Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Tentokrát jsem z pradědečkovy krabice vylovila dopis, který mě doslova dojal. Nebudu to dlouho protahovat. Přesvědčte se sami...

Jana Š.

Kodaň 3. 12. 1937

Vzácný příteli,

nejdříve přijměte mnoho pozdravů a něžných vzpomínek na Vás. Jak je to dávno, kdy jsem Vás spatřila poprvé! Žiji dnes klidněji, o to více vzpomínám.

Bylo to ve dvacátém třetím roce, kdy jste navštívil mou kávovou plantáž poblíž Nairobi. Doprovázel Vás přítel Freddie. Víte, nemohu si zvyknout na to nezvyklé jméno Bedrich. V angličtině vyznívá jaksi dvojsmyslně. „Bohatá postel“ se vskutku nehodí k Vašemu příteli, který je příliš idealistický na to, aby byl zámožný a navíc velmi cudný. Doufám, že se Vás nedotkne, když poznamenám, že nic z toho nelze říct o Vás. Vždy jste byl ve všech směrech velmi podnikavý. Avšak již od první chvíle mně velmi milý!

Projevil jste tenkrát přání odkoupit pro svou cestu k jihu mou starou fordku, což značilo, že strávíte u mne několik dní, než ji opravíte. Nejsem právě technický typ, vzpomínám, jak jste se tázal, mám-li náhradní svíčky, a já jsem přinesla voskovice... Oba jsme se tomu nasmáli, což nás sblížilo. Večer po práci jste se mnou sedal pod girlandami bouganvilií, jejichž vůně mě opájela stejně jako Vaše vášeň. Těch několik dní rychle uplynulo a Vás povinnosti volaly do Johannesburgu.

Krátce zastavil jste se u mne o rok později se vým letounem „Bedou“ na cestě do Caira. (Ta vaše česká jména jsou někdy komická – domnívala jsem se zprvu, že říkáte „bad air“ a míníte to jako narážku na ponožky Vašeho přítele, což mne uvedlo do rozpaků). Naše druhé setkání opět začalo smíchem a – jako poprvé – naše romantické dobrodružství nemělo dlouhé trvání. Vy jste spěchal do Ameriky a Mr. Vrana do Zlína. Vaše návštěva v Nairobi byla pouze mezipřistání. Vím, že pro skutečné muže je jejich bussines bojem i hrou, bez níž nemohou žít.

Potřetí navštívil jste mne ve dvacátém osmém s Mr. Hemingwayem. Tenkrát věnoval jste mi několik týdnů svého času. Ovšem zbýval-li Vám po Vašich loveckých toulačkách s Ernestem.

Víte, velmi jste mi připomínal svým zaujetím pro lov a létání mého přítele Dennise, jenž tak tragicky zahynul. Přátelství s Vámi mi usnadnilo nést tuto ztrátu.

Když potom Ernest vydal své Zelené pahorky, marně jsem v nich hledala zmínku o tom, jak jste mu zachránil život, když ho napadl raněný kaferský buvol. Ale to je právě příznačné pro Vaši skromnost. Vždyť i mně jste zapověděl zmiňovati se o Vás, když jsem sepisovala své vzpomínky na Afriku. Jsem tomu vlastně ráda. Zůstalo to tak naším tajemstvím, a krom toho nejsem dost avantgardní, abych toužila stát se spisovatelkou pornografie...

Naposledy strávili jsme spolu krásný měsíc ve třicátém druhém roce. Byl jste tehdy na návštěvě v Nairobi u svého přítele Freda. Freddie se zatím stal věhlasným a pod Kilimanjarem nejvyhledávanějším loveckým průvodcem. Slavnějším, než svého času byl Dennis.

Představil jste mi i svého mladého přítele George. Zarazilo mne, jak nápadně jste si podobní. Mr. Adamson byl dojemně romantický se svým odhodláním zbohatnout hledáním zlata. Jako většina Vašich přátel, i on dobyl věhlasu a vážnosti poté, kdy na Vaši radu přijal místo správce rezervace.

Mimochodem, hovořila jsem nedávno s Joy, posílá Vám též mnoho srdečných pozdravů. Když mne žádala, abych Vám je tlumočila, povzdechla si: Ach Bodamské jezero a Vídeň. Zda je ještě uvidím?“... Porozuměla jsem správně, Vy světoběžníku? Nevyčítám, my seveřané jsme tolerantní.

Milý příteli, píši Vám, abych se s Vámi podělila o svou radost. Představte si, že mé vzpomínky se dočkají knižního vydání! Požádala jsem o recenzi našeho společného přítele. Mr. Hemingway byl jimi nadšen, prohlásil, že je to nejlepší kniha o Africe, jakou kdy četl! Velmi mne povzbuzuje v tvorbě. Kniha již brzy bude dokončena. Pouze o Vás na Vaše přání pomlčím, zůstanete tak mým sladkým tajemstvím.

Milý příteli, dočkám se ještě někdy Vaší návštěvy? Žiji nyní v Kodani.

Vaše Karen