Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Tak jsme se tedy vrátili z chalupy a mně hned vypuklo mé hlavní zaměstnání. Však to určitě všichni znáte. Vybalit a vyprat hromady prádla, honem něco uvařit, aby rodinka nestrádala hladem… Ještě, že se všichni zapojili a každý přiložil ruku k dílu. I tak ale zůstala největší část na mně. Skončila jsem hodně pozdě v noci, všichni už spokojeně odfukovali a já jsem se šla odměnit svou oblíbenou činností. Opět jsem prohrábla krabici pradědečka Aloise.

Tentokrát jsem vylovila odřený školní notýsek formátu A5 s lepenkovou vazbou, v němž bylo založeno několik dopisů. Otevřela jsem ten, co vypadal úředně.

Washington D.C. 26. 09. 1918

Vážený pane podplukovníku Glucklichu!

Přijměte, prosím, mé poděkování za příkladné representování čs. legií a rovněž za Vaše cenné diplomatické služby během politických jednání v Kremlu.

V odpověď na Váš písemný dotaz, zaslaný prostřednictvím kanceláře generálního štábu bratra Štefánka do Washingtonu, Vám po poradě s panem profesorem sdělujeme, že vzhledem k vývoji politické situace v Sovětském Rusku a celkové nestabilitě tohoto bolestně se formujícího státu domníváme se, že by nebylo politicky prozíravé zviditelniti jakékoli vazby k ruskému panovnickému domu. Lze předpokládati, že osobní bezpečnost Vaší chráněnky by mohla býti vážně ohrožena, aniž by byla naděje prosaditi jakékoliv její politické ambice.

Doporučujeme Vám, abyste v doprovodu několika Vámi vybraných spolehlivých legionářů slečnu Anastasii doprovodil nejbližší lodí do Spojených států, kde může započati nový život pod ochranou našeho přítele p. Wilsona.

Ponecháme na Všem uvážení, zda se po splnění toho úkolu odeberete do Paříže, kde se formuje nová československá armáda. Pochopíme však, budete-li chtít nejprve Vaši chráněnku hmotně zabezepečiti.

Ještě jednou Vám srdečně děkuji za dosud prokázané služby!

V úctě dr. E.B.

Páni! Zase jedno překvapení! Ale mně začal neodolatelně lákat notýsek, v němž jsem zahlédla pradědečkův povědomý rukopis. I když se mi klíží víčka, musím přečíst aspoň kousek! Začetla jsem se do první stránky.

14. 9. 1918

Dnes jsme dopluli konečně do San Francisca a stanuli u bran Ameriky. První naší starostí bylo pochopitelně zajistiti finanční prostředky pro celou skupinu. Poslal jsem proto chlapce do doků, aby se pokusili sehnati příležitostnou práci. Já jsem zatím využil telefonu, abych dal knížeti Myškinovi zprávu, že Anastasie přibyla do Ameriky. Chlapci se vrátili s nepořízenou, pouze silák Krombholz se uchytil jako nosič při vykládce tovaru z lodí.

17. 9. 1918

Pořekadlo o zlatých českých ručičkách se opět naplnilo. Všichni chlapci již mají práci kromě Alfonse, ale to mne nepřekvapuje. Alf stěží nabude kdy mozolů. Kníže Myškin ohlásil příjezd z New Yorku na 28. tohoto měsíce.

19. 9. 1918

Spolu s Alfem seznámili jsme se dnes s podnikavým a schopným krajanem. Pan Jindřich Jelínek má skvělý přehled o možnostech podnikání ve Státech a mnoho dobrých nápadů, jak získati počáteční kapitál pro zahájení podnikání zde.

20. 9. 1918

Dnes mne chlapci z vlastní iniciativy jednohlasně zvolili svým náčelníkem, čili jak se zde ve Friscu módně praví: bossem. Zdůvodnili to tak, že pod mým velením jsme se vždy dostali z každého průseru. Na můj popud založili jsme Spolek vzájemné krajanské výpomoci a zaregistrovali se takto jako firma na městském úřadu.

22. 9. 1918

Alfons, jenž se velmi spřátelil s Jindřichem, přišel dnes se skvělým nápadem….

A zde mne definitivně přemohl spánek. Tento týden budu v jednom kole, a tak se už nemohu dočkat víkendu, abych se dověděla, co to bylo za nápad.