Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Tak Velikonoce jsou šťastně za námi. V neděli jsme s Jankou a Luckou obarvily hromadu vajíček a musím říct, že při dnešních cenách vajec je to trochu rána do rozpočtu. Kluci přinesli nějaké proutí a snažili se podle návodu uplést pomlázku, ale nějak jim to nešlo. Nakonec došel Michal do tržnice a přinesl pomlázku kupovanou, jen mašle jsem musela dodat vlastní.

Protože jsem si v uklízení udělala tak trochu strejčka, v sobotu jsem už jenom napekla beránky a mazance za vydatného přispění babičky Marušky. Stejně jako o Vánocích jsme daly dohromady finance, nakoupily suroviny spolu a práce nám šla, jak když hrom bije. Při zadělávání a pečení jsme spolu probíraly kde co a hlavně, jak je to teď se švagrovou Maruškou.

Přes týden se spolu skoro neuvidíme a do telefonu toho taky moc neřekne. Radek záhadně zmizel z jejího života a nikdo neví, kde se zdržuje. Schránka v bytě prý přetéká poštou a on nikde. Jen se doslechla, že má být údajně někde za hranicemi. Obsílky nepřebírá a jeho šéf je pořád ve vazbě.

Jedna věc mi ale pořád vrtá hlavou. Ve středu se mi zdálo, že jsem před obchoďákem zahlédla z okénka autobusu Marušku s takovým vysokým fešákem. Možná, že nebudu daleko od pravdy, když řeknu, že se vyšetřování sličného poručíka odebralo od věcí služebních do věcí soukromých. Babička Maruška samozřejmě ani muk a té Majky Jarošové jsem se zapomněla na bráchu zeptat. Musím to hned v úterý napravit. Člověk by měl vědět, co se děje v rodině.

Pondělní ráno bylo úplně ve znamení Velikonoc. Hned v sedm ráno k nám vtrhla banda Jančiných spolužáků a vytáhla obě děvčata rovnou z postele. Holky ječely a lítaly v pyžamkách po domě, každá v patách dva kluky. Jen jsem dohlédla, aby kluci moc netlačili na pomlázku.

Úplně jsem v tom všem zmatku zapomněla na Martina s Michalem, a tak mě v nestřežené chvíli odlapili a dostala jsem taky. Ještě že jsem pro Martina včera večer, když už spal, udělala krásnou kraslici-rejska i s věnováním. Ještě jsem ji vyblýskala sádlem a mohla jít rovnou na výstavu. Jediná útěcha byla, že Ríša je nad toto povznesen a šlehá jen z povinnosti.

Po domácí koledě zmizel z domova Michal, protože spolu s Jaroušem měli vytyčenou trasu vlastního koledování po spolužačkách. Když se vrátil, pro jistotu musel na mě dýchnout, protože dnešní Velikonoce už nejsou jako ty, co znám z dětství. Například soused Kratochvíl u nás zvonil v jedenáct s takovou vykoledovanou opicí, že u nich musela potom řádit celá letka talířů. Jasný alt paní Kratochvílové se rozléhal ještě ve dvě hodiny po obědě a Kratochvíl v apartních teplákách prováděl za jejího dozoru jarní úklid garáže i s přilehlým okolím. Zajímavé bylo, že opici pravděpodobně ztratil někde během pilné práce. Vzhledem k tomu, jak si v poslední době toto přítulné zvířátko oblíbil, určitě paní Kratochvílové brzo přivede další.

Škoda, že bylo po celé Velikonoce ošklivé počasí. Naplánovali jsme si výlet na nedaleké trosky středověkého hradu a místo toho jsem navečer hrála s dětmi žolíky a Martin s Michalem prováděli údržbu našeho počítače. Jen doufám, že mi tam nic nevymazali, protože tam mám uložené recepty od obou babiček a mé nesmělé a tajné pokusy o psaní. Až dopíšu tenhle sešit, asi budu pokračovat tam.

A teď musím jít uklidit kuchyň a ze zbylých vajec udělat k večeři vejce v majonéze, která kluci tolik milují. Potom se večer budeme sladce loučit s Martinem, protože v úterý odpoledne mi zase odjede.

Sváteční Jana Š.