Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Tak Martin odjel brázdit silnice Evropy a já jsem zase sama. Teda relativně sama. Nejenže mám doma všechny své děti, ale od soboty u nás jsou ještě Maruška se Simčou. Lucku jsem prozatím nastěhovala do pokoje k Jance a její pokoj jim přidělila. Přisunutím rozkládacího křesla k Jančině posteli vzniklo docela prostorné letiště. Maruška na týden zavřela butik – stejně měli v téhle době jet na hory, a tak to obchodu tolik nevadí, protože zavření oznamovala už předem. Martinovi se odjíždět moc nechtělo, ale co mohl dělat. Jestli se Radek objeví, jsem tady ještě já. Zatím o sobě vůbec nedal vědět, ani SMSkou.

V sobotu odpoledne se vrátili Robinsoni. Jak to komentoval Michal, byli přepadeni domorodci (babička a dědeček) a potom potupně vyhnáni ze svých pozic. Podle matčina telefonátu se ani nedivím. Péťovo hrdé prohlášení o samostatné dětské jednotce pod jeho odborným dohledem bylo pošramoceno i s jeho sebevědomím. Dle kusých zpráv od ostatních dětí vládla na chalupě bohapustá anarchie. Petr se zpočátku snažil pro děti vymyslet zábavný kolektivní program, ale nějak mu to nevyšlo. Po extempore s kouřením a protestech ostatních dětí proti Michalovu večernímu programu se mu autorita začala drolit pod rukama.

Janka obnovila letní přátelství s Romanou ze vsi a každé ráno po snídani zmizela z chalupy na celý den nechávajíc tam Petra i se špinavým nádobím a ukňouranou Simonou, které se stýskalo. Tomáš s Ríšou našli v matčině učitelské knihovně nějakou knížku o chemických pokusech. Při výrobě jakési pochybné chemikálie se jim podařilo na dvoře zapálit kadibudku a Petr při jejím hašení utopil v močůvce mobil. Lucka s Davídkem se zamkli na půdě, kde pátrali po nějakých zaprášených tajemstvích předků, pak ztratili klíč, takže je Petr evakuoval po žebříku.

Ve finále přestala v sobotu z tajemných důvodů fungovat televize, ucpal se odpad, Petr připálil smažená vajíčka k snídani, přičemž ve chvíli, kdy se dým valil z okna, dorazila naše matka. Katastrofický scénář se naplnil. Ještě že už Petr děti má, po téhle zkušenosti by asi zůstal bezdětek. Kdepak jsou asi jeho ideály a nadšení načtené z pana Foglara... Myslím, že od soboty pokládá Heroda za bezva kámoše a začne studovat jeho filosofii. Podle toho, co mi říkala matka, vypadá chalupa jako po nájezdu divokých Mongolů s Čingischánem v čele. Musí si prý vzít dovolenou na úklid, a jestli ještě jednou přijde Petr s takovým úžasným nápadem, nařeže mu bez ohledu na to, že už mu je pětatřicet.

Po obědě k nám přišla Péťova Ála a společně jsme čekali návrat vyhnanců. Musela jsem tam pro ně poslat i Martina, aby se do aut vešli všichni i s bagáží. Zatím jsme s Álou a Maruškou upekly štrúdl a uvařily pro ně hrnec kakaa. Přijeli až kolem šesté odpoledne, protože tak nějak nemohli zabalit. Špinavé prádlo přivezli v jednom chumlu, nacpané do jednoho povlečení, a tak jsme to vysypaly v prádelně na zem a třídily podle majitelů. Připadá mi, že prádla nějak záhadně přibylo. Kluci okamžitě obsadili počítač, Janka s Luckou si šly přerovnávat zasedací pořádek v pokoji a Michal okamžitě vypadnul za Jaroušem referovat o prázdninovém objevu.

My dospělí jsme si sedli ke kafi a probírali strategii postupu v té věci s Radkem. Nic moc jsme zatím nevymysleli, protože nevíme, co Radek chystá, ale kluci mu určitě nezůstanou za Marušku nic dlužni. V devět jsme se rozešli s tím, že ráno je moudřejší večera.

Před chvílí šla Maruška uložit Simču a já cumlám kafe a zapisuju. Teď ale někdo zvoní. Dost zběsile na to, že je devět večer. Obávám se, že Maruščin problém nabírá obrátky a ten zvonící je Radek. Co se bude dít?

Trochu vyděšená