Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Rikke ve čtyřech letech sama opustila uprostřed dne školku, protože se nudila. Svým zmizením zaměstnala celé policejní oddělení a mě připravila o pár roku života. Tehdá dospěla k názoru, že život policisty je vzrušující, a tudíž, až vyroste, bude policajtkou,

V první třídě změnila názor. Děsná nuda, učitelka postupuje pomalu, všechno několikrát opakuje a její spolužáci jsou dementní a ničemu nerozumějí. A o svém názoru patřičné hlasitě informovala spolužáky i vedení školy a já strávila několik večeru omlouváním se rodičům. A dcera změnila názor, bude ministryní školství a předělá celý vzdělávací systém.

Ve třetí třídě se v rámci prvouky málem utopila v městském kachňáku a opět změnila názor: bude potápěčkou. To, že v kachňáku bylo nějakých půl metru vody a dcera tou dobou už velice obstojně plavala, jsem radši nerozebírala. Výzdoba dětského pokoje se opět změnila, zmizely podomácku vyrobené vyhlášky a školní rád vystřídaly potápěčské ploutve a plakáty podmořské říše.

O prázdninách, než šla do páté třídy, si naši známí koupili chatu v Jeseníkách a pozvali nás. Kdo zná Jesenicko, ví ,že v Karlově Studánce je muzeum kamenů. Ano, i to jsme navštívili a Rikke opustila potápěčskou budoucnost. Bude geologem. Půlku muzea vykoupila, obávám se, že nějaké exempláře i odcizila, rozebrala půlku Jeseníku a všechno narvala do auta. Doma vyhodila ploutve, následujících několik měsíců mě ničila dotazy na tektonické desky a jejich pohyb a k Vánocům si přála knihy o vzniku Země a geologii. V šesté třídě jsme byli na dovolené na Tenerife – já blbec, jinak se to říct nedá. Až druhý den dovolené mi došlo, že Kanárské ostrovy jsou sopečného původu! Dva týdny jsme celá rodina strávili prolézáním kráterů, Rikke nás vyhnala až na vršek Teide, do všech zavazadel nasbírala vzorky hornin a lávy, foťáky zahltila fotkami šutrů a kráterů. Dodnes mám v obýváku na míse z ručně broušeného křišťálu ukázku červené, zelené a modré lávy z Tenerife.

Rok na to se manželova sestra odstěhovala do Austrálie, předloni jsme je byli navštívit. Rikke propadla tomuto kontinentu, po základce půjde studovat do Melbourne. No, ona je toho schopna. Po návratu domů oblepila pokoj fotkami a zhruba rok řešila dilema: studovat geologii u protinožců a doufat, že Yellow Stone Park v USA mezitím nevybuchne, nebo studovat geologickou aktivitu v USA, a až to tam jednou vypukne, zdrhnout do Austrálie. Mezitím jí nějaká dobrá duše našeptala, že všechny tyhle vědecké cesty něco stojí a grant člověk jen tak nezíská, a tudíž má prakticky přemýšlející dcera došla k závěru, že by to chtělo nějaké výnosné zaměstnání, které by financovalo její geologii. Co třeba takový advokát, ti vydělají dost. Pravda, vyřídilku by na to měla. Musím se přiznat, že v tomto okamžiku jsem ji zbaběle poslala za školním studijním poradcem. Obávám se, že jeho nervové zhroucení bylo částečné i Rikkeina práce. Než tento problém vyřešila, byla jí ve škole představena chemie a biologie a těm dokonale propadla – vida, nakonec z ní bude alchymista.

Jsme v polovině 9. třídy, už za měsíc se mají podat závazné přihlášky na střední školu. A my trávíme večery nad internetem hledáním nejvhodnější studijní linie obsahující geologii-chemii-biologii. Samozřejmě, přírodovědná větev je řešením, matematika a fyzika není problém, holka má logické myšlení, ale HLAVNĚ tam nesmí za žádnou cenu být němčina. Naštěstí v německý mluvících zemích se moc sopek nevyskytuje, a tak zkouším počítač uplatit nabídkou, že by dcera eventuelně začala se španělštinou. No jo, ale z toho oboru se bude blbě postupovat na vysokou na práva. Načež mě dcera od druhého počítače územní dotazem, kolik vydělávají biochemici/analytici? Vskutku netuším, ale nakonec nějaká biověda by se jí k té geologii mohla hodit. Když už se bude vrtat v zeměkouli, tak tyhle přírodní vědy souvisí všechny se vším. Takže pokračujeme v pátrání: střední škola s přírodními vědami a bez němčiny. Na výběr máme klasické gymnázium – nepadá v úvahu, je tam povinná němčina nebo francouzština, a jak se dcera vyjádřila, co s francouzštinou? Další možnost je technická škola. Ta vypadá slibně, ale Rikke, kdo ví proč, váhá. A nakonec obchodní akademie, ta se zase moc nezdá mně, ale mají na výběr o hodně víc jazyků a mají i přírodovědné větve. Navíc nějaká ta znalost ekonomiky jí nemůže být na škodu, ať už honí u soudu zločince, nebo zkoumá mikroorganismy na druhé straně zeměkoule. Nakonec ty blbé přihlášky se posílají až za měsíc.

PS. Včera večer se navrátila k dětskému snu policistky, ale nebude prý ”šlapat chodník” (já vím, že v češtině to má poněkud jiný význam), ale bude kriminalistkou a v laboratoři studovat důkazy. Ach jo, ať žije televize a CSI a jemu podobné programy. No jo, ale střední je na 3 roky, v 19 bude hotová a na policejní akademii berou až od 21, a tak jsem celý večer poslouchala rozhořčenou puberťačku, která chudák je nucena ztratit celé dva roky. Navrhla jsem jí, že ty dva roky by mohla svou přítomností obšťastňovat příbuzenstvo v Austrálii a něco tam studovat, nebo ať jde vrtat zeměkouli na Island. Tuto podnětnou diskuzi jsme ukončily někdy kolem půlnoci, kdy dcera vybuchla stylem: stejně všechno 20. prosince 2012 skončí a já chudák ztratila celý život ve škole a k ničemu mi to nebude a práskla za sebou dveřmi. Dala jsem si panáka na dobrou noc a šla spát. Jak říkám, mission impossible!