Reklama: Základem každé pracovny jsou kvalitní kancelářské židle . Na Hawaj.cz si vyberete tu pravou přesně podle vašeho stylu.  

Mají dospělé děti právo mluvit mi do života?

Mají dospělé děti právo mluvit mi do života?

Je mi skoro šedesát let, jsem vdova a mám dvě dospělé děti a tři vnoučata. Sama jsem už skoro deset roků. Tedy byla jsem sama. Před necelým rokem jsem se seznámila s mužem, rozvedeným, plus minus stejně starým, jako já.

Nejdřív jsme spolu jen tak nezávazně chodili na procházky a za kulturou, teď v létě jsme spolu byli na společné dovolené. Je nám spolu dobře, moc si rozumíme.

Problém, který řeším, je přístup mých dětí k mému partnerovi. Už před časem jsem jim ho představila, vlastně ho viděly jen jednou. Setkání bylo takové nijaké, slušné, ale ze strany dětí hodně rezervované. Dcera mi pak několikrát řekla, jestli to myslím vážně a že doufá, že si ho nenastěhuju domů. Syn se moc nevyjadřoval, to spíš snacha cítila potřebu mi sdělit svůj názor, že se jí můj přítel nelíbí, prý jí na něm něco nesedí. Co konkrétně ale specifikovat neuměla. Pravděpodobně si o tom povídají s dcerou, protože obě mluví prakticky totožně.

A teď k věci. S přítelem jsme se dohodli, že se sestěhujeme do jednoho bytu. On má garsonku, já tři plus jedna, takže volba je jasná, budeme u mě. Garsonku zkusíme nějak výhodně pronajmout a bude z toho ještě nějaká koruna na přilepšení.

Řekla jsem to dětem a jejich reakce mne naprosto šokovala. Podle nich jsem se zbláznila, stěhovat si domů v mém věku chlapa, vyhrožují, že ke mně přestanou i s vnoučaty chodit. Jsem z toho opravdu v šoku, přemýšlím, kde jsem udělala ve výchově chybu. Vychovala jsem dva pořádné sobce. Pravda je, že dokud jsem byla sama, fungovala jsem jako „babička na telefon“ a kdykoli jim pohlídala děti. To se v posledním roce samozřejmě změnilo a já myslím, že to je ten hlavní důvod, proč můj přítel dětem vadí.

Jenže snad mám ještě právo na svůj život, nedělám nic špatného. Svůj vztah si míním uhájit, rozhodně se nebudu podřizovat přání svých dětí. Jen mne moc mrzí, že naše vzájemné vztahy takhle dopadly. Momentálně jsou doslova na bodu mrazu. Možná tam hraje roli i to, že se nemohou srovnat s tím, že jsem si našla „náhradu“ za jejich zemřelého otce.

Já teď jen nevím, jak se mám k dětem chovat. Ani dcera, ani syn mi teď sami od sebe nezavolají, to musím já, dokonce odmítli i pozvání na nedělní oběd. Co mám dělat? Jsou to moje děti a taky vnoučata, mám je ráda, ale přece se jim nemůžu vnucovat. Nemáte pro mne nějakou radu?

Halka


16.9.2015   Rubrika:   |   Komentářů 103   |   Doporučit článek   |   Vytisknout

Hodnocení článku: 3,1/5   Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1   2   3   4   5  

 

Diskuse ke článku - Mají dospělé děti právo mluvit mi do života?

Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Zvolte stranu: 1-15 | 16-30 | 31-45 | 46-60 | 61-75 | 76-90 | 91-103
jelítko
jelítko - 15.10.2015 9:33

Jinak to myslím obecně ne konkrétně smajlik - 58

 
jelítko
jelítko - 15.10.2015 9:31

rychlonožka: Nevim z čeho soudíš, že se tady někdo navzájem napadal smajlik - 66 To jsem nijak nezaznamenala. A taky nechápu, jak můžeš napsat větu - "Jinak Jelítko, těch zkušeností mám samozřejmě víc než Ty. Životních, partnerských, negativních i pozitivních...", když mě vůbec neznáš, nevíš co jsem v životě prožila a neprožila. Lidské "zkušenosti" se získávají tím, co nám život přináší. Někomu život hází klacky pod nohy od mládí a někdo si propluje životem bez výraznějších starostí až do konce. Takže to není o čase a době strávené na světě, ale o intenzitě situací, které život přináší. A taky o tom, v čem člověk žije a co vidí okolo sebe.

 
rychlonožka
rychlonožka - 9.10.2015 20:33

I fackovacího panáka nebo hromosvod špatných nálad kolikrát ženské dělají, jen aby nebyly samy. Co si budeme povídat.
Z vlastní zkušenosti zase vím, jak medově umějí ženské-kolegyně člověku osladit život, když má doma chlapa a ony ne. Ne všechny samozřejmě. Jen ty, co to nevydýchají.

 
Verera
Verera - 2.10.2015 11:30

rychlonožka: Normální chlap by se sestěhoval a nechtěl se nechat vydržovat nebo obsluhovat. Sestěhovat se za rovných podmínek pro oba je známka vztahu, který má smysl. Neříkám, že pán musí dělat všechno napůl, ale brát a dávat vyrovnaně.
Pokud tomu tak není, nemá cenu ho tahat domů, vůbec uvažovat o sestěhovávání. Občasné schůzky ano, ale nikdo snad není tak zoufalý, aby ze sebe udělal otroka jen proto, aby nebyl doma sám.

 
rychlonožka
rychlonožka - 1.10.2015 8:11

ale když je doma sama, je jí smutno. A ona si třeba nedokáže umět představit, jak se ten vztah posune dál a že se jí může stát, že ten nový partner jí celodenní a každodenní přítomností nesedne a co potom. Vztah s dětmi narušený, partner rozejitý - to bude pak samota. Ona si měla s dětmi sednout a oznámit změny - teď jsem někoho poznala, budu mu věnovat taky nějaký volný čas, ale vnoučátka si brát nadále chci, jak se domluvíme? Ona dle mého se vrhla do nového vztahu a zásadně změnila vídání se s dětmi. Ty děti to pochopily tak, že dala přednost cizímu člověku, což de facto tak je. Ona to změnila ze dne na den. Doteď jí vnoučata "byla dobrá i za cenu, že s nimi je práce, jen aby nebyla sama". Pak je lehko pustila k vodě. Ona asi Halka neměla žádné koníčky. Byla jen matka a babička. Tu chybu dělá ona, ne její děti. Myslím, že kdyby trávila jeden večer pravidelně na kultuře, jedno odpoledne v týdnu na delší procházce a jeden nepracovní den na výletě s kamarádkou svého věku, tak by to vyznělo trošku jinak. Ale usuzuji, třeba vůbec ne správně, že paní se věnovala rodině a najednou přišel někdo, s kým si rozumí. Ze dne na den to změnila. Já bych to pochopila stran dětí asi tak - doteď jste mně byli dobří. Konečně vás můžu pustit, mám náhradu a ve štěstí si bránit nenechám. Odteďka si dělám, co chci. Konečně - vychovala jsem vás? Vychovala. A mám svoje práva. Najednou, teď. Odteď Halku nezajímá, že vnouče má horečku, /ať si máma vezme paragraf/, poněvadž s fanoušem mají naplánováno jet na houby. Ty její děti nejsou vychovanými sobci. Ony jen reagují na situaci po svém. Nedávno tu byl příběh, jak máma se přestala stýkat s dcerami, když si našla pána, který ji potom opustil, prodala byt, co měl být jednou dětí a přidala mu na barák, zbavil se jí a ona neměla kde bydlet. Pak za dcerami přišla a jedna je nesmiřitelná a druhá by ji snad i k sobě vzala, ale s tímto názorem je v rodině sama a všechny si znepřátelí, když to udělá. Ona si Halka tady jistě od každého něco vzala a určitě si nějak poradí. Tyhle diskuse tu jsou od toho a ne od toho, aby se diskutující navzájem napadaly. Jinak Jelítko, těch zkušeností mám samozřejmě víc než Ty. Životních, partnerských, negativních i pozitivních...

 
rychlonožka
rychlonožka - 1.10.2015 7:58

Milé jelítko, jak bych mohla vědět, kolik je tady komu let? Třicet byl příměr a příklad. A vůbec jsem to nemyslela tak, že kdo je mladší má špatný či nezralý názor. Jsou lidi, co si nevědí rady se životem, důchod v kapse a jsou nepoučitelní a jsou lidi, co jim je polovina roků a vědí, co chtějí a jdou za tím tou svojí cestou, aniž by se potřebovali někoho ptát. Ovšem zkušenosti člověk nasbírá věkem a pak k tomu má co říct ze svého úhlu pohledu. pro pisatelku Halku je ten názor stejně věkově zainteresovaných tím, co tu hledá. Půlka mladých tu totiž napíše, že by jim to nevadilo a druhá, že jim to přijde třeba řeknu to mírně nestandardní, aby jejich o x let starší mámu potkávali lidi jako novou stálou partnerku. Můj názor zamlada i nyní vždycky byl, ať si lidi žijí po svém, pokud tím nikomu neubližují a neškodí. Život mě ale docela utvrdil v tom, že některý typ lidí se zásadně celý život umí jen starat o druhé a nenechá je na pokoji, ať dělají co dělají. Jako moje známá, co to dotáhla poněkud dál, než její sestra, věčně se vším nespokojená, patrně i jinak vdaná, než tahle pohodářka, takže věčné útoky a nesváry, vyvolané zcela jednostranně, ničí tuhle mně milou osůbku řadu let. Žít a nechat žít nepochopí asi do konce života. Rozvrátila manželství oběma svým dětem, rozvrtala vztahy v celé rodině i se sousedstvem, a pořád jede ve svých kolejích. Známá ji nijak nekontaktuje, ona si dojde na návštěvu, nebo si ji odchytí na ulici, děs. Lidi potom chodí a říkají, ona o Vás říká to a to a všichni vidí, že si jen protiřečí. Jeden neřekne, já jsem neschopný, ale pomluví druhého, že se pustil do projektu, který by on nezvládl...ale to jsem odbočila. Chtěla jsem jen říct, že cituji "vyser se na ně na smrady" je jeden úhel pohledu, pod kterým třeba já /neříkám, že správně/ čtu - nám máma tahala domů nové tatínky pořád a museli jsme v tom bydlet, tak ať si to ostatní taky užijou. Mně ale nejde až tak o ty děti, jako o Halku. Kdyby to s tím pánem nevyšlo, zůstane sama. Ty děti už s ní nenavážou takový vztah, jako měly předtím. A to je škoda! Noví partneři mohou přijít i odejít. Ty děti - jsou naše celý život. Ona nedokázala svým dětem vysvětlit, že si sice ráda bere vnoučátka a má ráda i svoje dospělé děti, ale kdy

 
jitulkaL
jitulkaL - 30.9.2015 16:59

Ahoj mluvím z role dcery, která má maminku v tvém věku. Moje maminka je sama již 15 let a partnera nemá. Má velký byt, funguje jako babička na telefon a popravdě tvé děti nechápu. Já jako dcera bych si hrozně přála, aby si máma našla ještě nějakého životního partnera. Ve dvou se to lépe táhne a chtela bych, aby si ještě něco užila. Pochopila bych, kdyby tvý dětem bylo 11 a ty ses rozvedla s jejich tatínkem a oni byli naštvaní, ale i oni jsou dospělí, mají svůj život a nevím, proč nedopřejí i nový život tobe.. Jak píšeš, je to opravdu sobecké.. přeji hodně štěstí a doufám, že to dobře dopadně :)

 
jelítko
jelítko - 29.9.2015 10:02

rychlonožka: 16:04 Jestli tou třicítkou, která s nikým nebydlela myslíš mě, tak seš dost mimo mísu. Od osumnácti do dvacetisedmi jeden partner, se kterým jsem bydlela v garsonce. Pak 5,5 let další. Takže si myslim, že zkušenosti z dlouhodobých vztahů mám docela velké. Můj názor je ten, že člověk by měl zkusit to, kam ho srdce táhne. Pokud to nevyjde, tak se dá vždycky odejít. Kor ve věku, kdy už asi děti mít nebudou a nebude případný rozchod tak složitý.
A chápu, že když je někdo starší a má už delší dobu svůj klid a pohodu, že mnohem víc přemejšlí jestli chce o to přijít. Ale to nic nemění na tom, že rozhdonout se musí člověk sám a že si i sám musí potom vyřešit případný neúspěch. A jak se Halka ptá, jestli mají dospělé děti právo mluvit jí do života, tak myslím, že nemají.
A jak píšeš ve 21:18 tak si myslim, že pokud nebydlí lidi spolu v jedný místnosti ale mají jich víc, tak co je za problém číst si, koukat na telku, udělat si čaj atd.? Jeden spinká hezky v ložnici a nespavec může úřadovat jinde. Máš pravdu v tom, že většina chlapů je taková, že se nechávají obskakovat a vyvářet a nehnou doma prstem. Ale znám ve svym okolí i dost mužů opačného chování a dokonce i ve vyšším věku. To by chtělo, aby Halka zjistila, který druh je ten její. Jestli lemp, co jenom sedí na gauči a nechá se obskakovat a nebo ten druhý vzácnější typ. A to si myslim, že jinak stejně nezjistí, než že s ním zkusí bydlet.
Ale vzhledem k tomu, že se tady stejně nedozvíme jak to dopadlo, jako ostatně nikdy, tak jsou to všechno jenom naše domněnky a názory inspirované osobníma zkušenostma, které máme každá jiné.

 
PEGG
PEGG - 25.9.2015 7:26

rychlonožka - 24.9.2015 21:18smajlik - 47 mluvíš mi z duše. Asi by to bylo trochu něco jiného ve čtyřiceti, ale takhlesmajlik - 66 Ve vyšším věku si už člověk hůř zvyká na změny.
A všem, které mají se soužím s chlapem, jiné zkušenosti to opravdu moc přejusmajlik - 61
Já bych to nechala tak jak to je. Návštěvy, dovolená, kultura, pivko, občas přespat tam či tam, prostě mít něco, na co se budu těšit a ne zas přemýšlet co mám cestou z práce koupit k večeři. Já bych si dala brambory s tvarohem, ale "Lojzíček" to nerad.smajlik - 66

 
rychlonožka
rychlonožka - 24.9.2015 21:18

Je velký rozdíl, když se v noci vzbudíš a říkáš si, nojo, věk, co nadělám. jsi-li sama, můžeš si číst, uvařit si čaj, koukat na TV, srovnat si skříň...ovšem pokud v bytě sama nejsi, můžeš akorát tak ležet a koukat do stropu. Uvědomuje si Halka, že až budou s pánem oba v důchodu - zatím asi nejsou - budou spolu 24 hodin denně a s největší pravděpodobností to změní ten jejich současný stav - chtěli bychom spolu bydlet a těšíme se na to? Je velikej rozdíl se s někým vídat a bydlet s ním! A ten úklid bude na ní - je to její byt a její binec. Pán jistě vařit nebude, na to vem jed. Ostatně - kterej normální chlap by se sestěhovával pod podmínkou poloviny práce ve větším bytě a poloviny peněz z pronájmu? Ztratí svobodu, volnost a přibudou mu povinnosti! Žádnej. Ten pán si chce polepšit. Tím je řečeno vše. Chlapi vědí, že my zamilovaný holky, ať nám je kolik chce, nechceme být samy. A o tom to celé je.

 
Verera
Verera - 24.9.2015 18:37

rychlonožka: No takhle jak to píšeš, tak určitě ne. Pokud by se měl už někdo nastěhovat, tak nesmí být přítěží, pokud ho tedy časem nesklátí nějaké zdravotní problémy. Ale předem by se mělo vyjasnit, že uklízí oba, o domácí práce se dělí oba, o nájemné a náklady taky a výnosy z pronájmu jdou oběma. Jinak to nemá smysl. Nejde přece o to, aby jedem měl levně pečovatele, ale aby se oba navzájem obohatili.Pán žije sám, tak se o sebe určitě umí postarat, není důvod, aby to sestěhováním přestal dělat.

 
rychlonožka
rychlonožka - 24.9.2015 16:04

Řekla bych, že nikde nepíšu, aby poslouchala názory dětí. Píšu, že si přidělává práci a starost. Nikdo neříká, aby tam občas nepřespal. Ale měli by si nechat svoje soukromí a pohodlí. Čert vem prachy na přilepšenou. Ty pohodu nevykompenzují! Jak Halka ví, že si sednou? Jak ví, že to půjde? Pak co s nájemníky v malém bytě? Příklad ze života - známí spolu chodili pět let a po sestěhování šli za čtyři měsíce od sebe. Nešlo to, nešlo. Nešťastní byli oba. Věk? Asi 35 let. Jak byli šťastní, když se vrátili do svého soukromí předtím. Neptala jsem se, nevím, ale čím je člověk starší, tím méně je ochotný a přizpůsobivý ke změnám. Halka má kuráž. Já už bych to neudělala. Myslím, že by sem měly psát pouze ženy v našem věku, které se s tímto problémem setkaly nebo s tímto mají zkušenost. Názor třicítky, která dosud s nikým nebydlela, je tu mimo mísu.

 
jelítko
jelítko - 24.9.2015 8:02

PEGG: to moc dobře vim, chlapa člověk nepřevychová ani ve třiceti. prostě je potřeba vybírat dobře hned na začátku, aby nebylo nutno převychovávat smajlik - 16

 
PEGG
PEGG - 23.9.2015 16:08

rychlonožka - 23.9.2015 15:04smajlik - 47
jelítko - 23.9.2015 15:46 v šedesáti už chlapa nepřevychováš, nehledě na to, že osobně bych nechtěla niko převychovávat ani náhodou. Co s chlapem, kterému musím neustále podsouvat co má a nemá dělat? Buď mi vyhovuje takový jaký je nebo ho prostě nechci.
Za mě kamaráda ANO, chlapa do baráku NE!smajlik - 105

 
jelítko
jelítko - 23.9.2015 15:46

rychlonožka: A to jako znamená, že si má nechat schvalovat svejma dětma jestli a s kym bude žít? To snad ne? A nebo má být teda radši do smrti sama? Pokud se nakonec ukáže, že to byl omyl, tak co? Vždyť nikdo nevíme nikdy do čeho jdeme. Hlavní je, aby Halka včas odhalila, kdyby jí měl nějak finančně nebo psychicky ničit. To je jasný. Ale jinak si myslim, že skoro každej dospělej člověk je tak nějak svéprávnej a nemusí se dovolovat okolí jestli může nebo nemůže s někym žít. A to jejich vydírání, že k ní přestanou chodit? To je podle mě do nebe volající.

A chlapi vyžadují jenom to, co my jsme ochotné dělat. Když si je špatně vychováme a slepičíme okolo nich, tak co by se nenechali obskakovat? Však já bych se taky nechala smajlik - 3
Naštěstí tohle už mám za sebou, takovýho lempla jsem pustila k vodě a teď mám opravdovýcho chlapa, kterej umí nakoupit, uvařit, vyprat atd. sám od sebe bez mojí asistence a vrací mi obskakování za toho předchozího smajlik - 75

 

Zvolte stranu: 1-15 | 16-30 | 31-45 | 46-60 | 61-75 | 76-90 | 91-103
Sponzori

Prohledej


Výherci v soutěžích

Anketa

Zpívám rád a je to na mě doufám znát...

Zpíváte si občas doma?

Celkem hlasovalo 84338.
Archiv anket.