Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

V úterý 1. prosince byla zahájena ve znovuotevřených prostorách Obuvnického muzea ve Zlíně doprovodná výstava vějířů. Jedná se o vějíře ze sbírky Marie Fischerové–Kvěchové, akademické malířky, která je veřejnosti známa mj. jako ilustrátorka slabikáře Poupata od Josefa Kožíška, Babičky Boženy Němcové z roku 1940 či věhlasných Broučků Jana Karafiáta. Malířka byla náruživou sběratelkou, díky její vášni získalo Muzeum jihovýchodní Moravy ve Zlíně (jehož je Obuvnické muzeum součástí) v letech 2005 – 2007 nejen prezentovanou kolekci vějířů, ale také cenný soubor hraček, výbavičky pro miminka z přelomu 19. a 20. století, sbírku orientální obuvi a také dámských měšťanských oděvů z období od empíru po první republiku.

Z historie vějířů

První vějíře jsou doloženy již ve starověkých civilizacích, například v Asýrii a Egyptě. Ovívání panovníka patřilo k povinnostem celé armády otroků a sluhů, kteří pomocí palmových a lotosových listů vytvářeli kolem vznešené osoby příjemný vánek. Ruční vějíře, tak jak je známe dnes, se objevily na počátku našeho letopočtu a jsou doloženy například v Japonsku a Indii. Evropanům se představil ruční vějíř v éře středověku a brzy se stal velmi populární. Jako nezbytný módní doplněk se vlivem portugalské šlechty rozšířil v 16. století. Zásluhu na rozkvětu této módy měla i Kateřina Medicejská (1519-1589) z rodu Medici, manželka Jindřicha Orleánského, která vějíř představila francouzským šlechtičnám. Největší slávu však vějíře zaznamenaly za éry Ludvíka XIV., který je sám osobně používal.

Vějíře se vyráběly zejména z hedvábí, papíru, pergamenu a jemné usně, často bývaly zdobeny malbou. V 19. století přibyly i další materiály, jakými byly organza, satén, krajka nebo peří, zejména rajčí. Kostra vějíře se zhotovovala nejčastěji ze dřeva, slonoviny, rohoviny a kostí, ke konci 19. století přibyl bakelit. Někdy byly tyto materiály použity k výrobě celého vějíře. Postupně se staly ozdobou žen po několik staletí. Bývaly však nejen nezbytným doplňkem toalety a prostředkem příjemného osvěžení, ale také důležitým prvkem komunikace. Každý jeho pohyb, každá pozice, každé zachvění a šíře rozevření - vše mělo přesný význam. Mladé dívky jím zakrývaly ruměnec, zkušené ženy jeho prostřednictvím koketovaly s muži.

Autor fotografií: Obuvnické muzeum

Kontakt:

Mgr. Miroslava Štýbrová

tel. 577 522 225,

e-mail: shoemuseum@seznam.cz

V roce 2010 je muzeum otevřeno i v lednu!

úterý - pátek: 10 - 12, 13 - 17 hodin

v době Vánoc otevřeno od 27. do 29. 12. 2009