Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Prší, prší, jen se leje. Už třetí den. Mám ráda romantický deštík, který bubnuje do střechy a způsobí zázrak – všechno je pak zelené a příroda pookřeje. Ale co se děje teď, no fuj!

Místní říčka se začíná nebezpečně rozlévat, a tak u nás vyhlásili povodňový stav. Jestli to takhle půjde dál, Maruška se nedostane do práce. Teď totiž bydlí na druhé straně města a na hlavní silnici musí přejet mostek, pod kterým zbývá asi tak metr. Babička Maruška prohlásila, že když to takhle bude každý rok, koupí si s dědou kajak a děda Richard bude jezdit parníkem místo autobusem. Prý vždycky snila o tom, že si vezme námořníka, a takhle se jí sen může splnit ve vnitrozemí. Děda statečně kontroval, že jestli babička neshodí to, co přibrala o Vánocích, tak s ní nebude jezdit v kajaku, ale v ponorce, protože půjdou pod vodu při první příležitosti.

Martin včera zase odjel a dvojčata začínají nebezpečně kýchat. Jestli budou nemocná, bude muset babička Maruška nastoupit službu milosrdné sestry, protože babča Lída zítra odjíždí a já si nemohu dovolit zůstat doma. Jediný, kdo z toho má radost, je Michal. Živí v sobě naději, že to od dvojčat chytne a nebude muset jít do školy, neboť jim profesor na příští týden vyhlásil čtvrtletní písemku z matematiky. Když jsem podotkla, že to taky znamená nevidět se s Kačenkou, prohlásil, že ji angažuje jako ošetřovatelku. Kačenka přece studuje zdrávku a ve druhém ročníku už musí něco umět. Jako dýchání z úst do úst a tak.

Pořád mi nějak nedochází, že už mám tak velkého syna. Mimochodem, proti Kačence vůbec nic nemám, vypadá to, že má na Michala dobrý vliv. Jako kouzlem totiž včera zmizely ty dredy a Míša se pyšní mechovým porostem, který má prý ovšem zas dorůst do přijatelné délky podle Kačenčina přání. Zřejmě to je rozumné děvče. Ještě aby dostal rozum Michal, a bude to dobré.

Tak už je to tady! Aleš včera poprvé zůstal u Hanky přes noc. A protože naopak Martin včera odjel, měla dneska kruhy pod očima Hanka. Celý den v práci demonstrativně zívala a labužnicky se protahovala. Aleš přinesl Lukášovi auto na dálkové ovládání, a než Hanka udělala večeři, proháněli ho spolu po obýváku. Vypadá to, že Aleš se Lukášovi zamlouvá. Při dlouhodobém nedostatku přijatelných tatínků v jejich rodině se Lukášovi ani nedivím. Když jsme s nimi byli posedět, byl příjemný a vtipný společník a do kapsy asi taky hluboko nemá. Moc bych Hance přála, aby to byl ten pravý. Na sobotu Aleš pozval oba na výlet do Prahy s návštěvou divadélka pro děti. Měli by tam i přespat u Alešovy maminky. Ó, to vypadá docela vážně.

Něco se taky děje u sousedů Kratochvílových. Podle hlasitého extempore, které se ozývalo odpoledne, přišel soused o práci a začíná to řešit alkoholem. Paní Kratochvílová je rázná žena kolem padesátky s vizáží žižkovské domovnice a krize řeší bez prodlení. Podle zvuků, které jsem zaslechla, když jsem se vracela z práce, budou asi muset zavolat pana Grygara, co má ty naučné pořady o vesmíru. Vypadalo to na regulérně létající talíře. Když jsem odemykala, vyřítil se Kratochvíl z vrátek, na hlavě měl bouli a v očích zběsilý výraz štvance. No, jestli tak kvapem utíkal na pracák, měl smůlu, už bylo zavřeno. To, co za ním Kratochvílka hulákala, nebudu opisovat, i když papír snese hodně. Rozhodně jsem si však obohatila slovník o netušené výrazy.

Tak. Ještě půjdu uklidit nádobí z myčky, zkontrolovat děti a pak do postele. Martin ještě nevolal, a tak si vezmu mobil s sebou do postele. Dneska si půjdu lehnout brzo, protože jsem z té změny času rozhozená a unavená. Děti už jsou taky všechny v posteli, aby dohnaly spánkový deficit.

Jsem tu vzhůru jen já sama a je mi tak nějak smutno. Ach jo, ještě ke všemu vytrvale prší!

Opuštěná