Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Konečně mám zase chvíli klidu a můžu se věnovat své oblíbené činnosti. Zjistila jsem, že probírání starých dopisů v krabici pradědečka Aloise je pro mě velmi příjemnou relaxací, při které se dozvím hodně zajímavostí ze života mého předka. A navíc se také procvičím v cizích jazycích. Třeba v angličtině, tak jako při tomto dopisu.

Jeho obsah mne opět doslova šokoval, protože vypovídá o tom, že Alois byl nejen všestranný, ale zároveň i velmi inspirativní pro spoustu lidí, s kterými se kdy setkal. Ale to, co jsem zjistila z tohoto listu, mne doslova uzemnilo. Nikdy by mne nenapadlo, jak může brněnský hantec /jeho tajemství jsme odhalili minulý týden/  souviset s... ale přečtěte si to snad radši sami. Překvapená Jana Š.

Přepis dopisu

Washington D.C. 12. 6. 1942

My dear friend Al!

Přijměte mnoho pozdravů ode mne i od Eleanor. Nevím, zda jste zaslechl něco o tom, jaké teď máme potíže s odposlechem. Zatímco Němci vynalezli jakýsi šifrovací stroj, s nímž si dosud nevíme rady, oni nám luští jeden kód za druhým! Stojí nás to stále více životů.

Nepochybuji o tom, že Vaše bystrá mysl by brzy nalezla způsob řešení problému. Ale kdo ví, kde ve světě se právě touláte! Tak si to alespoň v duchu říkám, neboť doufám, že Vás bombardování Pearl Harbour nestálo život! Od onoho osudného dne nemám o Vás zpráv.

Přece však doufám, že Vás můj list nalezne. Zasílám Vám ho prostřednictvím diplomatické pošty na Vaše jméno Československé exilové vládě v Londýně. Váš vládní orgán snad nalezne k Vám spojení.

Diplomatickou poštu jsem zvolil i proto, že tento dopis obsahuje jednu dosud tajnou informaci, jež snad nedojde vyzrazení. Pan president Beneš je znám jako pečlivý a schopný muž na svém místě a loyalní spojenec USA.

Přeci Vám však dlužím díky, neboť stačilo, že jsem se na Vás upamatoval, a již mi Bůh vnuknul možné řešení naší svízelné situace. Když jsem byl minulý týden v Pentagonu na poradě, dal jsem o přestávce k dobru Vaše vyprávění, jak jste na Sibiři pro užívání telefonu, telegrafu i běžné pošty vymysleli a užívali tajnou řeč. Tuším, že měla i své jméno – „hound eggs“, že? Pány generály tato historka velmi zaujala a název „psí vejce“ je velmi pobavil. Ike se chechtal jako loco a byl nápadem nadšen.

Ovšem z vašeho tajného jazyka by se zbláznil i lingvista. Ike si však myslí, že by se ten nápad neměl jen tak smést se stolu. Navrhl použít k předávání zpráv například nějakého indiánského nářečí. To sotva Němci budou znát. A tak jednoduché řešení ani hledat nebudou.

Uvažujeme teď o lakotštině nebo navajštině. Tato etnika jsou nejpočetnější a hlásí se dobrovolně do armády. Tak z nich uděláme spojaře!

Prozatím neoficiálně Vám jménem amerického národa děkuji za výtečný nápad. Možná zachrání více životů než anglický radar!

Your friend forever

F. D. R.