Reklama: Moderní tapety na zeď a povlečeníModerní vliesové tapety IMPOL TRADE 

První samostatné bydlení má své kouzlo. Jaké bylo to vaše?

První samostatné bydlení má své kouzlo. Jaké bylo to vaše?

Vzpomínáte si na dokumentární cyklus Manželské etudy, ve kterém autorka projektu paní Třeštíková po několik let sledovala šest manželských párů od jejich svatby na počátku osmdesátých let?

Ačkoli byly všechny páry od sebe odlišné, jedno měly téměř všechny společné. Bydlení. Většina z nich (stejně jako mnoho ostatních mladých manželství v té době), bydlela u rodičů a zoufale toužila po svém vlastním hnízdečku, kde by měli své soukromí. Dalším společným jmenovatelem všech párů byla svatba z důvodu těhotenství partnerky. I to bylo pro tehdejší dobu příznačné.

Na ty šťastnější se usmálo štěstí v podobě přidělení družstevního či státního bytu, případě dostali k dispozici nějaký straší byt, který bylo potřeba zrekonstruovat. Jakákoli z těchto variant byla pro mladé páry něco jako výhra v loterii. A s vervou se vrhali do rekonstrukcí, zabydlování, zařizování…

Ovšem taková rekonstrukce bytu nebyla tehdy žádná selanka. Přetvořit zanedbaný příbytek čtvrté kategorie se záchodem na pavlači v alespoň trochu obstojné a důstojné bydlení, to byl úkol doslova nadlidský a vyžadoval nejenom všestrannou manuální zručnost, ale především trpělivost. Někteří z vás si jistě pamatují, že sehnat i jen obyčejné hřebíky v potřebné délce byl často běh na dlouho trať. A co potom dlaždičky, palubky, sanitární vybavení, koberce, nábytek…

A tak jsme v průběhu času mohli sledovat, jak jednotlivé rekonstrukce bytů hlavních aktérů pokračují. Zatímco mladá maminka kojila a přebalovala právě narozeného potomka pod ostřížím dohledem přísné tchyně, novomanžel trávil čas v montérkách, zavřen v útrobách staveniště, ze kterého se zoufale snažil vytvořit útulné bydlení pro svou rodinu. Když se mu to podařilo dříve, než byly jejich dítěti dva roky, mohl si gratulovat.

Dnes je situace s bydlením diametrálně odlišná. Pronájmy, podnájmy, hypotéky, půjčky a stavby vlastních domů jsou zcela běžné. A když jsou peníze, nemusí se mladí zatěžovat úmorným sháněním a nedůstojným podplácením vedoucích prodejen, aby se na ně dostalo nějaké potřebné „úzkoprofilové“ zboží.  Kompletní rekonstrukce třípokojového bytu se dá sfouknout za pár týdnů a s využitím služeb profesionálních firem, stavba domu není dnes záležitostí deseti let.

Přesto si nemyslím, že by to dnes mladí měli jednodušší. Možná jsou ušetřeni nutnosti společného bydlení s jedněmi z rodičů v panelákovém 3+1, avšak finanční zátěž, kterou od svého mládí za svou samostatnost platí, je opravdu vysoká. Přece jenom – vzít si hypotéku na několik miliónů, to není jen tak.

Ano, každá doba má své, všude najdeme výhody a nevýhody. Jedno však mají společná bydlení mladých párů společné: zařizování s láskou, těšení se z každé maličkosti, vybírání nábytku, vybavení… Dodnes si vzpomínám na ten slastný pocit, kdy jsem stála v našem prvním společném bytě. Až v tu chvíli jsem si připadala skutečně dospělá.  

Jaké byly vaše začátky společného bydlení? Patříte k těm, kteří zakusili sdílenou domácnost s rodiči či tchánovci, nebo jste měli štěstí a už od počátku svého soužití jste si budovali vlastní hnízdečko?

Meryl


29.6.2012   Rubrika: Náš domov   |   Komentářů 20   |   Doporučit článek   |   Vytisknout

Hodnocení článku: 2,5/5   Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1   2   3   4   5  

 

Diskuse ke článku - První samostatné bydlení má své kouzlo. Jaké bylo to vaše?

Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Zvolte stranu: 1-15 | 16-22
TerkaBay
TerkaBay - 5.6.2017 12:11

Ježiš tak to jo, prvně jsme bydleli snad jako každý v podnájmu, úplně první byt byla malinkatá opravdu malinkatá garosnka, byla jsem ráda, že jsme tam spolu ale skutečně to bylo hrozný, byla předem zařízená a já jsem úplně nenáviděla postel s matracemi, byla hrozná a proto jsem tehdy řekla, že první věc co ve svém bytě/domě koupím bude nejlepší postel světa a skvělá matrace :D Myslím, že se mně to i zdařilo splnit, miluju svou latexovou obludu https://www.matrace-best.cz/cs/eshop/matrace-do-postele/matrace-partnerske/matrace-spirit-superior-latex-1.html spí se na tom fakt luxusně :) druhá věc, kterou jsem koupila byla pračka ;)

 
lili33
lili33 - 30.6.2012 21:26

my jsme s manželem nejprve šli do podnájmu, ale asi tak za půl roku jsme začali shánět své, nakonec zvátězila přestavba u mých rodičů. Aby jsme měli víc peněz, pustili jsme podnájem a rok bydleli u manželových rodičů a zárověň předělávali dům u mých. Docela očistec. Stejně to nebylo ono a tak konečně jsmé úplně ve svým. Odstěhovali jsme se do Prahy a koupili v Modřanech úžasný byt - http://www.modranskyhaj.cz/ . Trochu dražší, ale s vyhlídkou na brzké zúročení našich penízek.

 
Petruša
Petruša - 30.6.2012 21:01

Kassy: já vím, používá to hodně lidí smajlik - 58

 
Kassy
Kassy - 30.6.2012 18:58

Linda, Petruša: Holky, však to byla nadsázka. Řekla mi to kámoška, když jsem si stěžovala, že bych tolik chtěla moderní elegantní a vzdušný obývák a místo toho mám 40 starou stěnu a masivní sedačku. Myslela to ze srandy a já to taky ze srandy používám dál.

 
Linda
Linda - 30.6.2012 7:42

Kassy: moje deti jsou lumpové na druhou, ale za cely detstvi jednou pomalovali fixou stenu u sebe v pokojicku - dala jsem jim barvu a sami to museli pretrit...to je jediny. Deti se do urciteho veku (=zacatek puberty) chovaji tak jak ty jim dovolis, pokud je nechas budou ti skakat po stolku u sedacky, pokud reknes ne tak pochopi velice rychle ze utirat si ruce do sedacky nebo malovat po nabytku se jaksi nevyplaci smajlik - 42...to jsou projevy nudy, pokud se detem venujes nevykecavas se u kaficka nebo pc, tak neznici nic

 
Pentlička
Pentlička - 29.6.2012 19:31

První rok manželství jsem bydlela u rodičů a manžel byl na vojně. Pak jsme dostali družstevní 2+1, neboť rodiče mého muže byli od 15ti let jeho staršího bratra v družstvu a tehdy to bylo zrovna 15 let, takže jsme měli štěstí (brácha získal byt výměnou za rodičovský a ti šli do domku k babičce). Byt byl v typickém tehdejším sídlišti - nebylo tam nic než baráky a hromady hlíny, nebyl tam zavedený telefon, jen 2 budky na celé sídliště, ordinace doktorů byly v panelákových bytech a jediná samoobsluha z likusáků. Měli jsme novomanželskou půjčku 30 000,- Kčs, kterou jsme zaplatili ten byt a nábytek jsme měli půjčený od našich. Naši nám spořili prémiové spoření mladých, což bylo 20 000,- Kčs, za ty jsme si koupili nábytek na veletrhu - dovezli nám ho za víc než půl roku od objednání. Ale byli jsme mladí, zamilovaní a šťastní. Kéž by se to všecko zase vrátilo!!!!

 
Petruša
Petruša - 29.6.2012 19:31

tím myslím že když rodiče chtějí a tu možnost dětem dají, tak proč ne. Ale na druhou stranu, pokud rodiče povedou děti k tomu, aby nic neničily, tak by neměl být problém s ničením nábytku, zdí apod...

 
Petruša
Petruša - 29.6.2012 19:29

Almega: protože jste chtěli...

 
Almega
Almega - 29.6.2012 19:02

Petruša: My jsme nechali dětem celou zeď v kuchyni,ať si to počmárají...

 
Petruša
Petruša - 29.6.2012 18:19

Kassy: mě děti to co popisuješ nikdy nedělaly smajlik - 58

 
Petruša
Petruša - 29.6.2012 18:17

sharon: přesně takhle to měli naši (akorát ten byt snad nebyl služební a už vůbec ne velký)

 
Haninka
Haninka - 29.6.2012 12:40

Já jsem měla byt po babičce už za svobodna, takže jsem s nastávajícím bydlela tak trochu před svatbou, což bylo před 25 lety ne tak běžné jako dneska. Byt jsme po svatbě do roka zrekonstruovali a zařídili, protože naše matky byli tak prozřetelné a spořily nám prémiové spoření mladých a něco jsem ještě podědila po babičce. A protože manželovo maminka tenkrát dělala na MNV, který musel maloobchodním prodejnám vždycky povolit uzavření prodejny byť za účelem přejímky zboží (vzpomínáte?), tak měla všude známé a my jsme měli hned i BTV, automatku. Ráda na dobu zařizování vzpomínám.

 
Kassy
Kassy - 29.6.2012 11:48

My jsme nejdřív bydleli v podnájmu v bytě mého strýce, sami, ovšem byt byl zařízený po pratetě a my tam nemohli nic měnit, protože nám to nepatřilo. Jen jsme přeskládali nábytek a koupili si dvoulůžko. Byl to starý panelákový byt, žádný luxus, ale krásné prostředí, jedna z nejzelenějších čtvrtí ve městě.
Před dvěma lety jsme si vzali hypotéku a koupili rekonstruovaný řadový domek. Na nábytek už nám ovšem nezbylo, takže máme všehochuť posbíranou po příbuzných, kamarádech a bazarech a postupně dozařizujeme a doděláváme drobnosti na domě podle toho, jak jsou zrovna peníze. Není to můj ideál, radši bych zařídila všechno v jednotném stylu najednou, myslím, že z předchozího podnájmu už máme dost jasnou představu, co jak chceme a co nám vyhovuje, ale holt není tolik peněz. Snažíme se vždycky aspoň vymyslet celkový koncept a styl a pak ho jen postupně realizovat, aby výsledek nebyl každý pes jiná ves. A stejně mi všichni říkají, že se starým nábytkem aspoň nebudu tak úzkostná, až mi ho děti budou ožužlávat, zapatlávat a čmárat po něm voskovkama smajlik - 16 Takže předpokládám, že na nový obývák opravdu podle našich představ dojde tak za 15 let smajlik - 16

 
sharon
sharon - 29.6.2012 10:05

PEGG: to máš svatou pravdu......dříve opravdu nebylo z čeho vybírat ale byla jistota že jsem byli schopni třeba tu novomanželskou půjčku 30.000 splatit bez problémů a zařídil se za ni celý byt.....tak jsem to řešila v roce 1973 kdy muž dostal velký služební byt......

 
Bellana
Bellana - 29.6.2012 9:04

Nejprve jsme bydleli u manželových rodičů. První rok byl manžel na vojně, to ještě šlo. Pak se vrátil a začaly problémy. A tak jsme šli na ubytovnu. Nebylo to tak zlé. Hlavně jsme měli klid od dobrých rad, jak se správně má chovat inženýr a jak má chodit inženýrka oblečená a kdy mají chodit domů. Po půl roce jsme dostali od manželova podniku dvoupokojový byt. Ten jsme se zařizovali skoro jako v té staré písni "Dáme si do bytu, dáme si vázu, do vázy kytici, pod vázu stůl. Ke stolu židli, kdo židli má, bydlí a ten kdo bydlí má starostí půl." Rodiče nám půjčili stůl, židle jsme si koupili, na spaní jsme si pořídili molitany a byli jsme šťastní. A pak nastalo to obíhání obchodů, výstav, krásných sporů o barvu kbelíků a tvar skleniček. Teď na stará kolena si to trochu opakujeme při zařizování domečku. Ale už to nemá tu šťávu. Už se příliš známe a náš vkus se příliš sblížil. Nebo už manžel není tak tvrdohlavý. smajlik - 55 Dokonce mě nechal, ať sama vyberu obklady do koupelny a vůbec můj výběr nezpochybnil.
smajlik - 2

 

Zvolte stranu: 1-15 | 16-22
Sponzori

Prohledej


Výherci v soutěžích

Anketa

Zpívám rád a je to na mě doufám znát...

Zpíváte si občas doma?

Celkem hlasovalo 78375.
Archiv anket.