Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Včera jsem zase vypravila Martina na cesty. Evropa je zavalená sněhem a ptačí chřipkou, a tak mi to na klidu nijak nepřidává. Martin vtipkoval, že si ke kamionu přidělá sněhový pluh a před cestou že se poradí s ornitologem, ale mně to moc vtipné nepřipadalo. Ještě že jede jen do Německa a zítra ho budu mít zase doma. Možná, když to půjde dobře, bude doma už dneska večer. Hlavně jsem mu radila, ať zbytečně neriskuje a radši dorazí později než vůbec.

Když jsem se teď dívala na zprávy, nikterak mě to neuklidnilo, protože sníh se valí ze všech stran a hraniční přechody praskají ve švech. Až pojede zpátky, určitě mu ke všemu budou zevrubně prohlížet kamion, jestli neveze nějaké odpady z Německa, což už je tady skoro folklór. Zrovna před chvílí ve zprávách jeden takový sklad ukazovali a je to pěkný hnus. Já nevím, že jsou lidi, kteří za peníze chtějí z České republiky udělat smetiště Evropy. Dost mě štve, co všechno jsou lidé schopní pro peníze udělat.

Připadám si tak trochu jako naivní čestný blbec. Pěkně třídím odpady, honím děti, aby to dělaly taky, a když nám potom vyvážejí popelnice, dozvím se, že to všechno bez ladu a skladu zase vysypou na místní skládku pěkně dohromady.

S Michalem je to asi vážné. Odpoledne se asi dvě hodiny sprchoval, pak si holil to nic, co mu raší na horním rtu, nípal si pupínky a pak si na obličej vztekle naplácal šíleně drahý krém, který jsem dostala od Martina pod stromeček. Když vypadnul z koupelny, táhla se za ním směs Martinovy kolínské a asi tuna pánského parfému. No, jestli má s Kačenkou nějaké vážné úmysly, může se mu to povést, protože nebožačka omdlí hned, jak k němu přičichne. Když jsem viděla jeho zarputilý výraz v očích, který přímo křičel: "Bez připomínek, jinak potupná smrt!“, ani jsem nemukala.

Pak zalezl do pokoje a další hodinu jsem slyšela bouchání dveří od skříně a tiché klení. Potom šel do předsíně A KARTÁČOVAL SI BOTY!!! Bože, ještě nikdy jsem ho neviděla tohle dělat dobrovolně. V šest hodin odpoledne si navlékl ty nejlepší skejťácké kalhoty, triko od Ježíška a prohlásil, že jde k Jaroušovi na nějaké nové počítačové hry. Vydyndal na mně zálohu na kapesné na příští měsíc z důvodu zakoupení nějakých cédéček, která nutně potřebuje.

Když jsem se ho sladce zeptala, jestli se Jarouš na tu počítačovou smršť taky navoněl, jen vztekle zavrčel, že přijde na desátou. Pokud tedy nepůjdou ještě do kina na premiéru Rafťáků, ale to prý kdyžtak ohlásí SMSkou. Jo, není nad časovou rezervu, ještě si to dobře pamatuju. Naposledy byl Michal v kině na Pánovi prstenů s Jaroušem a předtím pravděpodobně na Disneyových kreslených pohádkách. To nebude jen prahnutím po kultůře. Vypadá to, že u nás začaly řádit mužské hormony.

Ríša přinesl domů zase poznámku. Prý opravoval učitelku při výkladu, a to je teprve ve druhé třídě. Jsem zvědavá, čeho se dočkám u něj. U Michala to byly vždycky jen poznámky za zapomínání, ale u našeho vědátora, který poučuje i nás, jsem si jistá, že to bude horší. Jen paní učitelce přeju pevné nervy.

Už je po zprávách, moje berušky v nočních košilkách okolo mne právě přetančily do obýváku a Ríša k počítači. Pravděpodobně vyhledává nové informace a dělá si přípravu na zítřejší výklad paní učitelky. Jestli bude pokračovat v tomhle tempu, budu muset koupit nový notýsek na poznámky a škola zaměstnat novou učitelku nebo dobrého psychiatra.

Počkám na zprávu od Martina, jestli dorazí do půlnoci, a ohlídám si, jak se vrátí Michal. Lucka s Jankou se chtějí dívat na něco v televizi, tak mají povoleno do devíti. Janka sice prskala, že ostatní holky ve třídě se dívají klidně do jedenácti, ale na tohle jsem tvrďas. Maruška se dneska neozvala, a tak je asi zatím klid.

Tak, jdu nacpat prádlo do pračky a postavit na kafe, protože za chvilku přijde Hanka .