Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Dneska to vypadá, že se počasí umoudří a konečně bude jakž takž léto. Jestli se obloha nezatáhne do deseti hodin, mohlo by to vydržet. Martin slíbil, že s dětmi vyrazíme do aquaparku a pořádně se tam vyřádíme. Už mám sbaleno, a tak než se rodinka vykulí z postelí, hrabu se v krabici.

Na téhle obálce je známka s velbloudem, adresa opět "Paní Amálie Šťastná, Brno" a písmo vypadá jako pradědečkovo. Tak copak mamince asi píše důležitého..?

                                                                 Jana Š.

Přepis dopisu.

                                                                                                                                      Cairó 30. září 1924

Milá a drahá matinko!

Nejdříve ti děkuji za dopis o mém dědictví po otci. Již jsem si část vyzvedl v Johannesburgu, kam jsem dorazil s přítelem Machulkou. Přítel Bedřich se rozhodl ukázati mi Afriku v celé její kráse, a tak mi dělá průvodce, neb jeho znalost africké krajiny je přímo dokonalá.

Když jsme míjeli diamantové doly, chtěli jsme přespati v jedné z bídných ubytoven pro černé dělníky, dle rady jednoho z nich. Jmenoval se Nelson a tvrdil, že on, jako vůdce všech kopáčů, nám zaručuje, že je tam bezpečno.

Navštívili jsme místní kantinu. Dvě milé a přítulné dívenky, oděné jen v tradiční sukénky, nám pilně nalévaly a projevily i přání ustlati nám postel. Jistě v těch pohárech nebylo jen neškodné pivo, neb jsme oba usnuli jako špalky a byli jsme okradeni téměř o vše. Když jsme ráno Nelsona vyhledali, vymlouval se, že pakli se nám něco ztratilo, budiž nám útěchou, že vše jistě přispělo utlačovaným dělníkům na jejich cestě k osvobození. Prostě rozený řečník a politik. Jistě ho čeká velká kariera.

Ještě že jsem své dědictví večer uschoval do Bedřichovy levé boty. Kdysi jsem Machulku obviňoval, že pach jeho nohou se téměř vyrovná Jamrichovým, a netušil jsem, jak mu jednou budu za tento jeho neduh vděčný.

Ačkoliv se bídní zloději neštítili ukrást přímo z mé hrudi náš rodinný medailon, kde na maličkých fotografiích jest má i Tvá podobenka, Bedřichovy boty zůstaly nedotčeny a dědictví zachráněno. Je sice pravda, že máme při placení trochu problémy s přijímáním bankovek, ale nakonec to vždy usmlouváme, vymlouvajíce se na bankovní safe, čpící zatuchlinou.

A ještě jednu věc bych ti chtěl sdělit. Buď zcela klidna, neboť od jara jsem měl s sebou dva skutečné znalce Afriky. Procházejíce jakýsi temný prales kdesi ve středu Afriky, narazili jsme na podivného člověka. Zkoumal rozvaliny nějakého starého města, zcela zarostlé divokým porostem a osídlené pouze opicemi.

Ač velmi mlád, je prý pan Jones uznávaným archeologickým odborníkem a v Americe přednáší na universitě. Vyprávěl nám u ohně nejeden neuvěřitelný a dobrodružný zážitek ze svých cest po černém kontinetu. Z jeho vyprávění jsem, s jeho dovolením, sepsal scenário a zaslal svým přátelům do Hollywoodu. Snad se jim bude hoditi. Sám jsem i nakreslil jeho podobenku, neboť i fotoaparát nám byl uloupen.

Doufám, že ti budu brzy moci osobně vyprávěti, co všechno jsme s Bedřichem na své cestě zažili. Teď již čekám na nalodění a plavbu do Ameriky. Plánuji návštěvu Evropy, jen co ošetřím svůj podnik v San Franciscu.

Tedy na brzkou shledanou!

Líbá Tě Tvůj Lojzík

P.S. Teď jsem již zpět v Cairu, kam jsme svého nového přítele Indyho, jak si říká, doprovodili a on se vydal sám hledati jakousi Archu. Nevím, proč míří do pouště, když zde v přístavu by našel lodí dostatek.