Reklama: Základem každé pracovny jsou kvalitní kancelářské židle . Na Hawaj.cz si vyberete tu pravou přesně podle vašeho stylu.  

Buritto s Jihočeským žervé, fazolemi, hovězím ragú, avokádem a koriandrem

Buritto s Jihočeským žervé, fazolemi, hovězím ragú, avokádem a koriandrem

Mexická klasika s Jihočeským žervé od Madety. V tomto jednoduchém receptu nechybí kvalitní hovězí maso, mexické fazole nebo avokádo. Šmrnc mu dáte kořením Fajitas a koriandrem. Zarolujte si dnešní dokonalý oběd...

pošlete nám recept

Muž jako rušivý element. Dělá binec. Ale sama být nechci.

Muž jako rušivý element. Dělá binec. Ale sama být nechci.

Moc ráda bych si od vás přečetla vaše osobní zkušenosti. Asi se sama v sobě nějak nevyznám, nebo nevím, co vlastně chci. Připadám si jako blázen a nerada bych udělala nějaké nerozvážné a ukvapené rozhodnutí.

Je mi pětačtyřicet let. Krátce po třicítce jsem se rozvedla a zůstala sama se dvěma dětmi. Ty už jsou obě samostatné, takže žiju sama, respektive až do nedávna jsem žila sama. Děti vylétly z hnízda v podstatě hned po maturitě, našly si spolubydlení a já si za poslední čtyři roky zvykla na svůj klid a pohodlí.

Před asi tři čtvrti rokem jsem potkala přítele, je mu padesát, taky rozvedený. Musím říct, že nikoho jsem nějak cíleně nehledala, nechávala jsem tomu volný průběh. I v době od rozvodu jsem občas měla nějakého přítele, ale nikdy se to nedostalo do fáze společného bydlení. Až teď. Na podzim jsme se s Jiřím dohodli, že spolu zkusíme bydlet a před Vánoci jsme to zrealizovali. On se nastěhoval ke mně, mám větší byt, on má jen garsonku.

Vánoce byly krásné, přijely i děti a všichni jsem si to společně užili. Myslela jsem si, že bude všechno v pořádku, ale jak jsem psala v úvodu, najednou se sama v sobě nevyznám a přemýšlím, jestli jsem s tím sestěhováním udělala dobře. Jsme spolu v jedné domácnosti teď jeden měsíc a mně to začíná čím dál více vadit.

Dřív jsem si to doma čančala a udržovala, jak mi vyhovovalo, věděla jsem, že jak ráno byt zanechám, tak ho odpoledne po návratu z práce najdu. Teď mi připadá, že je všechno vzhůru nohama. Jiří pracuje na směny, takže když má odpolední, je dopoledne sám doma. A bohužel, moc pořádkumilovný není. Přijdu z práce a v obýváku na stolečku jsou po něm talířky a hrmečky, obaly od sušenek. V koupelně zacákané umyvadlo, zmuchlaný ručník na koši na prádlo, ukápnutá zubní pasta, na záchodě, pardon, že to píšu, stopy po jeho velké potřebě v míse.

Je mi jasné, že on byl zvyklý žít, stejně jako já, roky sám. A chlapi tohle asi vidí jinak, respektive tolik to neřeší. Stejně jako já, i on si musí zvyknout a naučit se dodržovat nějaká pravidla soužití.

Já s tím mám trochu problém, protože mi připadá hloupé začít ho po měsíčním společném bydlení peskovat ohledně uklízení. Nerada bych ho nějak otrávila, je mi s ním fajn a po těch letech samoty si užívám, že mám s kým vyjít do společnosti, ke komu se večer přitulit, popovídat si a tak. Po téhle stránce je všechno v pořádku.

Problém je pouze ten náš rozdílný přístup k tomu, co považujeme ohledně úklidu a domácnosti za samozřejmé. Mám dost fyzicky náročnou práci, vždycky jsem přišla domů do svého uklizeného a voňavého bytu, vysprchovala se a udělala si svůj relax s kávou a knížkou. Teď přijdu utahaná a první, co mě čeká je pouklízet po něm jeho binec. Nádobí, koupelnu, záchod, neustlané postele, zmuchlané oblečení. Strašně mi to vadí, jak má odpolední, přistihla jsem se, že chodím domů už předem naštvaná.

Zkusila jsem, zatím jen tak nenápadně a taktně, ho naťuknout a požádat, aby, když odchází, tu po něm nezůstávala taková spoušť, ale až mi ho bylo líto. Celý zrudnul, bylo poznat, že je mu trapně. Následujících pár dní se snažil, ale čtvrtý den už bylo zase všechno v jeho obvyklých kolejích.

Co byste mi v tomto případě radily? Možná mi řeknete, že řeším nesmysly a dělám si nerváky kvůli prkotinám. Já to tak na jednu stranu i cítím, ale nemůžu si pomoct, je to nějak silnější, než já. I přesto, že jsem s ním ráda a jsem ráda, že je tady, cítím, že mi to vlastně vadí a narušuje mi to můj dosavadní zajetý způsob života. Jsem normální?

Sylva


26.1.2015   Rubrika: Partnerské problémy   |   Komentářů 48   |   Vytisknout

Hodnocení článku: 3,1/5   Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1   2   3   4   5  

 

Diskuse ke článku - Muž jako rušivý element. Dělá binec. Ale sama být nechci.

Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Zvolte stranu: 1-15 | 16-30 | 31-45 | 46-48
sharon
sharon - 3.2.2015 15:52

Pentlička: to máš hodně smutný zkušenosti.....

 
Verera
Verera - 29.1.2015 21:11

Renee: 20:25, co já bych dala za tenhle přístup.

 
PEGG
PEGG - 29.1.2015 7:53

Pentlička - 28.1.2015 12:32 smajlik - 68smajlik - 47 jj.

Nessie - 28.1.2015 14:15 smajlik - 105smajlik - 93 když ono je to spíš k pláči, než na pobavenísmajlik - 16

 
Renee
Renee - 28.1.2015 20:25

A co se týče dětí, ty jsou dávno dospělé, žijí svoje životy a čas od času nás navštíví, třeba na oběd. Ale mnohem častěji jdu já za těmi svýma a on taky za svými. Navzájem se ty děti viděly asi jednou a matně si vzpomínám, že to byla náhoda smajlik - 16 Není důvod tohle spojovat na sílu.

 
Renee
Renee - 28.1.2015 20:17

rychlonožka: Rozumím, počet příbuzných jsem taky nehodlala rozšiřovat, a ani můj druhý muž ne. To jsme si vyjasnili hned na začátku, že do našich rodin se vzájemně montovat nebudeme - co si budeme povídat, ono je to i dost trapné, přijít v těhle letech za rodiči a říct "maminko, tatínku, to je Pepa, táhne nám oběma na 50 a budeme spolu žít, seznamte se a snad se budete mít rádi" smajlik - 34 Takže tohle jsme udělali úplně jinak, každý máme svou rodinu a vedeme to odděleně. Naštěstí jsme se v tom shodli.

 
rychlonožka
rychlonožka - 28.1.2015 19:01

Pentličko 12.32...dedukuju, že jsem podle Tebe spadla do té třetí skupiny. Vařím, uklízím, a to třetí...z prvotního nadšení občasná záležitost. To jsem neplánovala, stačil mi člověk, s nímž si budu rozumět a na rozdíl od minulého vztahu, že se mnou bude počítat do budoucna. Prachy atd mě nezajímaly. Co se týče financí, vaření, úklidu, tam se popasujeme. Jinde to uhrávám tu na plichtu, tu jsem převálcována....já totiž prostě nesnáším, aby mi někdo plánoval akce s lidmi, co si s nimi nemám co říct, jsou mi cizí a radil mi ohledně mého volného času a ovlivňoval ho. Tady vykopávám válečnou sekeru co týden a už jsem utržila jak šrámy z bitev, tak vytáhla i bílou vlajku, nebo dokonce prošla i studenou válkou. Mám ráda jiné písničky, jiné knížky, jiné filmy a počet příbuzných nehodlám rozšiřovat. O ty jeho teda. Musejí ti chlapi fakt kecat i do zaběhnutých vztahů s našimi lidmi, o kterých už víme, co od nich čekat, zatímco oni je vidí jen tak z rychlíku? Když oni to mají u sebe úplně opačně? A když my se hlavně na nic neptáme a víme si rady samy a vyhovuje nám to takhle? Není to lehké. A navíc člověk čelí atakům těch ostatních holek...ONA NĚKOHO MÁ A JÁ NE...

 
Petruša
Petruša - 28.1.2015 18:46

Pentlička: trefné smajlik - 68smajlik - 47

kdybych zůstala sama, tak bych taky nikoho na soužití už nechtěla. Jak psala Linda, občas pozvat večer na snídani (nebo klidně i večer na snídani za pár dní smajlik - 68) a jinak každý ve svým

 
Renee
Renee - 28.1.2015 18:24

rychlonožka: Patřím mezi ty s touhle zkušeností. Rozvedená po dlouholetém manželství, pak několik let sama ve vlastním bytě, pak sestěhování s novým partnerem (ve středním věku). Dlouho jsem to nechtěla, bránila jsem se tomu zuby nehty, samostatné bydlení se mi strašně líbilo. Nakonec mě ukecal a nemůžu říct, že to byl krok vzad. V mnoha ohledech to byl krok vpřed, ale v některých ohledech i teď po dlouhých letech stále vzpomínám na to, jak se mi krásně žilo samotné smajlik - 16 Nicméně celkově si stěžovat nemůžu, jde nám to velmi dobře, ale plně si uvědomuju, že je to hlavně proto, že můj druhý manžel není ten obvyklý typ, o kterém píše PEGG: "Všimněte si, že jak se ženská sestěhuje s chlapem, tak to je pro něho signál, že starost o žrádlo, prádlo a jeho šulína je automaticky na ženě."
Můj muž je naštěstí pravý opak, tomuhle se zcela vymyká, a vím, že je bohužel mezi muži stále spíše výjimkou. S tím, co píše PEGG (a vlastně i Pentlička), bych se nesestěhovala nikdy, ani přes mou mrtvolu smajlik - 48 Naštěstí jsme spolu předtím dlouho jen randili, takže jsem měla příležitost ho celkem dokonale poznat. Nedivím se jiným rozvedeným ženám, že do toho již znovu nejdou, protože těch klasických typů (já se válím, ty jsi služka) je bohužel pořád většina. Do toho bych taky nikdy nešla smajlik - 66

 
Nessie
Nessie - 28.1.2015 14:15

PEGG: Já jsem původně vůbec nechtěla přispívat - v poslední době na to nemám čas, ale tvůj příspěvek mě prostě dostal.... smajlik - 68smajlik - 68 Přesně, naprosto přesně jsi to vystihla s tou situací po sestěhování s chlapem dohormady - a to říkám jako poměrně šťastně vdaná žena. Ale je to prostě pravda, je to tak.
Děkuji - velice jsi mě pobavila v jinak nudném pracovním dni. smajlik - 68

 
denda04
denda04 - 28.1.2015 13:20

Pentlička: smajlik - 34až tákkk jo??smajlik - 67smajlik - 68

 
Jarča*
Jarča* - 28.1.2015 12:59

Pentlička: a já děkuji za ztrátu všech zbývajících iluzísmajlik - 68

 
Linda
Linda - 28.1.2015 12:49

Pentlička: smajlik - 34smajlik - 34smajlik - 34 dekuji za osvetu ....chudak Sylva

 
Pentlička
Pentlička - 28.1.2015 12:32

PEGG: Jenže o to chlapi nestojí. Zjistila jsem, že po 50 jsou tři typy chlapů - jedni nestojí o ženskou vůbec, radši chodí do hospodyx a na ryby a jsou toho názoru, že ženská by zbytečně prudila a omezovala je a stejně jde všem ženským jenom o peníze, další skupina chce mít nejlépe několik přítelkyní na sex a pokud do ženské "investujíů nějaký výlet, dovolenou nebo nedej bože třeba koncert nebo divadlo, tak chctějí adekvátní odměnu - sex, sex, sex a nehynoucí vděčnost, že něco podbného příšerného pro ni bykli ochotni udělat, a třetí skupina jsou ti, co hledají pečovatelku, uklízečku, kuchařku a případnou milenku v jednom a říkají tomu, že jsou rodinné typy.

 
PEGG
PEGG - 28.1.2015 12:15

Ještě jsem nečetla příspěvky, tak se možná budu opakovat, ale to nechodila Sylva k němu do garsonky? Nebo byla vždycky jen předem ohlášená návštěva, takže pán stačil poklidit? Osobně žiju sama a vím, že už žádného chlapa domů nechci, možná tak nějakou pořádnou ženskou, aby si měl člověk s kým popovídatsmajlik - 68 ale ani to mi nechybí. Mám spoustu kamarádů a kamarádek a tak nabitý program, že nestíhám. Dřív to bylo z práce domů a "starat" se o chlapasmajlik - 68 Všimněte si, že jak se ženská sestěhuje s chlapem, tak to je pro něho signál, že starost o žrádlo, prádlo a jeho šulína je automaticky na ženě.
Když už teda chlapa, tak každý ve svém a za své a jen společné výlety, dovolené..... smajlik - 105 Nehledě na to, že jak má chlap něco jistého, tak se přestane snažit, už nemá důvod.

 
catcat
catcat - 28.1.2015 11:12

Já žiju dlouhodobě sama. Můj dlouholetý přítel měl tu fantastickou vlastnost, že žil v Austrálii smajlik - 68 Povídali jsme si každý den přes skype, ráno mě tak i budil a vídali jsme se osobně často, buď na cestách nebo v jeho bytě v Praze. Ideální stav smajlik - 58

 

Zvolte stranu: 1-15 | 16-30 | 31-45 | 46-48
Sponzori

Prohledej


Výherci v soutěžích

Soutěže na Soutez.cz

    Anketa

    Covid

    Prodělali/y jste v uplynulém roce Covid?

    Celkem hlasovalo 77046.
    Archiv anket.