Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Začala jsme plánovat dovolenou. Vím, že spoustu jedinců by můj přístup k plánování přivedl k šílenství. Mě zase naopak fascinují lidé, kteří si v lednu objednávají dovolenou na léto, znám i takové, kteří objednávají rok dopředu. Čekají, kdy se otevře prodej na další sezónu, a pak tráví dlouhé hodiny řešením problémů, aby ještě sehnali ubytování v ”jejich” hotelu, dostali správný pokoj, půjčovna jim rezervovala správné auto a obšťastňují okolí katastrofickými vzpomínkami typu ”pamatuješ, jak jsme tenkrát bydleli tam a tam a stalo se tamto”. Ano, každý jsme jiný.

Poslední dva roky byly pro mě spíš očistec než cokoliv, co by se dalo nazvat normálním životem. Jsem fyzicky i psychicky tam někde nespecifikovatelně dole a na dovolené doslova a do písmene potřebuji nabít baterky. Nejlépe někam odložit tělo a nic nedělat. Jestli tam budou kopce, koupání, památky nebo cokoliv jiného, je mi šumafuk, hlavně klid. Jenže mám s sebou dva pubertou posedlé jedince a podle jejich plánu vidím, že i letošní dovolená bude jeden velký akční cirkus.

Už vloni v létě jsem chtěla odpočívat, místo toho jsme 14 dní podnikali všechno možné, jeden den podle plánu jednoho a druhý den podle plánu druhého. Jediný klid nastal až poslední víkend, kdy nám poskytla přístřeší jedná šťastná žena a já u ní padla na terase na židli a nezvedla se. Bohužel, díky více než parnému počasí si mladší dcera pořídila úžeh (nebo to byl úpal) a prozvracela celou noc a sobotu. A tak jsme od nich prchali v nočních hodinách a doufali, že budeme dostatečně daleko na severu, než vyjde slunce.

Tento týden se radíme s internetem, co a kde budeme letos podnikat. Někde u moře bych mohla padnout a holky se vyřádí beze mne a při troše štěstí se ani neutopí. Jenže odmítám cestovat dva dny do Itálie nebo Španělska jenom proto, abych tam týden prospala na pláži, a opět dva dny strávila cestou domů. K tomu v červenci na německých dálnicích – ne děkuji, až budu chtít spáchat sebevraždu´, vyberu si nějaký rychlejší a příjemnější způsob.

Tak, kde je teplo a voda a dá se tam dorazit během jednoho dne? Francie, Belgie, Holandsko. Ano, jenže tam bych za místnost o 2 x 2 m s palandou a matrací dala celý obnos, který mám stranou na dovolenou a mohli bychom být živi o špagetách a kečupu.

Ono je taky poměrně těžké hledat na internetu něco neurčitého někde v Evropě. To třeba pokud hledám po Čechách, tak hledám přímo podle místa a místních možností přenocování. Našla jsem velice zajímavé ubytování na Železnorudsku – třílůžkový pokoj se snídaní, noc za 1.200,-, o tom se už dá uvažovat. Jenže to jsou kopce a chození. No nevadilo by mi to, nakonec je to taky odpočinek. A zrovna v těch místech jsem někdy před 20-25 lety znala každý kámen, nebylo by marné podívat se, jaké to tam je dneska. Ale živě vidím dva otrávené ksichty a proč máme lézt na zrovna tenhle kopec.

Takže nakonec jsem oznámila, že pokud někam chtějí slečny dcery vyrazit, tak ať něco někde najdou samy (za slušnou cenu). Nakonec vím, že všude se dá za levný peníz přespat v Bed and breakfast, ale samotné ženské se dvěma dcerami jet jen tak a někde možná najít nocleh, to se mi nechce riskovat.

Starší dcera včera navrhla počkat a vyrazit někam na last minute zájezd. Pokud člověk netrvá na termínu a destinaci, ale je ochoten ráno zaplatit a do 24 hodin odletět, můžeme pořídit týdenní pobyt pro všechny tři za pár tisíc. Pasy máme, víza nepotřebujeme a mně je nakonec jedno, jestli skončíme na Sardinii nebo Malorce. Na druhou stranu je to trosku risk, dovolenou mám v červenci, a co když zrovna nic nikde za solidní peníz v tom termínu nebude.

Vždycky je však možnost - vyrazit ke známým na chatu do Jeseníku. Je tam nádherně, klid, při troše štěstí by v červenci mohlo být slušné počasí. Jenže jezdíme k nim už několik roků, a i když je tam nádherně, chápu, že dcery by rády poznaly a vyzkoušely něco nového někde jinde.

A co vy, šťastné ženy, už víte kdy a kam vyrazíte? Předplácíte si letní dovolenou coby vánoční dárek, nebo 1.července řešíte, kterým směrem druhý den vyrazíte?