Tajemná krabice - Álois poslem lásky.
Je nedělní ráno, a protože se zítra nemusí do práce, trošku jsme to v sobotu natáhli. Kupodivu byl Martin doma cobydup, a tak jsme vyrazili s Hankou a Alešem trochu oživit noční život v našem městečku. Domů jsme přišli až ve tři ráno, a než Martina přešla rozverná nálada, bylo skoro pět. Mně se ještě nechtělo spát, proto tu při kafi luštím další dopis s ruskou známkou na obálce.
Kupodivu jsem si znalosti oprášila tak dokonale, že už mi to připadá, jako bych četla v češtině. Paní učitelka Sýkorová, co nás měla na ruštinu a vždycky si matce stěžovala na moji natvrdlost, by se velice divila.
Překladatelka Jana Š.
Sljudljanka 10.8.1918
Přepis do latinky:
"Ja k Vam pišu, čevo že bole ja mogu eščo sdělať!
Vaše Vysokopreschvoditělstvo Ekscelencí, ataman Alois Ferdinandovič!
Ja obraščajus k Vam, čtoby posledněj nadeždy!
Ot vremeni Kozaka atamana Jermaka, sokola jasnovo, něbylo zděs takovo geroja, takovo bogatyra. Naša žizň..."
..a tak dále, to na ukázku stačí.
Překlad do češtiny:
Píši Vám, co více ještě mohu dělat!
Vaše Vysokoblahorodí, Excelence, atamane Aloisi Ferdinandoviči!
Obracím se k vám jako ke své poslední naději! Od dob kozáka atamana Jermaka nebylo zde takového hrdiny, takového bohatýra! Naše životy i naše svoboda jsou ve Vašich rukách. A možná i mé štěstí!
Nejsme my, ruské ženy, všechny Taťány z Oněgina, ale neváháme o svou lásku bojovati!
Vysokoctěný pane majore, mějte velkodušné srdce, ztraťte za mne slovo! Pomozte mi a otevřete jiskrné oči toho krásného molodce, jehož duše je tak cudná, jako srdce neoblomné!
Jeho fialkové oči na mně prvně pohlédly tehdy, když jste přijeli na náš statek nakoupiti mouku, hrách, zelí a vodku. Nohy se mi podlomily v kolenou, srdce se mi sevřelo a duše vzlétla k nebesům!
Ale on byl tak hluchý k mým vzdechům, tak slepý k mé lásce! Tak krutě netečný!!
Vaše Excelence, z hloubi duše volám k Vám o pomoc a prosím Vás: až znova pojedete nakupovati, vezměte toho sokolíka, ani neznám jeho jméno, vezměte ho s sebou a dejte mi tak příležitost získati si jeho lásku! Nemohu bez něho více žíti!
A stane-li se zázrak a naše srdce se setkají, budu se za Vás modliti do konce svého života a blahořečiti Vám!
Však si snadno najdete nového pobočníka!
V úctě a s nadějí
Marfa Prochorovna Žučkova
Chvili teda nad tím kroutím hlavou, co zas má tohle znamenat, ale nakonec se mi rozsvítí. Páni poslanci, co prosazovali zákon o registrovaném partnerství, by mohli mít radost. Ten sličný pobočník pradědečka Áloise nebyl nikdo jiný než velkokněžna Anastázie, kterou pradědeček odvážel v převleku do Ameriky. Myslím, že Álois toto volání po lásce nedoručil a Marfa Prochorovna se bohužel svého sokolíka nikdy nedočkala.
Jana Š.
8.5.2006 Rubrika: | Komentářů 9 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
