Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Celovečerní dokumentární film o záchraně 669 českých a slovenských dětí sirem Nicholasem Wintonem Nickyho rodina natočený Matejem Mináčem je s téměř 50 tisíci diváky nejnavštěvovanějším dokumentárním filmem v ČR za rok 2011 a má na svém kontě více diváků než všech 16 dalších českých dokumentů uvedených ve stejném roce do distribuce. Kvality filmu potvrzuje i nominace na Českého lva v kategorii nejlepší dokument.

Film už třetí měsíc běží v australské kinodistribuci v multiplexech, připravuje se distribuce v domácích nadabovaných verzích v Německu a ve Francii. Nejvíce diváků se samozřejmě očekává spuštěním celoplošné distribuce v USA, Kanadě a ve Velké Británii. Jak konstatuje Matej Mináč: „Žádný český dokumentární film v historii neměl tak velkou kinodistribuci.“

Film získal mnoho ocenění i na festivalech. Úspěšné tažení začalo v ČR Cenou diváka na MFF v Karlových Varech a pokračovalo ve světě, např. cenou za nejlepší dokumentární film na Montreal World Film Festival, cenou na filmovém festivalu v Jeruzalémě a dalšími šesti prestižními cenami. V současnosti je přijat na 30 festivalů. Nadšené reakce diváků a kritiků získal například na Santa Barbara Film Festival, který skončil před pár dny. Člen výboru festivalu, Marshey Bernstein, řekl: „Reakce na film byla neuvěřitelná. Viděl jsem ho třikrát a vždy jsem plakal. Povídal jsem si s lidmi na promítáních a oni o filmu jen básnili. Je to nejdojemnější věc.“ A jak reagují diváci? „Úžasný film z každé perspektivy. Dojemný, silný a neobyčejně prospěšný. Jestli jste někdy uvažovali nad tím, jak jeden člověk může mít skutečný vliv na svět – tak Winton je odpovědí.“

Film také uvedly velké zahraniční televizní stanice jako německá ARD (v německém dabingu), která zároveň film nominovala na evropskou cenu Civis, či belgická RTBF ve francouzštině. „Co mě však skutečně ohromilo, byly odezvy na film dokonce v čínštině či kmérštine po promítáních na školách v Hong Kongu a Phnom Penh,“ dodává Matej Mináč.

Na základě uvedení filmu v Austrálii, USA, Německu, Velké Británii i v ČR vznikají velké vzdělávací projekty, do kterých se zapojují tisíce studentů. „Všude se opakuje jedna věc: děti a studenti chtějí s naším světem vykonat něco podobného jako pan Winton. Pro ně do Nickyho rodiny nepatří jen lidé, kteří mu přímo vděčí za svůj život, ale všichni, kdo chtějí něco pozitivního vykonat pro druhé,“ doplňuje Mináč. „Je neuvěřitelné, jak se jeden zapomenutý příběh starý 70 let stal světovým hitem a že právě český dokumentární film dobývá celý svět. Zároveň film dokazuje, jakou sílu má filmové umění. Dává lidem naději do budoucnosti a inspiruje mladé lidi na celém světě, aby se přidali k Wintonovu hnutí dobra a učinili nějaký dobrý skutek. Obdobná věc sa nestala se žádným českým filmem. V naší době, plné zlých zpráv o krizi a depresi ve společnosti, z filmu probleskuje světlo naděje a víry v budoucnost. A víra v člověka.“