Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Je pondělí večer, Martin se odešel poradit s Tondou o něčem, co ho zlobí v motoru kamionu, a děti už šly spát. A tak než se Martin vrátí, mám čas zaznamenat, co se událo od posledního zápisu. Maruška se Simčou stále bydlí u rodičů a po výstupu z minulého týdne jako by se po Radkovi slehla zem. Jestli se vrátil do bytu, vůbec nevíme, ani v Maruščině butiku se nestavil.

Maruška sama byla ještě něco sepsat na policii a tomu švarnému poručíkovi vylíčila i scénu, která se v týdnu odehrála. Poručík její počínání docela schválil, zapsal si její mobil a dal jí telefonní číslo, na které mu má zavolat, kdyby se cítila Radkem ohrožovaná. Tak nevím nevím, jestli i u hospodářské kriminálky tohle patří k normálnímu postupu. Spíš se mi zdá, že pan poručík nabízí jakýsi soukromý nadstandard. Konec konců bych to Marušce přála. Podle jejích slov nevypadá policista špatně – na to, že by měl život trávit hlavně papírováním a ne honěním zločinců v pustých ulicích.

Podle kopie zápisu se jmenuje Zdeněk Jaroš. Vzpomněla jsem si, že jsem na základce chodila do třídy s Majkou Jarošovou, která měla mladšího brášku Zdeňka. Asi si zahraju na špiona a pro všechny případy se na něj vyptám. Marušce jsem to radši neříkala, protože by se mohla zlobit, že jednoho mužského ještě nemá z krku a druhého už jí dohazuju. Jenže mám takové tušení, a když já mám tušení, většinou se splní. Jsem totiž narozená ve znamení Ryb a Rybičky prý mají tendence směřovat k věcem nadpřirozeným, až tajemným. Myslím si, že mít takového osobního policistu doma není k zahození, obzvlášť je-li k světu a hlavu nemá jen na služební čepici.

Taky se u nás v pátek objevila babča Lída i s přítelkyní Andulkou. Prý abychom se seznámili a neměli všichni obavu, s kým babička vyráží do světa. Obě kamarádky obsadily na hodinu moji kuchyň a mě vyhnaly, ať si udělám chvilku pro sebe. Tak jsem se naložila do vany a zušlechtila se na příjemný večer s Martinem. Když jsem se konečně dostala do kuchyně, zjistila jsem, že babča s Andulkou upekly naprosto úžasnou tříbarevnou buchtu na dva plechy a vyrobily asi milión chlebíčků.

Zřekli jsme se tedy s Martinem části večera ve dvou a až do deseti jsme seděli i s dětmi v obýváku. Těm kupodivu nevadilo, že je vypnutá televize i počítač, hráli jsme Člověče, nezlob se, pak Dostihy a skončili jsme u žolíků. Babky byly rozverné a docela se s dětmi vyřádily. Nevím, jestli to bylo lahvičkou bílého, ale na závěr Andulka zaškolovala Lucku a Janku na havajské tanečnice a babča Lída hrála s Michalem a s Ríšou "voko“ o sirky.  

Bylo to perfektní, takovýhle večer si budeme muset zase zopakovat. Nakonec Martin "děvčata“, jak jim říkal, rozvezl domů. Prý mu v autě zpívaly dueta z Prodané nevěsty. Jak to vypadá, přibyla nám do rodiny ještě jedna báječná babička. My s Martinem jsme večer zakončili otevřením bublinek, které jsme si vzali do ložnice. Snad to bylo tou náladou, co k nám přinesla "děvčata" – Martin si mě totiž do ložnice odnesl i se skleničkami v ruce jako kořist. Musím prozradit, že i milování probíhalo ve stejně rozverném duchu, takže v jednu chvíli jsme oba spadli z postele. Přesně jako ve scénáři jedné slavné české komedie, kterou dávali zrovna minulou středu.

V sobotu už to taková sláva nebyla, protože jsme se chystali na změnu času a taky mě čekala hromada prádla za celý týden. Byla jsem naštvaná, že venku prší, protože už jsem chtěla věšet prádlo na zahradě. Vždyť doteď jsem všechno musela sušit v bytě. A není nad prádlo provoněné sluníčkem, když už je s ním tolik práce. Brrr, ještě teď před sebou mám celou tu hromadu, kterou jsem musela vyžehlit, ale tahle cena mi za samostatnost stojí.

Hanka byla v práci tajemná jako hrad v Karpatech a o své schůzce s Alešem neřekla skoro nic. Ale protože s ním má jít zítra do kina, je asi všechno na dobré cestě. Ráno si totiž bere náhradní volno a je objednaná ke kadeřníkovi.

Tak, už slyším, že Martin zajíždí do garáže, musím končit, aby tyhle mé zápisky nevyšly najevo. 

Tajnůstkářská