Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Už jste si někdy mutovali hlavu úvahama jak to tady všecko začalo? Jestli né, tak to se teda divim! Lidi o tom dumají prý odjakživa. Hlavně ti filozofousové. Nějak jim nešlo na mozek, že se Pánbu jednou probudil, rozsvítil a uviděl, že tu kolem nic není a tak vymyslel hmotu a uhňácal z ní Zeměkouli, stromy, kytky, zvířta a další potvory a taky člověka. Snad jim to připadalo moc práce na jednoho a já se jim nedivim, sám bych se do toho taky nepustil. A tak dumali, jak by to mohlo vzniknout samo od sebe a hlavně bez práce. To byl bezva nápad. Ony všecky dobré nápady vznikly z lenosti. Vymysleli za tu dobu spoustu teóryjí, ale byla taky spousta nevěřících Tomášů, kteří křičeli, ať to teda dokážou! A tak vznikla věda a dala se do toho. A dneska už to prý vědci vědí a že jsem pro zvědavost chodil s kýblem, tak jsem si to přečetl, páč mě to zajímalo. Zajímá vás to taky? Jestli jo, tak já vám to taky povím.

Nejdřív tu nebylo skoro nic, jen veliký oblak mezihvězdného plynu. Ale pak se něco stalo, nejspíš za humny bouchla supernova a všecko se dalo do pohybu. Spousta molekoulí plynu se srazila. Některým se to líbilo a zůstaly pohromadě a tvořily chuchvalce. A začaly požírat další. Kdo žere, přibere na váze, a s jídlem roste chuť. Pak mezi těmi vypasenými vznikla vzájemná přitažlivost, vědecky gravidita. A z té gravidity se zrodila Sluneční šoustava. Tenkrát ještě žádná ochrana nebyla. Ono to mívá následky, když se včas neucukne, to možná znáte z prakse. Potkáte se, propukne přitažlivost, na pár minut vznikne vazba a za rok je tu rodina! Ale to jsem odbočil, tak zpátky!

Tak ty chuchvalce pořád rostly až z toho největšího vzniklo Slunce. To se stalo tak, že se molekoule tak namačkaly na sebe, až se chuchvalec vlastní vahou propadl sám do sebe a z toho vznila jaderná redakce nebo jak říkají Slováci – zažehly se jaderné fúzy. Začalo to svítit a bylo tady Slunce. Dík graviditě porodilo samo sebe! A byl to takový cvalík, že se prostor pod jeho vahou prohnul a ostatní chuchvalce začaly kroužit kolem jako ve vodním víru. Jako pěna, když vypouštíte vanu. A tak vznikly oběžné dráhy planet. A jak bylo husto, byl jeden střet za druhým.

Tohle jsem si nevymyslel, s tím přišli astroňoumové a jestli se vám to nezdá, vymyslete něco lepšího! Jestli máte z toho pocit, že to byl tenkrát pěkný maglajz, tak jste to uhodli! Ale když to porovnáte s tím, co se dneska děje v politice, tak to zas tak moc nebylo! S tím rozdílem, že dneska je to samý střet zájmů, válečným karambolem se to jen hemží, ale žádná planeta z toho nevznikne, jako tenkrát. Ale to jsem odbočil, tak zpátky!

I malé chuchvalce pořád rostly, ale neměly dost žrádla, tak zůstaly menší, jako oblázky. A ty rachotily po oběžných dráhách a srážely se spolu a byly z toho planety. A ty planety dál běhaly po oběžných drahách a cestou požíraly všelijaké kosmické smetí, které na ně padalo, to známe jako meteoryty. A těch bylo tolik, že se tím bombardováním povrch planet tavil jako když vaříte guláš. Ještě že jsme tu tenkrát nebyli! Nemám nic proti teploučku, ale na rozpálenou plotnu bych nesedal. Vono všeho moc škodí, zeptejte se třeba Jana z Husy! Ale to jsem odbočil, tak zpátky.

Ve vesmíru je jinak dost zima, víc než v Antarktýdě a jak srážky ubývaly, povrch planet se ochladil a udělal se škraloup. To je zemská kůra. Ale divočině ještě nebyl konec! Astroňoumové totiž taky vyšpekulovali, jak vznikl Měsíc. To si to tak Prazemě hasila kolem Slunce a cestou potkala jinou planetu, asi poloviční než byla sama. Byla to láska na první pohled! Přitažlivost zafungovala a jejich polibek byl tak prudký, až se Zemi vášní roztavila šlupka. Prostě láska k sežrání a tak Země tu planetu sežrala. A co nestrávila, vyplivla na oběžnou dráhu.

Vznikl jí tam z toho slušivý prstenec jako má Saturn, ale menší. Jenže jí ten snubák dlouho nevydržel. Všecky ty plivance se zase zcukly a byl z toho Měsíc. Valil se těsně nad Zemí, asi tam, kam teď lítají raketoplány, a že je dost velký a nebyl dál než do Šanghaje a zpátky, tak kvůli tomu Měsíci ani nebyl vidět vesmír! Znova roztavený povrch Země opět vařil guláš a jak se Měsíc kulil po orbitce, dík přitažlivosti za sebou táhl přílivovou vlnu lávy. Jako cunami na pupeční šňůře! Tomu se odborně říká slepivá síla. Teda aby bylo jasno, ta orbitka není žvejkačka! Ale slepivou sílu mezi Měsícem a Zemí si klidně můžete představit jako když taháte žvejkačku. Jenže každá natažená žvejkačka povolí a tak se Měsíc naštěstí začal vzdalovat.

Tohle si múžete lehce ověřit i doma. Přivažte třeba žehličku na provaz a pořádně ji roztočte! Vsaďte se, že vám vyletí z ruky! Přitom totiž vzniká odstředivá síla. Jenže zatímco žehlička vám udělá z bytu kůlničku na dříví, Zemi ta odluka od lóže prospěla. Zase se jí na povrchu udělal strup a začala se hojit. Ono se to ani s láskou nemá přehánět. Vzpomeňte si, jak dopadli třeba milenci Ródeo a Žólie! Nebo Žordáno a Brůna! Ale to jsem odbočil, tak zpátky!

A tak Země zase zchladla a začala pracovat sama na sobě. Ty nejtěžší prvky jako nykl a železo vlastní vahou klesly až do středu Země a tak se to tam na sebe mačkalo, až se to začalo tavit V tom jádru to hicovalo jako na povrchu Slunce a tím vedrem se roztavil i plášť Země. Teda nemyslete, že Země nosila něco, co koupila v butyku! Tak se říká vrstvě těch středně těžkých prvků mezi jádrem a povrchem, jako třeba křemílek, magnet a olivy.

A tyhle prvky se tam dusily jako pod pokličkou. Zkuste vařit v papiňáku. Co se stane, když pod ním zatopíte? Molekoule uvnitř začnou zběsile lítat a bubnovat do hrnce a tím vznikne přetlak a vývar se tím tlakem začne rozpínat. Když to přeženete, tak to bouchne. No, Země to naštěstí nepřehnala. Jinak bysme tu teď nebyli! Takže v naší planetě to fungovalo nemlich stejně jako v papiňáku. Začala se tím vedrem rozpínat, až z toho zemská kůra popraskala a vznikly první komplimenty. Teda jen komplimetární kry, protože oceány tu ještě nebyly. A ty kry, co plavaly na roztaveném plášti, do sebe narážely a tlačily, až vytlačily první hory.

Tak takhle nějak začalo první.geologický éro Země nazvaný Prahory. Ale o tom až příště.