Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Víte, co je to Velký bilijár? Jestli myslíte ten stůl v hospodě, tak zapomeňte! Tenhle, co myslím já, se odehrál ve vesmíru a pořádně zakvedlal s celou Sluneční šoustavou! A hrál se tu hned dvakrát. Poprvé když vznikaly planety,o tom jsem psal minule, a podruhé, když už byly skoro hotové. Možná, že znáte tu antyckou bajku o tom, jak si Jupiter rozdal se Saturnem, natřel mu to a ovládl svět? Cpali nám to do hlavy kdysi dějepisu, moc toho v hlavě nezůstalo, protože v tom věku jsme už na pohádky sr... jsme si o tom mysleli svoje. Jenže to jsme byli vedle, ono se tady něco takového doopravdy stalo! Jenže nešlo o bohy, ale o planety.

Znáte planety: pěkně po pořadě Merkur, Venuše, Země, Mars, Jupiter, Saturn, Uran a Neptun (Plůto už ne, astroňoumové ho kvůli něčemu degradovali na planetku). Jenže na začátku to prý bylo úplně jinak. Těch planet bylo víc a blíž k sobě, takže se každou chvíli srazily a buď se rozprskly, nebo narostly. Taky Jupiter a Saturn, Uran a Neptun si to prý hasili poblíž sebe. Jupiter byl nejdřív dál od Slunce ale dělal ramena, Urana s Neptunem vykopl na hanbu do kouta a pak si to rozdal se Saturnem. To už byla těžká váha, ale nakonec to Saturn projel a musel do fronty až za Jupitera. Ale byl to binec a kdo se tam namotal, ten na to doplatil. No – jako když se politikové začnou přetahovat o koryta a my z toho pak máme větší daně. Ale to jsem odbočil, tak zpátky!

Jednu obří planetu to prý úplně vyrazilo pryč do vesmíru a nejspíš to sejmulo i planetu mezi Marsem a tím jejich ringem. Roztrhalo ji to na cucky a vznikl tam ten pás hemeroidů a ty se srážkami zvětšovaly. Druhý takový pás se taky udělal zase za těmi obry, ale že tam bylo míň šutrů a víc vody, tak tam vznikly kromě hemeroidů taky komety.

Tahanice těch dvou obrů zkrátka všecko rozkvedlala a začal ten bilijár. Hemeroidy a komety se rozjely na plný céres jako když píchnete do vos, až v tom pásu ze srážek vznikla planetka Céres a pár dalších fakt velkých šutrů. A spousta menších se hromadně vydala ke Slunci a tím pádem začaly bombardovat vnitřní planety. Taky Zemi. Napršelo toho sem tolik, že se kůra tavila, ale zase hned chladla, protože komety jsou vlastně sněhové koule a tak z té koulované nakonec vznikly oceány. Bombardování trvalo půl milijardy let nebo tak nějak a když skončilo a povrch Země zchladl, byly tu oceány a komplimenty jako teď, jenže úplně jiné.

No, jestli myslíte, že pak už to tu bylo fajn, tak jste zase vedle! Ty komplimenty se daly do pohybu a když se potkaly, začaly se srážet. Jeden tlačil na druhý, až se začaly krabatit jako když zakopnete o koberec, až si vytlačily si na zádech celá pohoří. A nebyly to jen tak nějaké hory! Třeba ty Hudsonské – New York například byl velehora vysoká přes deset kilometrů, skoro o dva kilometry vyšší než ten slavný Mount Everest! Si představte, že si vegetíte v nížině a najednou jste nad mraky a lapáte po vzduchu! No, nikokoho to nepotrefilo, páč tenkrát na pevnině ještě nic nežilo. To bylo před milijardou let.

A ten vzduch byste stejně nemohli dýchat. Z těch srážek a taky ze sopek byla atmosféra plná jedovatin, kam s hrabe Ústí nad Labem. Tam když žijete, tak jste taky pěkně otrávení, ale ve vzduchu aspoň tu a tam najdete kyslík. Ten byste v starohorách nenašli vůbec, aspoň zpočátku né! Jen dusík a smradlavé plyny jako sýrovodík, čpavek a metan. Pro člověka to není, ale batérie z toho vyžije. A tak batérie žraly, množily se a vyvíjely, až z nich vznikly ty silnice, co sra...produkovaly kyslík a atmosféra se už začala podobat té naší. To vedlo k vývoji nových breberek, ale o tom jinde.

Prostě najednou tu byly starohory, kyslík, pevnina, oceán a v něm prvoci, řasy a další ohavný sliz, zkrátka život. Na souši bylo ještě pusto, ale v moři a v vzduchu se to jen hemžilo! Dost na to, abyste si tam uhnali nějakou ošlkivou nemoc! Naštěstí s tam s žádnou cestovkou nedostanete. No, i dneska s s cestovkou dostante tak akorát do pr... do problémů, to si přečtěte v novinách, Ale to jsem odbočil, tak zpátky!

Stejně by to nebyl dobrý nápad, jet do starohor na dovolenou, protože tu byla i nadále pěkná divočina! Mohl za to zase Měsíc. Sice už byl skoro třista tisíc kilometrů od Země, ale pořád měl ještě dost síly, aby se tu uragány řítily nadzvukovou rychlostí a oceánem se místo přílivu valily cunami. Myslíte si, že víte, co umí cunami? Zapomeňte! Tahle měla výšku dva-tři kilometry, přelévala se přes hory a zaplavovala celé komplimenty! Do moře spláchla tolik bláta, hlavně železo a další kovy, až úplně zrezavělo! Ale to bylo vlastně dobře, jak by vám potvrdil i Pepek námořník, protože bez železa by nevznikla krev, co mají obratlovci.

Jenže nejen na obratlovce, ale i na měkýše, korýše a další potvory bylo ještě brzy, protože přišel další průs...nastala nová kakastrofa. Začala doba superledová a trvala skoro čtyřista milijónů let. Celou zemi pokryl ledový pancíř tlustší než ten v Antarktýdě a skoro všecko tu vychcíplo. Nejen kvůli mrazu, ale taky proto, že pod ledem skoro zanikla fotoslintéza. Skoro, ale né úplně. Nikdo neví jak, ale život to přežil! Jak se říká, co mně nezabije, to mně posílí a tak když ty mrazy konečně povolily, tak ti, co přežili, se úplně urvali za řetězu! Breberky začaly první proletářskou revoluci na světě. Mnoho jednobuněčných organismů totiž přišlo na to, že ve dvou se to lépe táhne a když se ruka k ruce vine, tak s dílo podaří! Marx a Lenin už jen opisovali! Řasy a prvoci objevili, že když se hned nesežerou, ale budou spolupracovat, sežerou toho víc a navíc budou velcí a tak nic nesežere je! A taky že přesilovka má něco do sebe a čím víc jich bude v týmu, tím víc žrádla si ukradnou pro sebe. Ale kudy na to? Výběrové řízení vyhráli mnohobuněční. Dostali báječný nápad. Vynalezli sex! A výsledek se dostavil. Moře zaplavili mnohobuněční živočichové. Začal takzvaný Velký Bum života! Ale to už jsou prvohory a o těch až příště!