodlá řešit co kdo z rodiny potřebuje a jak má můj kluk sladěnou výbavu na lyže,jaký robot právě frčí,co chce manža na kolo,já jaký chci parfem...nakoupím, dovezu, babi zabalí a děti jsou nadšený a je klíííd..žádný šštrés a všichni jdeme na vánoční trhy, dceři-vnučce na vánoční koncert,dáme svařák a vládne u nás pohoda.Ano, letos bude babi s dědou hlídat kluky přes Silvestra,ale jen proto, že jsme se ségrou napekly-každá 4 druhy + 2 nepeč. a je z toho rázem 10 druhů!!!, chlapi sjeli pro stromeček,já dovezu medovník,ségra chlebíčky,taťka nějaký šňaps...mamka je úplně v pohodě a já vlastně taky!!! těšíme se z toho, jak se těší na vnuky,na jejich radost..no úplně jako Líbáš jako ...
néé zlehčuju,ale jeden člověk tohle všechno nemůže zmáknout....to se nedá!!! a hlavně potom už to nemůže ani bavit a radovat se?? z čeho..ze stresu??
.jpg)
kareta: každý to má, jak chce, v tom s tebou souhlasím.
My děláme vánoce dětem a sama si nedovedu představit, že na vánoce nebudu mít tu vůni cukroví (ale proč mít toho tuny, stačí symbolicky), jehličí a atmosféry svíček a světýlek - to miluju. Jak děti odejdou, jen to vše pokrátím a zredukuju, ošidit bych se o to však nechtěla. Konzumu se odmítám přizpůsobit, vánoce mám ráda. Nepouštím rádia s připitomělýma reklamama, na TV nekoukáme a koledy si zpíváme sami o adventních nedělích.
Chce to jednoduše říct: " Nezlobte se, už mě to zmáhá, ráda vás uvidím,a el musíte se výrazně podílet na přípravách."
A nebo , pokud to nedokážeš, se fakt hodit marod a nechat to na nich. Pokud o to stojí, zvládnou to (a můžeš z toho udělat pěknou tradici 
pokud ne, aspoň je vidět, že se dřeš naprosto zbytečně.
aa11: kamarádka je o 10 let mladší jak Marie ale taky se zapřáhla do potahu a táhne. Dobrovolně. Když vyjmenuje ty činnosti, co provozuje, tak si říkám, jestli ta tradice vůbec stojí za to. Nikdo by mne nepřinutil se takto "obětovat". Kdykoliv na mne kdokoliv něco takového zkusí, tak se doslechne ode mne, že fakt ne, nechci, protože se mi nechce, protože to nemám ráda a vím, že jsme hrozná a v podstatě mi je jedno, co si o tom druzí myslí. Já jim taky nekecám do toho, jak mají žít.
