Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Ametyst je se svou fialovou barvou snad nejkrásnější odrůdou křemene. Znali ho již Egypťané, Etruskové a staří Římané. Ve staré Číně se z něj vyráběly drobné gemy (gema = kámen nebo sklo se zahloubeným řezaným nebo rytým reliéfem, užívaný jako šperk i jako pečetidlo). Už ve středověku se ametysty dovážely do Evropy až z Brazílie. Ametysty vyplňují dutiny achátových mandlí v lávových průduchách bazaltů. Nalezena byla dokonce i rarita – dutina o velikosti 10x2x m s krystaly o velikosti pěsti.

Původ jeho jména pochází z řečtiny. Methy = medovina, oblíbený opojný nápoj; amethy se tedy dá přeložit jako neopojný, neboť staří Řekové věřili protiomamnou moc ametystu. Aristoteles ho doporučoval jako zaručeně účinný prostředek proti opilosti, a proto byl v tehdejší době nošen jako amulet a byly z něj vyráběny poháry na víno, nebo byl alespoň používán k jejich zdobení.

Podle křesťanské víry byl nošen biskupy, aby je uchránil jakéhokoli opojení. Proto byl nazýván "biskupským kamenem“. Křesťanská tradice učinila z ametystu symbol pokory, cudnosti a zdrženlivosti, ve středověku byl používán také k výzdobě kostelů. Podle Plínia ochraňuje proti kouzlům a čarodějnictví, je-li vyryt do podoby Měsíce a Slunce a nošen na krku s peřím páva a vlaštovky. Je-li vložen pod polštář, navozuje blahodárné sny. Středověký autor Konrad von Megenberg ho popisuje v Knize o přírodě jako minerál, který člověku zdatně pomáhá zahánět zlé myšlenky, přináší mu jasný rozum, jemnost a něhu.

Díky fialové barvě pokání je vhodným materiálem na výrobu vzácných růžových křížů. Jako součást významných šperků jej můžeme vidět v korunovačních klenotech, například v žezle Kateřiny Veliké nebo v žezle britského panovníka. Je také součástí vatikánského pokladu, tzv. papežský ametystový prsten.

Ametyst může mít barvu od velmi světle fialové, přes fialovou, až k sytě purpurové. Nejznámější naleziště jsou v Brazílii a Africe. Těží se ale také v Bolívii, Argentině, Uruguayi, USA, Kanadě, Austrálii, Rusku, Číně, na Madagaskaru a v menším množství i v jiných zemích. Na denním světle ametysty často blednou, což je jejich nevýhoda.

Ametyst je především kámen duchovní čistoty a meditace. Přiřazuje se k čakře temene, jako k nejvyššímu centru energie. V jeho fialové barvě se spojuje rudý oheň životní síly, smyslů a činnorodosti s modrým světlem čistoty ducha, klidu a nekonečna. Tím se stává mostem mezi Zemí a Nebem, mezi duší a duchovnem. Současně uvádí do rovnováhy v nižší rovině naši mysl a cit. Je kamenem inspirace i v rovině duševní. Otevírá naše myšlenky tvořivé inspiraci a intuici. Harmonickým sjednocením protikladných energií, červené a modré, přináší rovněž stabilitu a rovnováhu do vztahu mezi mužem a ženou, do jejich soužití, a harmonizuje tak jejich milostný život.

Ametyst působí proti bolestem všeho druhu ve fyzické, citové i duševní oblasti. Mírní smutek, přináší útěchu a klidný, hluboký spánek. Ovlivňuje především poruchy způsobené duševním přepětím, stresem a nezpracovanými negativními zážitky, které zůstaly hluboko v podvědomí. Proto je od nepaměti doporučován proti neurózám všeho druhu, hysterii, fóbiím a halucinacím. V sakrálním centru s jeho pomocí odvykáme závislosti na alkoholu, drogách a lécích.

Nejznámější a nejobvyklejší použití ametystu je bezesporu při bolestech hlavy a migréně. V takových případech kámen přikládáme na tzv. “třetí oko“. Taky si jím masírujeme čelo, spánky a zátylek, podle toho, kde cítíme bolest nejsilněji. Můžeme tak odstranit i nespavost.

Dále zvyšuje nízký krevní tlak, pomáhá při cukrovce a poruchách koordinace. U dětí tiší zlostné chování, záchvaty vzteku a výbuchy hysterie. Pitím ametystové vody si čistíme cévy, posilujeme funkci slinivky břišní a látkovou výměnu. Potíráním pokožky touto vodou pomáháme léčit kožní vyrážky.

Ametyst je spolu s křišťálem a růženínem také velmi vhodný pro očistu a ozdravení bytových prostor. Pro tyto účely jsou nejvhodnější větší ametystové geody, v nichž můžeme zároveň čistit, nabíjet a přechovávat i ostatní kameny.

Astrologicky se přiřazuje podle Babyloňanů Beranům, podle starověkých Řeků Kozorohům a podle jiných pramenů i Rybám, Střelcům, Pannám a Štírům.

Zdroj:

Skrytá moc drahých kamenů – Josef Pavel Kreperát

Základní kniha o drahokamech a hvězdách – Shalila Sharamon, Bodo J. Baginski

Drahé kameny a orgánové hodiny – Michael Gienger