Reklama: Moderní tapety na zeď a povlečeníModerní vliesové tapety IMPOL TRADE 

Jak jsem konečně získala práci, i když jsem tomu už nevěřila

Jak jsem konečně získala práci, i když jsem tomu už nevěřila

Před měsícem jsem si tady postěžovala na svůj těžký úděl nezaměstnatelné padesátnice a popsala vám poslední výběrové řízení, kterého jsem se zúčastnila. Ačkoli šlo o celkem jednoduchou administrativní práci za pár peněz na poloviční úvazek, výběrko bylo pojaté stylem, jakoby se jednalo o lukrativní a prestižní práci na manažérské pozici.

(Připomenout si tento článek můžete zde.)

Jelikož to nebyla zdaleka má jediná podobná zkušenost, stalo se tohle výběrové řízení pro mne tou pomyslnou poslední kapkou, kterou můj pohár odhodlanosti přetekl. Práci jsem hledala dál, ale záměrně jsem se vyhýbala inzerátům a nabídkám, ze kterých ten současný personální trend přímo čiší.

Měla jsem toho zkrátka dost. Už jsem nechtěla nikde a nikomu dokazovat, co všechno umím, jak bohaté jsou mé zkušenosti a široké schopnosti, nemínila jsem kohokoli přesvědčovat, jak jsem odolná vůči stresu, jak dokážu pracovat pod tlakem, že mám ten správný tah na branku a jsem příkladný týmový hráč. Definitivně mi došlo, že už opravdu nestojím o další zkušenosti z výběrových řízení, při nichž jsou lidi degradováni na cvičené opičky a objekty ke zkoumání.

Zahodila jsem představy o zajímavé a obohacující práci, kariérním postupu a nadstandardním platu (i když ty už jsem beztak dávno neměla). Každý den jsem pročítala inzeráty, když mi padl zrak na jeden. V administrativní budově sídlící od mého bydliště asi sedm minut volnou chůzí, hledali pracovnici do podatelny. To mne zaujalo. Hlavně tedy ta vzdálenost. Bylo mi jasné, že s platem to na téhle pozici žádná sláva nebude, ale vzhledem k tomu, že pracuju ještě pro jednu neziskovku, v součtu by to mohlo dát nějaký normální příjem.

Na inzerát jsem odpověděla a byla zvědavá, co se bude dít dál. Dle předchozích zkušeností mi bylo jasné, že dřív než za dva, tři týdny nemám odpověď čekat. Jaké bylo mé překvapení, když mi druhý den telefonovali a hned na odpoledne mě pozvali na schůzku. Jak jsem pak zjistila, docela jim hořelo, předchozí pracovnice jim ze dne na den skončila na rizikovém těhotenství. A protože v podatelně je jenom jedna síla, opravdu na obsazení pozice spěchali.

Nevím, kdo z nás měl větší radost. Jestli já, že mám konečně práci, nebo oni, že se jim podařilo tak rychle sehnat náhradu. Další den jsem už totiž nastupovala.

A tak si teď lebedím. Práce není náročná ani psychicky ani fyzicky, z domova to mám co by kamenem dohodil, s dalším úvazkem v neziskovce to krásně zvládám, domů chodím s čistou hlavou. A po všech těch předchozích letech a peripetiích s hledáním práce doufám, že tady zůstanu nejméně do důchodu a ideálně i potom.

A tak se i v mém případě potvrdilo rčení, že kdo hledá, nakonec najde. U mne to trvalo zatraceně dlouho, ale nakonec jsem spokojená. A z toho mne nevyvede ani fakt, že práce v podatelně rozhodně nepatří na vyšší příčky kariérních pozic. Je to prostě práce. Čistá, poklidná, nestresová, pro mě navíc s bonusem docházkové vzdálenosti. Co víc bych si mohla přát?

Jana


18.3.2016   Rubrika: Čtenářské příběhy   |   Komentářů 58   |   Doporučit článek   |   Vytisknout

Hodnocení článku: 2,9/5   Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1   2   3   4   5  

 

Diskuse ke článku - Jak jsem konečně získala práci, i když jsem tomu už nevěřila

Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Zvolte stranu: 1-15 | 16-30 | 31-45 | 46-58
Petruša
Petruša - 21.3.2016 18:24

mam-ča: 12:16: ... hůl, zuby... smajlik - 68

 
magatao
magatao - 21.3.2016 18:24

mam-ča: však já to neobhajuji. Píšu, že I KDYŽ se věk prodlužuje atd., tak to vnímám jako krajní hranici. Podle mě by bylo ideální chodit tak v šedesáti. Po padesátce jsou (aspoň zatím) lidi ještě dost vitální, ale 60 mi připadá tak akorát (klidně podle dětí třeba 58).
Výše důchodů bude za těch dvacet let pravděpodobně dost velký malér.

 
mam-ča
mam-ča - 21.3.2016 15:12

magatao: Pravda je, že se mladší generace dožívají vyššího věku, ale že by byli lidi zdravější ? smajlik - 48
Ti mladší žijí většinou v permanentním stresu, aby uživili rodinu, zaplatili nájem nebo hypotéku...., a hlavně aby měli práci.
Důchod se ti nevypočítává z posledních 5ti nebo 10ti let, jak to bylo dřív, ale z veškerého výdělku za celý život. Ale není proč se radovat, že se tam započítají i ty vysoké výdělky z nejúspěšnější části života. Mezitím naše vlády stihnou nadělat další dluhy, takže bych s důchodem moc nepočítala.
Moji synové už předem očekávají, že se žádného důchodu nedožijí (nebo nebude z čeho ho vyplácet) takže pokud náhodou něco dostanou, budou to považovat za šťastnou náhodu.

 
magatao
magatao - 21.3.2016 14:43

Linda: věk odchodu do důchodu radši neřeším smajlik - 16

Já mám jít v 65, a teď se ve vládě jedná o tom, že by to zůstalo jako nejvyšší hranice. Na tu bídu mi to připadá jako rozumné řešení a třeba během těch dvaceti let ještě něco vymyslí. Nevzdávám se naděje smajlik - 16.

Racionálně je ta pětašedesátka opravdu krajní hranice, i když se věk prodlužuje a dnešní šedesátníci jsou na jiné úrovni než třeba o generaci, dvě, před námi. A racionálně si taky musíme přiznat, že kdo přijde o práci po padesátce, tak si novou (nebo přinejmenším novou na stejné úrovni) sežene jen velmi těžko a než mu nastane nárok na důchod, tak bude živořit ze životního minima nebo minimálních platů, a přesně ty se mu pak započítají do výše důchodu, takže má vlastně bídu na doživotí. No, třeba se to nějak prolomí... smajlik - 55

 
Haninka
Haninka - 21.3.2016 14:05

Linda: myslím, že si s jedním statným ošetřovatelem nevystačíš...smajlik - 66smajlik - 68

 
Haninka
Haninka - 21.3.2016 14:04

PEGG: po hmatu taky dobrý! smajlik - 68smajlik - 67smajlik - 47

 
PEGG
PEGG - 21.3.2016 13:56

Haninka - 21.3.2016 13:48 - hezký, nehezký, to je mi úplně jedno. Blbě vidím, stejně bych musela jen pohmatusmajlik - 68

 
Linda
Linda - 21.3.2016 13:48

mam-ča: duchodce smajlik - 16, ja resila minuly tyden jestli je uz ctvrtek a nebo jenom streda a zazivyho boha jsem na to nemohla prijit. Az po o jsem zjistila ze je uz ctvrtek a pro jistotu jsem si nalepila v aute cedulku ze mam v patek rano koupit snidani pro vsechny do prace a jeste jsem k tomu pro jistotu pripsala "patek je dneska" kdybych nahodou v patek rano si opet nebyla jista dnem smajlik - 34

 
Haninka
Haninka - 21.3.2016 13:48

PEGG - 21.3.2016 13:00 - viď, zvlášť, kdyby byl nějaký pěkný smajlik - 68

 
Haninka
Haninka - 21.3.2016 13:47

mam-ča: já vím smajlik - 75 Tak to se Ti dá jen závidět smajlik - 47

 
mam-ča
mam-ča - 21.3.2016 13:11

Haninka: Jasně, že si dělám legraci. Mně už se to směje ! Jako téměř čerstvý důchodce nejen, že nevím kolikátého je, já už kolikrát ani nevím, co je za den. smajlik - 68
Od doby, co nemám na pracovním stole kalendář, mě zajímá spíš počasí. Jestli už se dá zrýt záhon, nasít mrkev a řepa...atd.
Všem tu pohodu přeju a doporučuju.
V dubnu si koupím slepice a nějaká práce je mi fuk. smajlik - 58

 
PEGG
PEGG - 21.3.2016 13:00

mam-ča - 21.3.2016 12:16 - takového asistenta bych bych někdy uvítala uvítala už teďsmajlik - 34

Haninka - 21.3.2016 12:38 tak to klobouk dolůsmajlik - 105

 
Haninka
Haninka - 21.3.2016 12:38

mam-ča: neviděla bych to tak černě, samozřejmě, je to člověk od člověka, ale třeba moje máma pracovala jako účetní v jednom sdružení, jako OSVČ. To sdružení se pak rozpadlo, takže máma si v sedmdesáti koupila nový notebook, tiskárnu, nechala si zavést domů internet a vesele podniká z domova, má přehled o daňových novinkách, myslím, že jí to udržuje v duševní kondici. I fyzické, raději si všechny úřady oběhá, podrbe tam a zase běží dál smajlik - 68

 
mam-ča
mam-ča - 21.3.2016 12:16

Linda: V sedmdesáti si už nebudeš ani pamatovat, kam do té práce máš jít, natož jak se tam dopravit. smajlik - 56
Pokud vím, dojíždíš každý den autem a MHD tam nejede. Taky netuším, jestli tam u vás máte řidičák nadoživotí, nebo taky musíte průběžně chodit na zdravotní prohlídky ?
Zbytečně se tím netrap, možná se důchodu ani nedožiješ, nebo Ti stát přidělí zdatného pečovatele, co Tě bude do práce dopravovat a tam Ti podávat upadlou tužku (hůl, zuby, apod.)smajlik - 56

 
Linda
Linda - 21.3.2016 9:38

magatao: rychlonožka: PEGG: naprosto s vami souhlasim, ale ja osobne budu muset pracovat do 69 let a kdo vi kolikrat mi to do te doby jeste prodlouzi, takze ve vysledku tu taky budu moci trcet klidne az do 70 a vice smajlik - 26. Uz dneska ve 43 si musim psat listecky pokud nejakou praci nemohu dodelat a musim pockat na dalsi podklady, tak abych na to nezapomela, jak ja budu fungovat v 70 fakt netusim smajlik - 16. A to uz vubec nemluvim o tom jak se bude dejme tomu v 65 letech shanet prace, protoze do duchodu bude "daleko" a puvodni misto treba zlikviduji, zive vidim dopis: jsem aktivni, perspektivni pouze 65 leta zajemkyne smajlik - 34

 

Zvolte stranu: 1-15 | 16-30 | 31-45 | 46-58
Sponzori

Prohledej


Výherci v soutěžích

Anketa

Zpívám rád a je to na mě doufám znát...

Zpíváte si občas doma?

Celkem hlasovalo 78540.
Archiv anket.