Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Tak Zuzanka s Tondou jsou pod čepcem. V sobotu jsme museli všichni vstávat už v sedm hodin, protože obřad byl v půl desáté.

Martin si s výrazem trpitele vzal oblek, a když jsem mu vázala kravatu, vypadalo to spíš, jako když mu kat nasazuje oprátku. Je zajímavé, jak se určité věci zdědí v genech: později jsem vázala kravatu Michalovi a bylo to dokonalé déja vu. Nejlegračnější bylo, že se úplně stejně tvářili a měli tentýž komentář k úkonu. Ještě že Michal shodil ty dredy, to by byla úžasná kombinace k obleku...

K radnici jsme dorazili s půlhodinovým předstihem, a tak jsme si dali kafíčko pod slunečníkem. Naštěstí otevírali v devět. Počasí bylo úžasné, takže Lucku a Ríšu jsem musela vyhnat od kašny; usmysleli si totiž, že by mohli vylovit mince na dně. Ríša už dokonce seděl na kraji a nahýbal se nad vodu. Domníval se, že ve vodě je padesátikoruna, a mudroval, který blbec může jen tak zahodit minci v hodnotě jednoho posekání zahrady. Lucinka mu ovšem ochotně asistovala a chtěla ho za polovinu zisku držet za nohy.

Než jsem je odlovila a Ríšovi vyčistila kalhoty, ozvalo se troubení a na náměstí vjela limuzína jako z amerického filmu. Bylo vidět, že Zuzanka prosadila svou představu o svatebním obřadu. Vystoupila z auta s grácií monacké kněžny a div nám plebejcům nekynula. Hlavně se rozhlížela, jestli má dost obecenstva.

Za ní vystoupila z auta asi dvanáctiletá holčička v růžových družičkovských šatech. Taková hubeňounká a bledá, podle podoby asi sestřička. Byla trochu nervózní, že nikde nevidí Tondu, ale vědomí vlastní důležitosti jí nedovolilo začít panikařit. Potom se z vozu vynořili Hruškovi, její rodiče.

Paní Hrušková, menší a kulaťoučká, zjevně srší energií. Neustále se točí okolo Zuzanky a pořád jí něco upravuje a opravuje. Tu narovná nějaký kanýrek na šatech, oprašuje neviditelný pudr z ramen a pusa se jí nezastaví. Na tu vzdálenost to znělo jako něco mezi poplašeným slepičím kvokáním a kulometnou palbou.

Její tatínek, nenápadný hubený mužík v nepadnoucím obleku, se asi třikrát snažil něco říct, ale zmohl se jen na bezhlesé otevření pusy, kterou zase rychle sklapl. Nakonec jen sledoval manželčino vzrušeně pobíhání a kvokání. Paní Hrušková si ho vůbec nevšímala, a tak jen bezmocně krčil rameny.

Za chvíli se na náměstí vřítil Tonda ve svém sporťáku. V obleku byl očividně nesvůj, pořád se ošíval a ze zadního sedadla vytasil kytici jako pro anglickou královnu. Vrazil ji Zuzance do ruky a tiše syknul, že si jí má vážit, protože za tu cenu by koupil pomalu zahradnictví.

Paní Hrušková postrčila tatíka po bok Zuzance a zavelela k odchodu do obřadní síně. Dále jí dělalo problémy nevstupovat úředníkovi do svatební řeči a asi třikrát při jeho projevu nesouhlasně zakroutila hlavou.

Konečně bylo po obřadu a Martin stvrdil své svědčení podpisem. Zuzance svědčila dívenka, pravděpodobně kamarádka, která se dostavila po svých a na poslední chvíli. Na oběd jsme šli do nejlepší místní restaurace, kde se paní Hrušková opravdu vyznamenala. Ale to si zapíšu až příště.

Tak mě napadá... jestli se Zuzanka pomamila, tak teda potěš koště, to si Toník ještě užije. Teď už spěchám, musím jít připravit Martinovi věci na cestu a dohnat ztracený sobotní čas.

                                Spěchající