Reklama: Moderní tapety na zeď a povlečeníModerní vliesové tapety IMPOL TRADE 

Jak máte vyřešené bydlení? Bojíme se hypotéky.

Jak máte vyřešené bydlení? Bojíme se hypotéky.

Líbí se mi, že je zde na magazínu prostor k tomu, aby se tu mohly čtenářky vypovídat a svěřit se svými problémy a vždy se tu najde dost těch, které jsou ochotné poradit a sdělit své osobní zkušenosti. Ráda bych této možnosti rovněž využila, protože zrovna s manželem řešíme dilema, zda si vzít nebo nevzít hypotéku. A nějak se v tom ztrácíme a bojíme se udělat rozhodný krok. Budu moc ráda, když mi napíšete, jak máte vyřešené bydlení vy a jaké jsou vaše osobní zkušenosti s bydlením v nájmu či se splácením hypotéky. Hned v úvodu bych se vám chtěla omluvit za  svou nepřítomnost v diskusi, na internet se dostanu až večer, přes den v zaměstnání nemám možnost.

Jsme mladá rodina, mně je 32 a manželovi 33 let. Máme dvě děti, před půl rokem mi skončila mateřská a nastoupila jsem do práce. Když dáme s manželem naše příjmy dohromady, je to celkem slušné, sice nic vyloženě závratného, ale dokážeme s tím bez nějakých větších problémů vyjít. Brzy nám bude končit stavební spoření, a tak uvažujeme, že bychom se odstěhovali z nájemního bytu, v němž bydlíme dosud, a pořídili si vlastní.

Začali jsme zjišťovat co a jak a z té záplavy a množství různých nabídek a informací jsme trochu zaskočení. Nedokážeme se v tom zorientovat. Největší obavu však máme z toho, abychom si tou hypotékou nějak „nenaběhli“. Vidina vlastního bydlení je sice velmi lákavá, ale zrovna nedávno u manžela v práci takhle přišla kolegyně o byt. Její manžel ztratil práci, nezvládali platit hypotéku a problém byl na světě.

Uvědomili jsme si, že to, že dneska se máme docela dobře, ještě neznamená, že to tak bude stále. Co když přijde nemoc, ztráta zaměstnání jednoho z nás, co potom? Nájemní byt, pokud ho finančně neutáhneme, se dá vždycky opustit a najít si něco levnějšího, co zvládneme. Ale splátky hypotéky vám na polovinu nikdo nesníží, když se dostanete do potíží.

jak máte vyřešené bydlení?Dělá nám to docela starosti, protože bychom neradi prošvihli dobu, kdy si ještě o hypotéku můžeme zažádat vzhledem k našemu věku. Až nám bude padesát, těžko nám ji někde dají.

 Jak jste své bydlení vyřešili vy? Máte hypotéku? A měli byste odvahu si ji v dnešní době vzít? Nás totiž docela dost štve, že každý měsíc házíme peníze vlastně nenávratně pryč, zatímco kdybychom měli hypotéku, platili bychom stejně, jako máme teď nájem, ale spláceli bychom tím svůj vlastní byt. Jenže je tam ten velký strašák v podobě katastrofálních situací, které mohou nastat.

Předem vám všem moc děkuji za vaše zkušenosti.

Julie


26.4.2012   Rubrika: Náš domov   |   Komentářů 75   |   Doporučit článek   |   Vytisknout

Hodnocení článku: 2,6/5   Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1   2   3   4   5  

 

Diskuse ke článku - Jak máte vyřešené bydlení? Bojíme se hypotéky.

Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Zvolte stranu: 1-15 | 16-30 | 31-45 | 46-60 | 61-75 | 76-76
Pentlička
Pentlička - 26.4.2012 17:05

My jsme s exmanželem měli hypotéku a k tomu pojistku na nemožnost splácet a manžel měl i životní pojištění, kdyby zemřel, tak by to za nás pojišťovna zaplatila. Bez toho bych do hypotéky nešla. Na druhou stranu, v dnešní době na vlastní bydlení nikdo bez hypotéky nedosáhne. A nájmy jsou strašně nevýhodné a navíc se budou neustále zvedat. Já jsem zatím v podnájmu, platím za 2+1 v paneláku 11.400,- Kč + energie a to byl jeden z nejnižších nájmů, které se nabízely. Mám ale vlastní byt po mamince, jen ho mám pronajatý na dobu určitou, takže čekám, až bude volný.

 
Kassy
Kassy - 26.4.2012 16:22

mashanka: Ano, to je přesně ten paradox, kdy nadměrná zákonná ochrana situaci těch ochraňovaných spíš zhoršuje - smlouvu na dobu neurčitou dneska skoro nikdo nedá právě proto, že je pak téměř nemožné se nájemníka zbavit. Kdybych vlastnila byt a chtěla ho pronajímat, taky bych dneska nikomu nedala dobu neurčitou smajlik - 26

 
mashanka
mashanka - 26.4.2012 16:00

Kassy: Nojo, dneska už Ti nájemní smlouvu na dobu neurčitou nikdo nedá. Ale my ji máme, takže o nějakém vyhazování nemůže být řeč, dokud platíme.

 
Kadla
Kadla - 26.4.2012 15:24

chytrájakrádio: Bylo to 2+1 v Praze (byla jsem po rozvodu se dvěma dětma a dvěma kočkami, do menšího bychom se moc nevlezli). Bylo to před 7 lety. Teď už 6 let splácím hypotéku a jsem fakt ráda, že jsem do toho šla. Radši než do cizího záchoda splachuju peníze do svého vlastního smajlik - 16

 
chytrájakrádio
chytrájakrádio - 26.4.2012 15:10

Kadla: smajlik - 6 12 tisíc nájem + poplatky? tak to musel být palác...

 
Almega
Almega - 26.4.2012 14:43

Ohlas soc.inž.v důch. to píše:mohli si koupit byt a neudělali to,a teď mají obrovský nájem...Můžou si to vyčítat jen sobě,že se nezařídili jinak...Já bych si byla bývala koupila byt,ale služební se nikdy neprodává..Takže my jsme né vlastní vinou dopadli na holý zadek...Takže nejdýl za 3 roky mě čeká vesnice o 15 domech,kde není nic a do města je 13 km...Jo,takhle jsme dopadli...a ještě že tu chalupu máme...Jinak,jako geometr musím nahlížet do listů vlastnictví,takže vidím,kdo a jaké má zástavy...Zhruba z 15 domů postavených v posledních cca 5-7 letech,nemají !! zástavu asi jenom 3-4....

 
Kadla
Kadla - 26.4.2012 14:42

chytrájakrádio: Ano, ale to jsem měla k nájmu taky navíc.

 
chytrájakrádio
chytrájakrádio - 26.4.2012 14:34

Kadla: Dvanáct tisíc hypotéka, ale k tomu máš ještě energie, fond oprav a tak, ne?

Kassy: ad dlouhodobé investice - mám životní pojištění na nějakých 28 let, na konci bych měla dostat dvojnásobek toho, co vložím (zhodnocení). samozřejmě nevíme, co bude za 28 let, ale přijde mi lepší si tam tu tisícovku měsíčně posílat než jí probendit a nemít vůbec nic...

pak mám ještě penzijko, roční úrok 3 procenta (nejvíc na českém trhu) + státní příspěvky. nepřipadá mi to zase tak nevýhodné. respektive když si dám rovnici probendit - uložit smajlik - 26

 
sociální.inženýrka.v.důchodu
sociální.inženýrka.v.důchodu - 26.4.2012 14:33

Obojí má svoje výhody i nevýhody. Když jsem byla mladá, nedokázala jsem si představit, že bych zůstala přivázaná na jednom místě. Šla jsem do jiného města na školu, potom jsem se přestěhovala za milým, pak jsme si našli bydlení v místě zaměstnání a putovali jsme zemí, jak se nám líbilo. Často jsem přicházela o kamarádky, které zůstávaly na jednom místě, protože tam měly dům nebo jiné závazky.
Jenomže po letech jsem začala toužit po klidnějším životu a najednou mi ta představa usazení se začala být příjemná. Získali jsme byt, ve kterém jsme dodneška. Když se po revoluci začaly prodávat do soukr. vlastnictví, zdálo se nám to jako hodně moc peněz a byt jsme si nekoupili. Potom se z domu stalo družstvo, náš byt (tedy družstevní podíl) si koupil někdo jiný a my platíme nájem. Pořád nám to připadalo jako výhodné. Ostatní se zadlužovali, dávali horentní sumy, nás se to netýkalo, vyhodit nás přece bez náhrady nemůžou. Ale potom se nájem začal zvedat, zavedly se nějaká pravidla pro obyvatele domu a dneska to pr nás znamená, že jeden celý důchod jde na nájem a fond oprav, z druhého se poplatí energie a telefon a už na život mnoho nezbývá. Jestli jeden z nás zůstane sám, nájem neutáhne a bůhví co s ním bude. Také ta pravidla nám trochu zasahují do života, kdekdo si přestavuje jádro, bourá příčky a dělá různé úpravy bytu, ale my musíme o všechno žádat a nic z toho nám nechtějí dovolit. Potřebovali jsme na stáří upravit prostory, rozšířit vchody, abychom prošli s berlemi nebo s vozíkem, kdyby na něj došlo, zabudovat třeba do koupelny madla a podobně, ale nesmíme bez povolení vůbec vrtat do zdí nebo jinak zasahovat do členění bytu nebo instalací - protože nám nepatří. Děti by nám to zaplatily, ale nesmíme to udělat. Dneska toho lituji, že jsme si byt nekoupili. Když porovnám tehdejší ceny a dnešní, tak to drahé nebylo a měli bychom to dávno splacené. Hlavně bychom si ale zařídili bydlení podle svého. Napadlo nás, že bychom se poohlédli po něčem menším, ale jsme tady zvyklí už desítky let a kdybychom byli znovu v nájmu, také bychom si nemohli přestavovat byt podle svého. Asi nám nakonec nezbyde nic jiného, než se podívat po nějakém domově seniorů, až to doma nebudeme fyzicky zvládatsmajlik - 97

 
Petruša
Petruša - 26.4.2012 14:02

jj je to přesně jak píše Kassy ve 12:13, řešili jsme to loni (byt byl družstevní, máme hypo, ručili jsme jiným půjčeným bytem. Byt se převedl do OV, vyřizovali jsme u banky převedení hypo na tenhle byt, v katastru jsme vlastníci my, banka má zástavní právo)

jinak teda k článku...jak vyplývá z toho co jsem napsala výš, máme hypotéku, máme pojištěnou enschopnost splácet jak tu někdo psal, splátky jdou odložit. Pak máme pojištění mimo hypo, životní (nebo úrazové, to už má dneska snad taky většina lidí), v případě smrti jednoho z nás pojistka "splatí" hypo, v případě úrazu nevím přesně jak to je, ale nějaký procenta, záleží na úrazu, následcích apod.
Nechtěa bych bydlet v nájemním právě proto, že ho nemůžu prodat a zařídit se jinak, když bych se dostala do špatné fin.situace

 
Piafka
Piafka - 26.4.2012 13:54

Kassy: Jo, je to tak.

 
Piafka
Piafka - 26.4.2012 13:49

Bellana: tak to každopádně, není to legrace.

 
Kassy
Kassy - 26.4.2012 13:47

Piafka: Klasické spoření ve smyslu odkládání určité částky bokem bez jejího dalšího využití opravdu dlouhodobě smysl nemá. Peníze ztrácí hodnotu strašně rychle. A to ani nemusíme mluvit o 30 letech, bohatě stačí 10 a jsme úplně jinde. Smysl mají investice, kde se peníze zhodnocují aspoň o inflaci, lépe samozřejmě ještě víc. Jenže do toho se většině lidí nechce, protože větší šance na zhodnocení s sebou nese taky větši rizika. Tak to holt ve světě financí chodí.

 
Bellana
Bellana - 26.4.2012 13:41

Piafka: To nepopírám. Ale po splacení už je starý a je třeba opravit společné prostory.
A to nemluvím o nejrozšířenějším fenoménu dnešní doby - rozvodu. Z nájmu se odstěhuji, z bytu v osobním vlastnictví je třeba toho druhého vyplatit.
Co tím sýčkováním chci říci? Je třeba zvážit mnohem více okolností než jen výši nájmu a jakési citové vazby. Neříkám, že nemají jít do úvěru, jen ne po hlavě, ale se zvážením více faktorů.

 
Kassy
Kassy - 26.4.2012 13:41

kareta: Však se tady taky nebavíme o investicích, ale o tom bydlení, o domově. Kdybych chtěla, aby mi ty peníze vydělávaly nebo se zhodnocovaly, tak bych je taky uměla investovat líp než zrovna do domu na hypotéku, ale já jsem chtěla bydlet a chtěla jsem, aby můj domov byl můj, abych se nemusela nikomu zpovídat z toho, kolik tu chovám psů, že chci vybourat příčku nebo že jsem rozbila sklo ve dveřích. Nechtěla jsem, aby mě někdo vyhodil jen proto, že ten byt najednou potřebuje pro rozvádějící se dceru nebo ho chce přestavět na kancelář, protože ta se dá pronajmout za víc. To jsou samozřejmě taky hodnoty, které je do rozhodování potřeba započítat, když jde o domov, jak píšeš. Nezadlužili jsme se proto, že si myslíme, že je to výhodné finančně, ale proto že když jsme posčítali všechna pro a proti, finanční i nefinanční, vyšlo nám, že je to pro nás lepší než dlouhodobý nájem. Někomu jinému, kdo má jinak poskládané priority a potřeby, to třeba vyjde jinak.

 

Zvolte stranu: 1-15 | 16-30 | 31-45 | 46-60 | 61-75 | 76-76
Sponzori

Prohledej


Výherci v soutěžích

Anketa

Zpívám rád a je to na mě doufám znát...

Zpíváte si občas doma?

Celkem hlasovalo 78558.
Archiv anket.