Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Dnešek je další den osiřelých rodičů. Je to docela pohoda. Jsme doma sami čtvrtý den a babička ještě nepřišla na kontrolu. Taky naše havěť si to na chalupě pěkně užívá, jen jsem zvědavá, co řeknou rodiče, až tam zítra přijedou. Velké katastrofy zatím nejsou hlášené. Ale Petrovi s kolektivem se prý povedlo rozbít asi tři babiččiny hrnečky a po „pirátské specialitě“ musel vyhodit hrnec i s obsahem a houf hladových sarančat nakrmit topinkami s vejcem.

Při vzpouře Robinsonů byl Petr vyhlášen sportovním ulejvákem. Nepomohly mu ani výmluvy, že musí dávat pozor, aby mu Simča nezapadla někam do hlubokého sněhu a nemusel čekat do jara, až ji najde. Pro záchranu své autority vyhlásil maškarní na sjezdovce a údajně spolu se Simčou vystoupili jako klokan a jeho dítě. Až babička zjistí, že na masku použil dědův štrapáční kožíšek a při exhibici na saních od něj ulétaly všechny knoflíky, bude mít určitě radost. Tomáš měl z tatínka radost až do rána, protože poté, co ho Petr načapal, jak kouří v kadibudce, musel Tomáš vyšlukovat půl doutníku a navrch vypít půl litru teplého mléka, které z duše nenávidí. Teď všechny děti řeší, jestli se Tomáš pozvracel po doutníku, nebo po mléku.

Každý večer Robinsoni podávají po telefonu podrobnou zprávu, a jak se zdá, Michal si to tam docela užívá. Navázal styky s místními domorodci a ani nemusel použít jako dary korálky a zrcátka. Navečer chodí na kulečník do místní hospody, ale Petr mi špital, že víc než kulečník ho zajímá Kačenka pana hospodského. Mám prý být v klidu, protože vůči mládeži, a obzvláště nápadníkům své dcery, uplatňuje pan hospodský přísnou prohibici. Ostatní Robinsoni protestují proti Míšovým výhodám a chtějí chodit do hospody taky. Jen ať si to Péťa vychutná, byl to konečně jeho nápad, jak si užít děti.

 My si to s Martinem taky užíváme. Po dlouhé době jsme byli spolu na procházce s pejskem a v restauraci na večeři. Potom jsme šli do kina, po návratu jsme si spolu vlezli do vany a jeden druhého umyli na večer plný jiskření. V koupelně jsme si rozsvítili voňavé svíčky a popíjeli jsme šampaňské. Už jsem pomalu zapomněla, jaké to je, když jsme jen sami dva.

Ráno chodím do práce s kruhama pod očima a Hanka mi jen závidí. Po poslední známosti je teď už půl roku sama, a tak je zvědavá, co se vyvrbí z toho seznámení v pátek. Aleš je prý obchodní zástupce s počítačovými komponenty, je svobodný, pohledný a na chudáka taky nevypadá.

Já bych to Hance přála, protože poslední známost skončila naprostým debaklem. Ze svobodného majitele restaurace v horském středisku se vyklubal ženatý pingl z nočního baru, ke všemu závislý na automatech. Hanka ho po zjištění, že jí na závěr noci plné vášní sebral tisícovku z peněženky, vyprovodila docela po italsku. Nejdřív mu sebrala tu tisícovku a pak na něho vzala tyč od luxu. Milý gigolo prchal po ránu hbitě jako jelen a Hanka za ním se schodů házela všechny jeho svršky i spodky za pobaveného nahlížení ostatních nájemníků. Když po něm ve finále ještě z okna vyhodila jeho CD přehrávač rovnou na chodník, dočkala se i potlesku.

Mimochodem v tom balíčku, co mi přivezl Martin ze Švýcarska, byla romantická noční košilka a kolínská, která voní po mimóze. Mimózu miluju a Martina taky. A tak hupky dupky do pelíšku, už se nám doba volnosti krátí, tak ať si to ještě užijem.

 Nedočkavá