Reklama: Moderní tapety na zeď a povlečeníModerní vliesové tapety IMPOL TRADE 

Francouzský deníček Jany Š. Milé setkání.

Francouzský deníček Jany Š. Milé setkání.

Včera jsem dostala milou zásilku z domova. Přišel mi balíček se svatebními fotografiemi Hanky a Aleše. Hance to tam hrozně sluší. To těhotenství jí vysloveně prospívá. Nakonec to byla jen maličká svatba o pěti lidech. Hanka, Aleš, Lukáš a dva svědci.

Trochu jsem litovala, že jsem to Hance nemohla odsvědčit já, protože už mě to tady vyloženě nebaví a hrozně se těším, až se zase vrátím domů. Odpočatá jsem asi tak na pět let dopředu. Když jsem se přistihla, že už asi po desáté za den běhám s prachovkou a po čtvrté přerovnávám svou a Martinovu skříň, vynadala jsem si a šla na procházku.

Naštěstí už se to krátí, v pátek 29. září bychom se měli vracet domů. Už pomalu nakupuju dárky pro rodinu a to je tak má jediná zábava. Bloumám po ulicích a vyhlížím, čím bych komu udělala radost.

Včera jsem natrefila na úžasné skejtové kalhoty pro Michala. Když bude chtít cokoli vylovit z kapes, bude muset hrábnout až ke kolenům, jak jsou hluboké. Alespoň si nerozsedne mobil jako minule. Pro Ríšu jsem vybrala dvě počítačové hry. Původně jsem mu chtěla koupit nějakou encyklopedii, ale zatím všechny byly ve francouzštině, v angličtině ani jedna, o češtině ani nemluvě. Pro Janku mám nějakou kosmetiku a pro Lucku zatím vůbec nic.

A taky mám zážitek, který mě zahřál u srdíčka. Když jsem v jednom pekařství kupovala bagety Martinovi na svačinu, prodavač zakřičel na dívku, která rovnala zboží: „Pavlínko, skoč pro další, už mám vyprodáno!“ „Hned, tati, jen co to tu dorovnám,“ odpověděla dívenka. Vytřeštila jsem oči a povídám: „To zase tak nespěchá, ať to slečna dodělá, já počkám.“ Teď se pro změnu podivil ten pán a pusa se mu roztáhla od ucha k uchu.

A tak mám nové známé. Jmenují se Potůčkovi a jsou ve Francii od roku 68, kdy se nevrátili z dovolené. Kromě Pavlínky, která studuje filosofii a odpoledne chodí pomáhat do krámu, mají ještě dva starší syny, kteří jim pomáhají s obchodem. V jejich krámku se dá koupit typický český chleba a pravé české rohlíky. To bude Martin koukat, až mu přinesu nefalšovaný šumavský bochník. Toho jejich bílého pečiva už má totiž plné zuby.

Tak jsem uprostřed Paříže našla krajany. Docela mě těší, že i když jsou ve Francii tolik let, naučili své děti česky. Mám totiž v práci kolegyni, které se vrátil syn po pětiletém pobytu v Americe a tvářil se, že snad ani česky neumí. Svou řeč prokládal anglickými slovy a hovořil s „americkým“ přízvukem. Prostě frajer až na půdu. Ale jen do té doby než v nějaké hospodě machroval a dostal pár nefalšovaných českých facek. Zajímavé je, že od onoho dne se mu paměť vrátila a mluví zase, jak mu zobák narost.

Už budu končit. Jdu hledat něco hezkého, co bych přivezla Lucince. Včera večer mi do telefonu škytala, že u nás byla moje matka a rovnala všechno k obrazu svému. To jsem tedy zvědavá, co mě při návratu čeká, ale už se hrozně těším.

 

Jana Š.


14.9.2006   Rubrika:   |   Komentářů 2   |   Doporučit článek   |   Vytisknout

Hodnocení článku: 3/5   Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1   2   3   4   5  

 

Diskuse ke článku - Francouzský deníček Jany Š. Milé setkání.

Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Sponzori

Prohledej


Výherci v soutěžích

Anketa

Zpívám rád a je to na mě doufám znát...

Zpíváte si občas doma?

Celkem hlasovalo 78625.
Archiv anket.