Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Tak Martin se vrátil v pořádku, ale přijel až k ránu. Na dálnici byla nějaká ošklivá bouračka, a tak musel stát ve štrůdlu skoro pět hodin, než se všechno hnulo. I když v kamionu topí, tím jak obíhal okolo a sháněl informace, nějak nastydnul a teď leží v pelíšku, kýchá a prská. Má tu nejstrašnější mužskou chorobu na sedm písmen – rýmičku!

Však si to pacholek užívá. Z ložnice se ozývá ách a óch a: "Jani, já bych prosil čaj s citronem! Jani, aspirin! Jani, prosím tě, už jsem se vypotil! Ani nemám chuť k jídlu, ale jíst musím, tak míchaná vajíčka! Jani, vyber mi nějakou detektivku na čtení! Ne, tuhle ne! Namaž mi rohlík!" Přines okno, chci se podívat do zahrady! Zlaté děti, když marodí!!!

Tolik jsem si přes víkend užila tancování kolem Martina, že mi vůbec nevadilo, když babička Maruška vzala Janku, Lucku a Ríšu na výlet do Prahy. Stavili se cestou pro Marušku a Simču a vyrazili na Matějskou pouť. Večer se vrátili úplně nadšení. Vůbec nechci domýšlet, kolik to babičku stálo. Když jsem jí říkala, že jí přispěju, bránila se zuby nehty. Prý: "Nekaž mi radost, celý rok na to šetřím a za ta rozsvícená očička a nadšení dětí mi to stojí!“

Neubránila jsem se a dala jí pusu jak Brno. To moje matka by je vzala do nějakého muzea a pak by je cestou domů zkoušela, jestli si pamatují, co tam bylo. Nemám nic proti vzdělání, ale myslím si, že pravá dětská radost je právě ta Matějská. I Maruška tam přišla na jiné myšlenky. Hrozí totiž, že Radka i jeho šéfa budou vyšetřovat na svobodě a že se vrátí domů. Maruška dostala výzvu, aby se dostavila k sepsání nějakého prohlášení k tomu sympatickému poručíkovi z hospodářské kriminálky, co už u něj byla. Tak jsme všichni zvědaví, co bude dál.

V neděli po obědě dorazila babča Lída. Jsem z ní úplně hyn! Babča má parádní nový sestřih, koupila si rifle a chystá se s kamarádkou Andulkou do lázní. Vůbec jí to kamarádství svědčí. Dokud chodila nanejvýš k příbuzeným na návštěvu a v neděli se svíčkou na hřbitov, byla bezva, ale bez nějakých větších aktivit. Až o Vánocích se na hřbitově setkala s nějakou cizí paní, daly se do řeči, začaly si notovat a teď jsou nejlepší přítelkyně.

Andulka vlastní rodinu nemá, ale pořád něco podniká. Jezdí s turistickým kroužkem po republice i po světě, chodí třikrát týdně plavat a dvakrát do kavárny. Teď se dokonce přihlásila do kroužku břišního tance. A to je jí 70 let. Tak vitální dáma se vidí málokdy. Naše babča byla taky vždycky plná energie, ale teď ožila ještě víc. A tak se milé dámy rozhodly, že vyrazí do lázní, aby si taky něco užily.

Nejdřív obešly kosmeťáky a kadeřníky a na tento týden mají plán vymést všechny butiky ve městě a zakoupit garderobu, aby na místním kočkodromu budily pozornost vilných starců. V nabídce si vybraly Mariánské Lázně, i když chvíli uvažovaly o Poděbradech. Andulka nakonec pravila, že Poděbrady jsou na srdce a že nemíní křísit nějakého kardiaka, až se pod návalem dojmů z jejího půvabu zhroutí. A z Mariánských Lázní je to kousek do Německa, kam si můžou udělat výlet na jarní výprodeje.

Nástup mají posledního března, a tak jim na přípravu zbývá necelých čtrnáct dní. Babče jsem jen řekla, ať si dá pozor, aby se nemusela po návratu vdávat. Chechtala se a hodila po mně pantoflí. Chtěla bych mít v jejím věku tolik elánu jako ona. Vypila kafe, slupla buchtu, Martinovi řekla, ať nesimuluje, a odvlála s Andulkou do kina.

Proč jen moje matka nemá z té své alespoň ždibec. Někdo je holt věčně mladý a někdo se starý už narodil. Já vím, že mamka za to nemůže, ale určitě by se s tím něco dělat dalo. Ještě že to vyvažuje zlatý táta. Někdy přemýšlím, jak spolu můžou žít dva takhle rozdílní lidé.

No, konec filosofování, jdu Martinovi uvařit čaj a zkontrolovat děti. Lucku totiž nevolnost z horské dráhy dostihla až doma, teď má u postele kyblíček a hlídat ji budu celou noc.

 

Dobrovolná zdravotnice