Reklama: Moderní tapety na zeď a povlečeníModerní vliesové tapety IMPOL TRADE 

Kde jsme ve výchově udělali chybu? Syn se chová jako nesnesitelný despota.

Kde jsme ve výchově udělali chybu? Syn se chová jako nesnesitelný despota.

Hodně nás s mužem trápí náš starší syn. Je už dávno dospělý, má svou rodinu, přesto jsme z toho, jak se chová, rozčarovaní a často dumáme nad tím, kde jsme udělali chybu. Ale ať přemýšlíme, jak chceme, na nic přijít nemůžeme.

Staršímu synovi je skoro 35 let, má manželku a dvě děti – čtyřletou holčičku a ročního chlapečka. Ženil se krátce před třicítkou po několikaměsíční známosti, kdy jeho tehdy ještě přítelkyně otěhotněla. Do svatby ho natlačila hlavně ona a její rodina, on sám se do toho zase tak moc nehrnul. Ale my jsme to taky považovali za správné, čekali přece dítě.

Jeho současné chování je v podstatě vyvrcholením celého jeho předchozího problémového života. Ke své ženě je neohleduplný, dcerku vychovává velmi autoritativně a tento styl výchovy začíná uplatňovat i na ročního synka, který z toho ještě absolutně nemá rozum. Syn na své děti křičí kvůli každé maličkosti, představuje si, že budou šlapat jako hodinky. Jenže to není možné, jsou to přece děti. Výsledkem je, že se ho bojí, hlavně čtyřletá vnučka se mu radši klidí z cesty a když s ním musí promluvit, je na ní poznat, jak stresující to pro ni je.

Jeho žena se tím velmi trápí, mnohokrát s ním o tom zkoušela mluvit, ale nikdy to nikam nevedlo. I my jsme se pokusili mu trochu promluvit do duše, ale kdepak. On na všechny výtky k jeho chování reaguje velmi arogantně, povýšeně a podrážděně. Nás dokonce nařkl i z toho, že místo, abychom jako jeho rodiče stáli při něm, přikláníme se na stranu snachy a to prý není normální.

Kdybych měla komunikaci a kontakt s ním popsat, tak stručně řečeno je to katastrofa. Stydíme se za to s mužem oba, je to náš syn, ale snad jsme i radši když ho nevidíme. Každá návštěva, setkání, oslava v jeho přítomnosti je pro ostatní utrpením. On machruje na každého, ve všem musí mít pravdu, jiné, než své názory neuznává, rád se poslouchá a svými monology otravuje ovzduší. Vůbec ho nezajímá, co říkají ostatní, on jen čeká, až druhý přestane mluvit, aby mohl spustit zase to své. V jeho řečech je patrná taková ta agresivita – všichni jsou špatní, jen on je ten nejlepší a všechno dělá správně.

Byl takový vždycky, už jako dítě, ale to se dalo ještě kočírovat. V dospívání to s ním bylo těžké, ale brali jsme, že to patří k věku. Pak následovalo několik relativně klidnějších roků, kdy postupně prošel několika vztahy a v době zamilovanosti to byl vždycky někdo úplně jiný. Jenže teď, kdy je už pět let ženatý, má rodinu, hodnou ženu a krásné, chytré a zdravé děti, jakoby si toho nevážil. Nenechá je v klidu žít, na dětech pořád něco vidí, na manželce taky, vyčítá jí kdejakou pitomost, obviňuje ji ze špatné výchovy.

Není divu, že ona toho už má dost. Svěřila se nám, že už není vůbec šťastná, že život je pro ni jen neustálé přemýšlení, aby zase neudělala něco špatně, že když se blíží doba, kdy se má on vrátit z práce, lítá po bytě jako blázen, jestli není někde nějaký nepořádek, svírá se jí žaludek. Večery s ním jsou prý utrpením, ona i děti mu v podstatě slouží jako hromosvod na jeho nálady a patrně i frustrace a mindráky. Přitom k nim nemá nějaký závažný důvod. Má dobrou práci, celkem slušné postavení, nadstandardní plat. Ale i tam má s lidmi problémy, jak jsme se dozvěděli. Prostě má nějaký divný blok v mezilidské komunikaci.

Je nám ho na jednu stranu líto, možná za to ani nemůže, ale pravdou je, že se s ním nedá vyjít. Je natolik zahleděný do sebe, že vůbec nedokáže přemýšlet objektivně, vnímat ostatní. Nevíme, kde se v něm tohle vzalo. Máme ještě dvě mladší děti a žádné z nich takové není. Vždycky jsme v rodině drželi při sobě, když byly děti malé, hodně jsme se jim věnovali /bez rozdílu/, zajímali se o to, co dělají, co cítí. Na nejstarším synovi jsme sledovali, že je nějaký jiný, ale tím víc jsme se snažili mu věnovat. Přesto to nic nepřineslo.

Jsme z toho, jak žije a co způsobuje svým nejbližším, hodně smutní. Jestli se sebou nic neudělá, dřív nebo později se mu manželství rozpadne, už teď snachu obdivuju, že to všechno ještě snáší. A pokud se tak opravdu stane, jsme připraveni jí a dětem pomoci, jak bude možné, bez ohledu na to, co si o tom bude syn myslet. Za to, jaký je, cítíme s manželem vinu.

Myslíte, že jsme něco mohli ovlivnit výchovou, nebo má syn prostě takovouhle komplikovanou povahu? Jak bychom mu mohli pomoci? Mísí se to v nás, máme na něj vztek, že se chová jako despota, ale samozřejmě ho máme rádi, je to náš syn a záleží nám na tom, aby byl šťastný a spokojený.

Marta


16.2.2017   Rubrika: Čtenářské příběhy   |   Komentářů 26   |   Doporučit článek   |   Vytisknout

Hodnocení článku: 3/5   Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1   2   3   4   5  

 

Diskuse ke článku - Kde jsme ve výchově udělali chybu? Syn se chová jako nesnesitelný despota.

Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Zvolte stranu: 1-15 | 16-26
Petruša
Petruša - 21.2.2017 21:08

sharon: smajlik - 47

 
sharon
sharon - 21.2.2017 19:25

Petruša: já to povím tak jak si to myslímsmajlik - 75......

 
Petruša
Petruša - 21.2.2017 16:43

sharon: drsný, ale pravdivý, naprosto souhlasim

 
sharon
sharon - 21.2.2017 14:06

zkrátka by potřeboval od někoho ještě víc namachrovanýho dostat pořádně přes držku , třeba by se mu rozsvítilo a snaše se divím že s takovým volem ještě vůbec je - chudáci děti.....!!!

 
krasaka
krasaka - 17.2.2017 9:04

smajlik - 61 Nepodceňovala bych tuto situaci ani jako rodič toho "nevychovaného spratka" smajlik - 66
Sice píšete : Mísí se to v nás, máme na něj vztek, že se chová jako despota, ale samozřejmě ho máme rádi, je to náš syn a záleží nám na tom, aby byl šťastný a spokojený.

Není taky důležité, aby byla vaše vnoučata šťastná a spokojená ???

A to zřejmě nikdy nebudou, protože pán se bez pomoci nezmění a oběma dětem zkazí dětství, mládí a co vaše snacha ???

Nikdo nemá odvahu mu něco říct, seřvat ho na dvě doby, vysvětlit mu, jak nesmírně je trapný - to čekáte, až dojde k tragédii???
Vaše snacha by jistě od něho již dávno utekla nebýt dětí - ale zřejmě nemá kam a byla by bez prostředků - pokud to tak půjde dále, dojde i k fyzickému násilí, nebo děti v pozdějším věku, zdeptané k neunesení - provedou něco nepředloženého /je málo dětských sebevražd i kvůli menším problémům/smajlik - 76
Pak ale budou vinni všichni, kdo situaci znali a nic neučinili smajlik - 48
Snacha si už asi neví rady, ale jako matka by měla hlavně dbát o pohodu svých dětí a ne šůrovat kvůli nějakému psychopatovismajlik - 66
Až bude jednou úplně zdeptaná, nedivila bych se, kdyby ho vzala po hlavě žehličkou nebo i kuch. nožem - a opět "kvůli komu by zůstaly děti bez matky"???
Je opravdu nejvyšší čas zasáhnout příp. na něho ve vhodné chvíli zavolat sanitku se svěrací kazajkou-zkuste si přečíst,jak je syn podobný tomuto:

https://www.google.es/webhp?sourceid=chrome-instant&rlz=1C1AOHY_csES710ES710&ion=1&espv=2&ie=UTF-8#q=psychopat+-+jak+reagovat

"Psychopatie je, bohužel, spíše parazitní životní strategie, než cokoliv jiného: "sport" těch, kteří považují agresivitu za sílu a slušnost za slabost."smajlik - 76

 
rychlonožka
rychlonožka - 16.2.2017 22:36

Váš syn je už ve věku, kdy by měl mít za svoje chování odpovědnost. Nestal se otcem a partnerem tak brzy, aby se dalo argumentovat, že na to nebyl dostatečně připraven. Ptát se, kde se stala chyba, je poněkud pozdní otázka. Třeba jste ani vy jako rodiče chybu neudělali. Je to prostě taková protivná nátura, nebo pracují geny, nebo nedovede druhým dát najevo svou lásku. Kdo to z nás odhadne. Na vašem místě bych se spíš soustředila na pomoc snaše a dětem. Bez emocí, bez výčitek. Jemu prospěje, když se bude vracet do prázdného bytu. O tom, že těm třem, na nichž by mu nejvíc mělo záležet, prospěje bydlet bez něj, tu asi nikdo ani nepochybuje....

 
Nika1
Nika1 - 16.2.2017 21:31

Chudak deti. Utekla bych snad radsi do azylace nez aby v tomhle deti vyrustaly. Copak je normalni, kdyz se dite boji rodice? Kazdodenni vystavovani holcicky stresujici situaci a strachu. Chlap je psychopat. Nemocnej nebo hajzl. Bohuzel jsem neco podobneho zazila. Otec si na me vybijel frustraci z nechteneho manzelstvi atd. Matka byla rada, ze hromosvod neni ona a mladsiho sourozence rozmazlovali. Jsem uz dospela, presto si to nesu s sebou a komplikuje mi to zivot a do dnes mam se sestrou rezervovany vztah umocnovany jeji vycuranosti rozmazleneho ditete.

 
Arna
Arna - 16.2.2017 19:26

kareta: Manželka si s ním těžko vyjasní co od ní chce. On chce nemožné, chce aby děti poslouchaly na slovo, ale ta dcerka už teď asi ve strachu neví co se po ní chce. On si plete děti s cvičenými psy. A i ti potřebují pochvalu.
Ona: co tedy chceš?
On: aby děti poslouchaly.

Co to ale znamená - poslouchat? To si nesmí hrát? Nesmí si zpívat? Nesmí nic jíst aby nenadrobilo?

 
kubikm
kubikm - 16.2.2017 17:49

Verera: ano, já jako úplně nejhorší beru to, že tak vychovávají děti...co z nich bude?

 
Verera
Verera - 16.2.2017 17:40

Mně na tom děsí to, že manželka před jeho příchodem šůruje byt a přemýšlí, co všechno udělat, aby ho co nejmíň rozčílila. A přitom se jí stahuje žaludek. To už je stav, který minimálně hraničí s neschopností se postavit tyranovi, ona už pomalu uvažuje o tom, že on má pravdu a ona se musí víc snažit. Což je důsledek psychického týrání.

Tyran oběť za chvíli přesvědčí, že si za všechno může sama.

Manželka a hlavně děti potřebují, aby se jich proti otci někdo rázně zastal, aby viděli, že oni nejsou ti špatní. Trochu promluvit do duše je na nic. Ustupovat taky.

Možná by psychologa měla navštívit i manželka, nejlépe specializovaného na domácí násilí, aby pochopila svou situaci a své možnosti.

 
kubikm
kubikm - 16.2.2017 17:31

kareta: a ještě tohle

Jeho současné chování je v podstatě vyvrcholením celého jeho předchozího problémového života. Ke své ženě je neohleduplný, dcerku vychovává velmi autoritativně a tento styl výchovy začíná uplatňovat i na ročního synka, který z toho ještě absolutně nemá rozum. Syn na své děti křičí kvůli každé maličkosti, představuje si, že budou šlapat jako hodinky. Jenže to není možné, jsou to přece děti. Výsledkem je, že se ho bojí, hlavně čtyřletá vnučka se mu radši klidí z cesty a když s ním musí promluvit, je na ní poznat, jak stresující to pro ni je.

další stupeň už je opravdu jen hrubé násilí...kéž bych se mýlila
je to jak z učebnice

 
kubikm
kubikm - 16.2.2017 17:30

kareta: já osobně bych brala jako jádro pudla tuto citaci

Každá návštěva, setkání, oslava v jeho přítomnosti je pro ostatní utrpením. On machruje na každého, ve všem musí mít pravdu, jiné, než své názory neuznává, rád se poslouchá a svými monology otravuje ovzduší. Vůbec ho nezajímá, co říkají ostatní, on jen čeká, až druhý přestane mluvit, aby mohl spustit zase to své. V jeho řečech je patrná taková ta agresivita – všichni jsou špatní, jen on je ten nejlepší a všechno dělá správně.



 
kareta
kareta - 16.2.2017 15:04

Arna: fuj, takové plýtvání!! To si musí mladá paní vyřešet sama...sednout si s chlapem, aby jasně nadefinoval, co vlastně chce, třeba mu leze na nervy, že je paní na MD zalezlá furt s dětma doma a nechodí s nimi ven...a pak je logicky doma bordel. Vím, co dokážou děti doma během chvilky udělat za rotiku, taky mi to občas leze na nervy a být v tom doma furt, tak to přehlížím jako širé lány a NEVIDÍM!! A zas přijít domů po náročném dni do bince, tak to prostě je k nasrání. Jestli je na pořádek, najme uklízecí paní, stojí to méně jak rozvod.smajlik - 64

 
mam-ča
mam-ča - 16.2.2017 14:36

Arna: Možná bych spíš vzala k psychologovi to starší dítě, co má z "tatínka" strach. Dřív než se začne počurávat a koktat.
A pak bych mu výsledek šetření omlátila o hlavu a rozvod odložila jen pod podmínkou, že se "pán tvorstva" začne léčit.
Není přece normální, aby měl konflikty všude - doma, v práci, i mezi příbuznými.

 
mam-ča
mam-ča - 16.2.2017 14:27

Arna: Rozbíjení skla a porcelánu platí jen na někoho. Na tohohle ptáčka si troufám tvrdit, by zabralo leda to, že by mu manželka rozbila tu broušenou vázu o hlavu.smajlik - 42
věta "...I my jsme se pokusili mu trochu promluvit do duše,...",..." značí, že rodiče se ho zkrátka bojí a nepůjdou s ním do konfliktu.
Já bych spíš vypíchla větu "samozřejmě ho máme rádi, je to náš syn a záleží nám na tom, aby byl šťastný a spokojený".
A jelikož despota je spokojený jenom když může po někom šlapat, tak moc nadějí na účinek "koberečku" nevidím.

 

Zvolte stranu: 1-15 | 16-26
Sponzori

Prohledej


Výherci v soutěžích

Anketa

Zpívám rád a je to na mě doufám znát...

Zpíváte si občas doma?

Celkem hlasovalo 78154.
Archiv anket.