Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Tak jsme se dneska vrátili z chalupy, kterou nám rodiče zapůjčili s výhradou, že to tam rozhodně nesmí vypadat jako po zimní návštěvě brášky Petra.

Jen lituji, že je takové vedro a nerostou houby. V okolních lesech jsme nezakopli ani o prašivku a lesem sálalo jen horko a vůně pryskyřice. Rozčiluje mě, že z lidí se stala čuňata. Po lese je naházeno takových papírů, pet lahví a jiného nepořádku, že za chvíli chudinky houby nebudou mít kde růst.

Docela jsme si to s Martinem užívali. Přes den jsme sklízeli ovoce a mám zavařené meruňky a zamražených alespoň 10 kilo jahod. Jen jsem musela každou chvíli zahánět z kuchyně Michala s Ríšou, kterým vyhovovalo, že meruňky jsou vypeckované a jahody sebrané a umyté. Oháněla jsem se po nich utěrkou a vyháněla je až na dvůr. Cpala jsem ovoce do sklenic a pouštěla si staré české hity. Tancovala jsem si po kuchyni a pobrukovala: "Bylo léto, horké léto......"

Jinak náš Míša zcela zapomněl na trable se zlomeným srdcem a nepoučitelně opět upadl do osidel sličné Kačenky z hospody. Odpoledne spolu tráví u rybníka a večer navoněný a vymydlený uhání do hospody, kde pije jednu kolu za druhou a sleduje, jak Kačenka pomáhá tátovi obsluhovat. Domů se vrací po půlnoci a není s ním žádná řeč.

Dokonce si vymohl, že zůstane na chalupě ještě další týden, kdy tam bude Petr s rodinou. Když jsem viděla ten zamžený pohled čokoládových očí, neměla jsem sílu říct ne. Jen jsem si u toho zavzpomínala, jak to bylo, když jsem chodila s Martinem. Ať se matka snažila, jak chtěla, stejně jsem si našla únikovou cestu a utekla za ním. Jen doufám, že tahle opakovaná láska mému Michalovi neublíží.

Děti jsem za ten týden viděla jen u jídla a jsou nádherně opálené. Snad ani kdybychom jeli k moři, nevypadaly by lépe. Škoda, že to tak rychle uteklo, bylo tam krásně.

Každý večer jsme se s Martinem chodili projít po okolí a procházku jsme zakončovali u rybníka. Pak jsme se vraceli teplým večerem a všude voněl vzduch posekanou trávou a prázdninami. Navozovalo mi to vzpomínky z dětství, kdy jsem jako malá holka trávila na chalupě celé prázdniny a s nejlepší kamarádkou Jitkou jsme prolezly kde co v okolí, loupily na poli hrášek a v cizích zahradách letní jablíčka nebo meruňky. Párkrát si taky na nás někdo z vypleněných přišel stěžovat a matka mi nadávala, že jsem horší než Petr.

Doma všechno spí, já jsem vybalila hromady prádla v koupelně a snažím se dostat do zavedeného chodu naší domácnost. Martin už spí spánkem spravedlivých, protože zítra touhle dobou bude ode mne stovky kilometrů. Už bude skoro půlnoc a mně se vůbec ještě nechce spát, to bude v pondělí těžký návrat do práce.

Sedím na balkóně s kafíčkem a hříšnou cigaretou, koukám se, jak město svítí, a dýchám noční letní vzduch. Kupodivu i tady ve městě vzduch voní létem, je příjemný chládek. Jen si tak sedím, vzpomínám a přemýšlím. Ať si kdo chce nadává na horko, když to srovnám se vzpomínkou na dětství, nepřipadá mi, že by bylo víc teplo než tenkrát. Mám léto ráda. 

Zamyšlená