Tajemná krabice 3
Je opět sobota a já jsem skoro sama doma. Martin vezl ráno Janku, Lucku a Ríšu k babičce na chalupu, aby si ještě užili lyžování, Michal šel k opičáku Jaroušovi pro nějaká cédéčka a mně se nechce žehlit hromadu prádla, co na mě čeká.
Jdu si pro hrneček kafe, co jsem ještě nestačila vypít, a v klidu zase budu zkoumat poklady staré krabice. Jedna obálka je nadepsaná dětským kostrbatým písmem. Stojí tam Familie Stastny, Brün. No to jsem z toho jelen... že by Martinovi předci pocházeli z Brna? Nikdo se nikdy ani nezmínil, že by tam měli příbuzné. Z obálky vypadla fotografie asi desetiletého chlapce v podivné uniformě, ostříhaného dohola. Na zadní straně je stejným písmem nápis „Drahé mamince v upomínku, její Lojzík“.
Čtu dopis a nestačím se divit. To jsou věci!
Napnutá Jana Š.
Přepis dopisu:
Ráno v Linzi L.P. 1906, Novembr
Drahý tatínku, nejmilejší maminko!
Již máme po přijímači, a tak nám pan oberst, který jest velitelem naší kadetky, dovolil psáti našim nejdražším rodičům.
Mám se tu dobře, velitelé jsou na nás hodní, hlavně náš pan kaprál Dudatschek, který o nás pečuje jako naše matka, a taky bude číst tyto naše dopisy, než je odešle, abychom nepsaly gramatické chibi.
Jídla máme hodně a je moc dobré, skoro tak dobré, jako vaříš našemu Ferdovi. Zhubl jsem 10 kilo. Pan kaprál říká, že to je richtik, teď ti líp pasuje mundúr. Ferdinanda ode mě pozdravuj, on mě má rád, hlavně když odpočívá a já ho drbu.
Ti nejlepší z nás se prý na svátky vánoční podívají domů, tak se budu pilně učit zoldátendril, mašírinfortel a kvérforichtunk, abych byl mezi nimi. Moc se na Vás těším, škoda že už se nesetkám s naším Ferdou, on již se Vánoc nedožije. Pan kaprál říká, to nevadí, život je sviňa, najdeš si nového kamaráda, buď chlap! No, je mi ho líto, měl jsem ho rád, on je tak podobný našemu panu kaprálovi, ještě že ho tu mám! Tak jsem teda chlap a necabím a již se těším na jaterničky, na ovar a hlavně na Tvoje škvarkové placky, maminko moje!
Tatínku, pan kaprál říká, že na mě můžeš bejt hrdý, že mám dobrou výchovu, já mu dělám burše, umim držet hubu a krok a poslouchat, a tak prý bude ze mě čupr oficír. To prý není mégliš, to je virkliš. Pan kaprál mě má rád, když se vrací od Kabírků, tak mi říká Ščasný Ščasný, ty budeš neščasný když nedondeš rozumu! Kam myslíš, že to dotáhneš s tím nómen, na maršála? Leda prd. Vyřiď tatovi, co je víc, lajtnant Ščasný nebo óbršt Glűcklich? Kdo udělá kariéru? Lajtnant Ščasný bude akurát poskok, ale óbršt Glűcklich? To zní skoro jako Blűcher a z teho se posral i Napolijón.
Pan kaprál má o tobě dobré mýnění, tuhle když se vrátil od Kabírků a já mu zouval boty, tak mi řekl ty kluku pitomá, tvůj táta není vůl, to je číman! Ten má hochu fištrón, že tě dal učiť oficírem, v tem novém století to bude mět budoucnost, to tě povídám, jako že su nachmelené jako brigadýr. Jen nebuď blbé a nestrké ripák před mašinkvér! Jen se eště mosíš naučiť řvát, ale to se podá, až si vysmolíš trombón.
Maminko a Tatínku, již se těším na Vakace a na Vás!
Váš vděčný syn a kadet C.K. Oficirschule
Álois
11.2.2006 Rubrika: | Komentářů 11 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5