Sbaleno na dovolenou za pět minut? Co nemám, nepotřebuju.
Máme tady léto, čas dovolených a odpočinku a s tím je neodmyslitelně spojeno i balení zavazadel. Jsou jedinci, kteří si tuto činnost vyloženě užívají, a pak jsou ti další, pro které je černou můrou. Co člověk či rodina, to jiný způsob balení zavazadel. Někdo na to jde systematicky a pečlivě si už týdny dopředu píše na seznam vše, na co nesmí zapomenout, jiný má sbaleno raz dva, pár hodin (ti nejotrlejší dokonce několik minut) před plánovaným odjezdem.
Když jsem byla malá, měla sbalení celé rodiny a všech dalších potřebných věcí zcela a bezvýhradně na svých bedrech maminka. Skládala na hromádky vše, co bylo potřeba, včetně osobních věcí každého jednotlivého člena rodiny. Nevím, jestli ji to bavilo, ale nevzpomínám si, že by někdy nějak reptala. Nevýhodou tohoto systému však bylo, že když náhodou někomu něco chybělo, byla označena za viníka a trpěla výčitkami ze svého selhání.
Já jsem svým dcerám balila, jen když byly malé. Od přibližně deseti, jedenácti let si už balily samostatně s tím, že jsem jim vše před uložením do kufru zkontrolovala. Díky tomuto systému byly brzy velice samostatné a hlavně: Věděly, že pokud jim bude něco veledůležitého chybět, vyčítat to mohou leda samy sobě.
Co se samotné techniky balení týká, nikdy nezapomenu na dokonale vypracovaný systém mého manžela. Několik týdnů předem si založil seznam, který nosil neustále při sobě a vždy, když ho něco napadlo, okamžitě to do něj připsal. Z mého balícího přístupu měl osypky, protože já jsem k této činnosti spíše laxní, žádné seznamy nevedu, maximálně si zapíšu ty nejdůležitější věci jako doklady a léky (ovšem na tento sporý seznam se před odjezdem stejně málokdy podívám) a spoléhám na to, že na nic nezapomenu. Mou silnou stránkou je též improvizace. Razím heslo: Co nemám, nepotřebuju. I když… po příjezdu na dovolenou do Tuniska jsem zjistila, že mi chybí důležitá součást ženské výbavy – holicí strojek. A tak jsem ho musela za nekřesťanské peníze koupit v hotelové drogerii, protože chodit po pláži se zarostlýma nohama se mi nechtělo.
Jak balíte vy? Užíváte si to, nebo je to pro vás ta nepříjemná součást dovolené? A patříte k systematikům, nebo razíte spíše volný přístup k této činnosti a víte, že „se to prostě nějak zvládne“?
18.6.2012 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 27 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Sbaleno na dovolenou za pět minut? Co nemám, nepotřebuju.
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Já mám taky vždycky k moři sbaleno rychle. Tam toho člověk moc nepotřebuje. Akorát to sebou veze a pak se věci ani nevyndají z tašky. Bez čeho bych ale na dovolenou nikdy nejela, tak je cestovní pojištění https://www.top-pojisteni.cz/cestovni-pojisteni . Člověk nikdy neví, co se stane.
Verera: No my zatim děti nemáme, tak si to užíváme. Pak to budem muset přizpůsobit. Koupit obytňák 
O tom, že je dobře mít spakováno s předstihem se přesvědčili naši známí. Odjížděli jsme autobusem v sobotu v 6h ráno od Hlavního nádraží v Praze a jeden manželský pár chyběl. Průvodkyně jim volala na mobil a dozvěděla se, že si mysleli, že je odjezd až v neděli. Naštěstí byli z Prahy a měli spakováno, takže autobus pro ně mohl zajet a o 15 minut později už jsme vyjížděli na jih.
Jsem vytrénovaná a sbalená jsem za čtvrt hodiny, Nesnáším spíš vybalování, praní, žehlení a je jedno, jestli je to cesta služební nebo flákací. Seznamy nemám. Jezdila jsem hodně a i na poslední chvíli, když jsem jela někam tlumočit, takže jsem vytrénovaná.
jelítko: Tak přesně takovéhle cestování taky miluju. Akorát mladší dítko brblá, když moc jezdíme,ona vůbec nějaké delší přejezdy nemiluje, takže musíme trochu myslet i na to, aby po cestě bylo něco zajímavého pro ni, zejména nějaká voda nebo přírodniny.
A s dětma je třeba hledat nocleh o něco dřív. Sami jsme měli úžasnou volnost. Doteď si pamatuju, jak jsme za hvězdné noci zaparkovali někde v houští u Escorialu a ráno tam byli první návštěvníci, nikde ani noha, na tom prostoru před jsme se ztráceli. Tohle člověk se zájezdem nezažije
mame zoznam, ale stale ho niekam zalozime, tak robime novy. ja povyberam veci detom / 9 rocnym / a sebe. manzel si vyberie sam a aj zabali. on je v tom majster. on potrebuje jeden kufor, ja by som pri mojom style balenia potrebovala tri
Jelikož kolikrát ani dva dny před odjezdem nevim kam se pojede, tak sem se naučila být v klidu. Vim, že se jede k moři to mi stačí, abych se zabalila. A jestli ráno pojedem do Itálie nebo do Chorvatska se uvidí 
. Ráno (rozuměj tak v jednu) nasednem do naší dodávky. Každej jednu tašku přes rameno. A jednu tašku se společnejma potřebama. Spacáky, karimatky a ploutve s brejlema a hurá. Kam dojedem tam dojedem, když se nám po cestě něco líbí, tak to zkouknem. Když sme unavený spíme, když hladoví jíme. Nádhera, já to miluju a už se moc těšim na letošní výpravu 
Jelikož už mám léty vypracovaný seznam, který je prakticky dokonalý, tak je to pro mně docela zábava. Balím večer před odjezdem a nebo když jedeme až odpoledne, tak dopoledne před odjezdem. Mám speciální seznam na hory, na víkend a k moři. Jsem hlava děravá a pořád jsem něco neměla. Teď se mi to nestane. Pokud zjistím, že něco chybělo tak to po příjezdu připíšu na seznam a je to. Bez seznamu bych asi neodjela
Když jsem jezdila jako dítě do pionýrských nebo dětských táborů,tak k poukazu byl přiložen seznam,co se má s sebou vzít...tak to bylo jednoduché balení.Nyní jsem nikde nebyla asi 6 let,ani letos nepojedu jinam než na chalupu,a tam mám všechno.Kdybych jela někam dále,na opravdickou dovolenou,tak myslím,že bych mých 5 švestek měla zbalených raz-dva v nějaké menší tašce.Hlavně mít dost peněz!
.gif)
dadka: můj chlap není vybíravý, ale jsou jídla, co nejí. Spokojí se třeba s chlebem. Proto většinou jsme měli dovolené s vařením. A na dovči vaříl jen on, právě, že přes celý rok vařívám já, abych si od toho odpočinula. Vaření vůbec není můj koníček,, ale jen nutná povinnost. Teď už ale bereme jídlo přes všední dny od profíků, tak vařím jen so a ne.
.jpg)
Balím jako Ty - co nemám, to nepotřebuji. Doklady, a platební kartu jsem ještě nikdy nezapomněla, takže mi ani nemohlo nikdy nic chybět 
Razím heslo, že důležité je s sebou mít doklady, peníze (kartu), případně ubytovací poukaz, do ciziny i papíry od cestovního pojištění - a vše ostatní se dá teoreticky dokoupit až na místě.
Ale na balení věcí potřebuji víc jak pět minut, to zase jo.
Mám seznam věcí, na které nesmím při balení zapomenout. Mám ráda úsporné zavazadlo, kde je všechno a pro dva se to vejde do jednoho kufru. Začínám s hromádkama týden předem a dohazuji. - Jestli rády cestujete, podívejte se na mé audítko:
http://www.stastnezeny.cz/index.asp?menu=4323
Věci na dovolenou jsem balila a stále balím já. Ale žádnou vědu z toho nedělám. Máme každý svůj kufr nakolečkách, když letíme k moři, k tomu jednu tašku. Když se pohybujeme v Česku, tak každý má svoji velkou tašku,kde na bocích jsou velké kapsy na boty a jednu společnou tašku na společné věci,jao je foťák,dalekohled, mapy, léky apod.
Spodní prádlo, pár trik, krátké kalhoty, jedny dlouhé kalhoty a mikinu, pohodlné boty,plavky....to je zhruba vše, co sebou vozíme.
Jezdíme tam,kde se vaří, protože celý rok denně vařím a chci si užít, že mně někdo přinese jídlo až pod nos.
Fascinoval mě manžel v době, kdy jsme spolu ještě nechodili a jezdili jsme s partou na vandry pod širák. Dobrovolně s sebou vláčel batoh asi tak dvakrát těžší než ostatní,ale měl tam naprosto všechno, co si kdo vzpomněl, že by mohl potřebovat, třeba i pánev a petrolejku 
A nebyl jediný, protože zas jeho kamarád ohromil všechny přítomné, když jsme se zastavili odpoledne kdesi ve skalách dotazem :" Dá si někdo kávu? " a už vybaloval vše potřebné.
