Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Tak jsem doma sama jen s dětmi, Martin se ještě nevrátil. Volal, že ho zdržela nějaká zablokovaná dálnice ve Francii a nakládka, kvůli stávce. Měl by přijet až dnes večer, a tak využívám toho, že děti ještě spí a Marcela s Marcelkou a Janičkou odjely už včera odpoledne. Mám čas pro sebe a krabici po pradědečkovi. Zase jsou tu dva dopisy s ruskými známkami a u nich obyčejný list papíru s příšerným písmem v azbuce. Jedna obálka má nápis „adresát nezastižen“ a téměř každý kousek je označen razítkem: Petěrburg, Moskva, Jekatěrinburg, Alma-Ata, Irkutsk, Čita, Vladivostok, San Francisko. Na obálce je adresa Alois Ferdinandovi Ščaslivyj, Legija iz Čechii, TRANSSIBIRSKIJ MAGISTRAL. V tom přeloženém lístku je ukrytá fotografie prapodivné ženštiny, na její zadní straně jméno Nastasja Sergejevna Gagarina. Musím ho nejdřív přepsat v latince a pak teprve přemýšlet o jeho obsahu. Ta ruka opravdu nebyla zvyklá držet pero, spíš lopatu nebo zbraň.

Ještě kafe a jdu na to.

 

 

Přepis prvního dopisu:

Sankt Peterburg 7.6.1918

Příteli a kamaráde Lojzíku!

Neustále mám na mysli svůj poznatek, k němuž jsem dospěl zde na Rusi, totiž, že člověk není nikdy dost opatrný. Proč Ti to píšu. Vzpomněl jsem si, jak jsi vyprávěl, že jste si na frontě vymýšleli pro legraci tajný jazyk z patvarů slov nejrozličnějších jazyků. Tuším, že jsi ten jazyk nazýval hantec? Já si totiž myslím, že bys na něm měl pracovat i nadále. Tady v Rusku češtině i němčině ledaskdo rozumí a nevíš nikdy, kdy se bude hoditi, že nikdo neporozumí, o čem právě hovoříme. Dejme tomu, že nějaký vyzvědač vyslechne náš hovor. Až uslyší hantec, ručím Ti, že z toho betálně zblbne.

Jako svého nejlepšího kamaráda Tě musím taky varovati. Tady v Pitěru začíná pro nás dva býti nebezpečno. Doneslo se mi, že naše Gagahusička Nasťa by ráda pod čepec. Raději neriskuj! Já jsem již sbalil kufr a mizím do Moskvy. Mám tam co dělat, nabídli mi, že bych se mohl uplatniti jako žurnalista. Projevím zájem, to bude dobrý zastírací manévr pro naše plány. Vzniká zmatek: za koho má vlastně legie bojovat? Snad ten oříšek rozlouskne Štefánek. Ty dej na mou radu a ztrať se včas! Na Tvém místě bych vzal chlapce a vyrazil do Tobolska již teď! Ale pozor v Omsku na gubernátora, Kolčak je vykuk a něco peče. My již jsme probrali vše potřebné a Ty budeš mít alespoň dost času, abys zajistil ten vlak. Glejt od Volodi máš již v kapse i s Dzeržinského podpisem. Zpět do Rakouska ještě nemůžeme, a tak se nám Štefánikův plán hodí. Prchneme dvojnásob legitimně.

Tvůj přítel Jaroslav

P.S. Problém „Nasťa“ se možná přeci jen vyřeší sám. Ledva jsi vytáh paty z Pitěru, začal na ni dotírati Jamrich. Nastě jeho pozornost velmi lichotí. Musím ho ještě povzbuditi, než odjedu. Nová Nastina záliba zdá se až hraničiti s vášní, tráví s ním všechny své volné chvíle. Naše husička jeví se mi nyní býti v skrytu zřejmě jakýmsi zvrhlým labužníkem: zajisté to, jak se v Rusku živíme již více než půl roku – najmě zelím, luštěninami a cibulí – činí Jamrichovo aróma wirklich brizantním. Krom toho jsem si jist, že Ty sám snadno nalezneš i další důvody, proč se obejít bez důvěrnosti s ní.

J.

 

Přepis druhého dopisu

Moskva 1.7.1918

Milý kamaráde Lojzíku!

Prostřednictvím americké ambasády získal jsem konečně zprávy o Tvých drahých. Ema navrátila se do Prahy. Prý převážela nějaké špionážní materiály. Teď jest pod policejním dohledem, ale nedělej si starosti, Habsburkové melou z posledního. Pod patronátem Wilsona Masaryk sestavil exilovou vládu. Již se tam prý veřejně mluví o odtržení od Rakouska. Emu nechali na svobodě, zpívá dál a podněcuje vlastenecké úsilí! Ani o svou dcerku Amálku si nemusíš dělat starosti. Je se svou kojnou v New Yorku, je zdráva a prospívá dobře. Až jí bude sedm, má Ema v plánu vybrat pro ni dobré lyceum v Ženevě či Curychu. Lojzíku, naše věc se však nečekaně komplikuje. Máš sice Voloďův příkaz k transportu carské rodiny dále na Sibiř, Dzeržinský má však s Romanovci vlastní plány. Včera večer potkal jsem se v krčmě s Imre Nagy. Pamatuješ přeci na oněch sedm Maďarů, kteří přijeli do Pitěru v únoru? Imre se ožral jako prase a pochlubil se mi, že byl dnes v Kremlu. Dzeržinský sestavil komando, které má provést tajnou likvidaci celé rodiny i s dětmi. Dostal to na povel nějaký komisař Čeky jménem Pavel Bykov. No a ta krysa Imre jde do toho taky. Má prý dávat pozor, aby se Bykov nedal podplatit. Mám zprávy přímo od Jurovského, to je šéf policie v Jekatěrinburgu, že tam rodinu převezli. On je tam má pod zámkem, ale nějak se mu to nezdálo a myje si ruce. Protože se známe, poslal mi vzkaz, aby urychlil jejich transport. Voloďa je v Pitěru. Než se o tom dozví, bude po všem. Vezmi co nejrychleji chlapce a vyražte do Jekatěrinburgu. Dej si pozor, město obklíčili bílí. Budou střílet a rudí taky. Zatrhněte jim to. Tímto se vše změnilo, musím do Pitěru za Voloďou, aby zásah posvětil. Jinak máte Čeku na krku, víš, co by to znamenalo! Ale když se Vám to povede, Dzeržinský dá ruce pryč a bude dělat, že v tom nebyl namočený. Tak chlapci, tfuj, tfuj, hodně štěstí a na shledanou v Praze!

V šest večer po válce u Kalicha!

Jaroslav

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Přepis třetího dopisu z azbuky do latinky

25. ijúla 1918 Petěrburg

Dorogoj drug, Alois Ferdinandovič! Privět! Komu požalovať, komu uvěriť! Znaješ-li ty gdě nachoditsja naš drug Jaroslav? Gdě-to uchodil – něostalos ni puchu! Jego rebjonok rodilsja 2.7.1918, no kak jemu skazať? Jemu nado věrnuťsja, čtoby vodky popiť, iz pušky ogoň vypuskať, Aljošku okrěstiť, tože vesjolku podgotoviť. Nasťa i malyš sejčas v monastyrě i ždut jego. Kogda-by něprichodit, zarěžu jego. Znaješ ty meňja.

Kolja