Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Milé čtenářky, možná si na mne vzpomenete, v prosinci jsem se na vás obracela s prosbou o vaše zkušenosti s pořízením kočičky pro naši osamělou babičku. I díky vám a vašim reakcím, radám a nápadům, jsme se s maminkou nakonec rozhodly, že babičce pořízení kočičky zprostředkujeme. Daly jsme na vaše rady a upřednostnily jsme spíš než koťátko nějakou kočičku z útulku.

Musím vám napsat, že to bylo snad to nejlepší, co jsme mohli pro babičku udělat. I teď, když píšu tento mejl, mi dojetím vlhnou oči. A protože jste byly všechny plné pochopení a snažily jste se nám poradit, musím se s vámi o tu radost podělit a popíšu vám, jak to všechno probíhalo.

Původně jsme měly v plánu najít útulek a babičku tam přivést, aby si kočičku vybrala sama, ale nakonec to dopadlo úplně jinak. Někdy je život opravdu jedna velká náhoda. Dcera jedné mojí kolegyně přinesla před Vánoci domů promrzlou, vyhublou a nešťastnou kočičku, kterou našla cestou ze školy. Seděla prý u vchodu do domu a zoufale mňoukala. Vzali ji k veterináři, nechali vyšetřit a ošetřit a přemýšleli, co dál, protože kolegyně je bohužel na kočky alergická, okamžitě se u ní projevily reakce a bylo jasné, že kočička u nich nemůže zůstat.

Když jsem kolegyni osvětlila, co zrovna řešíme a že se chystáme do útulku, strašně se jí ulevilo. Dcera to samozřejmě nesla mnohem hůř, je jí jedenáct, s kočičkou se skamarádila a nejraději by si ji nechala. Po téhle stránce to bylo docela těžké, ale nakonec to pochopila.

Den před Vánoci jsme tedy přichystaly babičce velké překvapení. Zapojily jsme do něj i tu nešťastnou holčičku, která kočičku našla a společně jsme se vypravily k babičce. Asi vám nemusím říkat, jak velké překvapení a radost se konaly. Babička se do kočičky okamžitě zamilovala, hned začala hledat nejvhodnější místo pro pelíšek. Všechno jsme babičce o osudu té kočičky vypověděly a nakonec jsme svorně brečely všechny čtyři – babička, máma, já i dcerka mé kolegyně.

Kočička byla v prvních chvílích trochu nesvá a zmatená, ale když jsme pak všechny odešly a ona zůstala jen s babičkou, tak se prý rychle zklidnila. Babička se o ni začala hned vzorně starat, takže teď už je kočička v pořádku, je moc milá a přítulná, nejraději sedává babičce na klíně a přede a přede.  Je nesmírně dojemné je spolu vidět, jakoby si obě dvě uvědomovaly, jak se vzájemně potřebují a dávají si spoustu lásky.

Babička úplně pookřála, najednou je mnohem živější, veselejší, má zase radost ze života. Občas k ní zajde i dcerka mé kolegyně, která kočičku našla, tak má babička ještě další rozptýlení.

Ani nevíte, jak jsme všichni rádi, že jsme se takhle rozhodli. Babička sama by si asi kočičku nepořídila, jen by po ní marně toužila. A teď ji má, přítulnou a vděčnou kamarádku, která jí vnesla zase kousek světla do jejího života.