Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Tak jsme zase doma všichni pohromadě. Ještě že se Martin stačil vrátit dřív, než napadlo tolik nového sněhu. Lucka s Ríšou navrhli, že bychom měli znova ustrojit stromek a dělat Štědrý den, když je zase prosinec. Pouštěli si totiž Nohavicovu Ladovskou zimu, kterou přinesl Michal, a váleli se u toho smíchy. No, sranda je přešla, když jsem zároveň trvala na dalším pololetním vysvědčení, včetně doučovacích a přezkušovacích hodin s babičkou.

Když se Martin v sobotu vrátil, divil se, že už u nás není Maruška se Simčou, a tak jsem mu vysvětlila situaci. Na jednu stranu měl dost obavy, ale na druhou se mu docela ulevilo. Ale abych začala od začátku. Ten, kdo tehdy večer u nás tak příšerně zvonil, naštěstí Radek nebyl. Taky nevím, jestli bychom to s Maruškou samy zvládly, i když Michal se kasal, že začal chodit do posilovny a vyřídil by ho levou rukou. Šla jsem se podívat z okna a venku stálo policejní auto i se zapnutým majáčkem. Nejdřív jsem se hrozně lekla, že se něco stalo Martinovi, obzvlášť když volali: "Otevřete, tady je Policie České republiky!"  

Celá rozklepaná jsem jim otevřela, ale týkalo se to mého povedeného švagra. Radkova kamaráda a šéfa v jedné osobě totiž sebrali a asi bude muset moc vysvětlovat provoz své autoopravny a autobazaru. Nám se zdálo divné, jak velice dobře tam jdou obchody a že ze zisku se dá za rok koupit nejen vilka s bazénem v dost lukrativním prostředí, ale i dovolená v Karibiku. No a v souvislosti s tím policie sebrala i Radka. Takže teď hoši společně mručí ve vazbě, a jak to tak vypadá, ještě nějakou chvilku si tam pobudou.

Maruška musela jet s policajtama domů a vytrpět domovní prohlídku. Takže ke všemu ještě i ona bude muset prokazovat, že má svůj obchůdek v pořádku. Naštěstí se dá všechno lehce dokázat, protože Maruška má všechny papíry v pořádku a nikdy nemíchala svoje a Radkovy příjmy dohromady. Když jednomu docela fešnému podporučíkovi řekla, kolik jí Radek dával na domácnost, hodně se podivil. Podle všech podkladů si totiž na Radka musel šéf psát peníze nebo si peníze někam ulíval sám Radek. Doufám, že nebudou vyšetřovat i nás. Taky by se jim mohlo zdát divné, že máme dům, Martin kamion, a já nevím co ještě. No, když nás prověřovala banka kvůli hypotéce, určitě byla stejně důkladná jako policie. Jen ať si zjistí, kolik let ještě bude muset Martin sedět za volantem, než tu příšernou hypotéku splatíme.

Jen mám kvůli Marušce strach, aby Radka nepustili a nevyšetřovali ho na svobodě. Při jeho chování v poslední době bude určitě lepší, aby si všechno v klidu rozmyslel. Třeba mu dojde, co všechno dělal špatně, a dostane rozum. I když já se svou náturou už bych s ním asi být nemohla. Když s někým žiju, musím mu věřit, a to jde v jeho případě docela těžko. Jen aby Marušku časem neukecal a nezačal nanovo. Ona je taková důvěřivka, nevím, jestli by mu znova nenaletěla. Co by asi vyváděl dál, kdyby to na něj neprasklo? Možná se toho časem dozvíme ještě víc.

Asi jsem hrozná, ale po různých zprávách, co vidím v televizi, si už představuju mafiány a bůhví co ještě kolem. Martin mě uklidňuje, že to tady snad nehrozí. Jenže když jsem viděla ty týpky, s kterými byl Radek v baru, moc klidná nejsem. Dala bych nevím co, kdyby všechno bylo jako dřív, ale zřejmě ještě dlouho klid nebude.

Korunu tomu všemu nasadil Aleš, když Hance volal, že jestli je s námi vždycky takové vzrůšo, asi budem všichni do společnosti chodit častěji, protože má rád adrenalinové sporty.

A teď si dopiju kafe a půjdu se přitulit k Martinovi. V takhle hektických časech je to moje pevná skála v rozbouřeném moři a jedna z mála jistot, které na světě mám. Venku je úplné ticho a pořád padá sníh. Budu si držet palce, abychom do rána nezapadali jako Karafiátovi Broučci a abych se vůbec dostala do práce. Když je totiž tolik sněhu, kolabuje místní MHD a já musím spolu s dětmi pěšky. Už zase bude půlnoc a já nevím, co další dny přinesou.

Tak dobrou noc všem lidem dobré vůle a já jdu taky.

Ospalá