Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

„Vemte to rychle,“ pokazila jsem sváteční tradici hned z rána. Namlsala jsem se slunečných dnů a sotva mi přede dveřmi zastavila první skupinka koledníků, vyběhla jsem ven jen v tričku s krátkým rukávem. Na velikonoční pondělí byla ale zima jak v ruském filmu. Než odříkali básničku o zajíčkovi a malovaných vajíčkách, měla jsem zamrzlé dutiny a zánět ledvin.

Nemám Velikonoce moc v lásce. Věřící nejsem a pohanské zvyky mě nijak neoslovily. Lépe řečeno nijak kladně. Před několika lety jsem se zařekla, že s nimi končím. U domu mi zvonily děti, kterým jinak na ulici nestojím ani za pozdrav, a žádaly peníze. Nad vajíčky se otráveně šklebily a nakonec jimi po sobě házely. Když se mi jedno vejce rozprsklo o domovní dveře, byla to pro mě poslední kapka.

Po několika letech dorostly sousedčiny děti do věku, kdy začaly koledovat také. Mám je ráda, a tak jsem se rozhodla znovu obnovit velikonoční zvyky a podívat se, jestli se situace zlepšila nebo naopak. Nabarvila jsem košík vajec a nakoupila cukrovinky. Byla jsem mile překvapená. Všechny děti se chovaly pěkně, uměly různé říkanky a za vajíčko pěkně poděkovaly. Dopoledne přišla i parta, která mi naposledy označkovala dveře. „Bez koledy z toho nic nebude,“ mrkla jsem na ně, když banda puberťáků v konečném stádiu rozpačitě postávala kolem a významně pokašlávala. Nakonec se nadechli a sborově odříkali nejznámějších pár veršů. Co na tom, že většině z nich u toho koukala cigareta z pusy. Měla jsem sice chuť je poučit o škodlivosti kouření a o tom, že by si měli chránit zdraví, neboť právě oni mi budou vydělávat na důchod, ale usoudila jsem, že by z toho mohlo být další vejce na dveřích. Chlapci si vzali vajíčko, perníček nebo cukrovinku, nechtěli peníze, cigarety, drogy ani nic dalšího, poděkovali a odešli.

Podívala jsem se do košíku. Jako první zmizelo všechno, co bylo z čokolády. Z vajíček ta, která byla nejvíc barevná, vzorovaná a křiklavá. Zbylo mi jen pár hnědých, obarvených v cibuli. Nikdo se nad výslužkou neošklíbal a po ulicích ne neválela rozšlapaná vejce ani obaly od čokolád. Největší radost jsem však měla z toho, že snad už nikdo nechápe Velikonoce coby jedinečnou možnost někoho beztrestně ztřískat tak, že se ještě týden musí léčit. Tak, jako to bylo za mého dětství.

Jaké byly Velikonoce u vás? Slavíte svátky a otevíráte koledníkům? Dodržujete velikonoční zvyklosti?