Renata Petříčková: Po hlavě a nadoraz
Kniha je životním příběhem Honzy Tománka, obyčejného kluka, který po úraze ochrnul. V tuto chvíli se jeho život láme a osud jakoby se chtěl za vše špatné omluvit. Dává mu šance, po kterých se vrhá po hlavě a nadoraz. Jak se lze obrovskou vůlí a pílí vyšplhat až do elity vrcholové paracyklistiky?
Podporu a pomoc na prvním místě nabízí rodina a ti ostatní už fungují v rolích odborných rádců. V knize jsou části tvořené ve spolupráci s výživovým poradcem Petrem Havlíčkem a fyzioterapeutem Martinem Šťastným. Ti se postarali o vrcholnou fyzickou kondici . Daniel Landa se v roli mentálního kouče postaral o silnou psychiku. Jeho vyprávění je obzvlášť zajímavé a svým způsobem se vymyká celé knize. Nebo je naopak třešničkou na dortu.
MUDr. Jiří Kříž, primář spinální jednotky v Praze Motole vnesl reálný pohled na úrazy míchy, přiblížil to, co je skryto za zdmi spinálních jednotek a uvědomíme si nesmírnou fyzickou náročnost rehabilitace i psychickou sílu kterou musí postižení prokázat, chtějí-li se vrátit do běžného života. Jiří Kříž ví, o čem mluví – sám je po úrazu tetraplegikem.
Neděste se sportu
Velká část je věnována samotnému sportu, handbiku, tréninku i technické stránce. Pochopitelně, protože právě tento sport by měl být více vidět. Nepoměr mezi jeho popularitou u nás a například v Německu je až do očí bijící. Sama jsem do té doby handbike neznala a tak moje otázky jsou pravděpodobně právě takové, jaké by napadli vás. Snad proto se čtivo stává snesitelným a zajímavým i pro nesportovce.
O to víc potom zaujme zákulisí vývoje kol, Honza Tománek navíc vlastní firmu, která se touto činností zabývá. Není to nic jednoduchého a je to spousta piplavé práce. Stejně jako se sponzory.
Peníze jsou třeba
Kapitola věnovaná sponzorům nadchne materialisty – jak báječně vymakaný obchod! Ovšem ne tak docela. Generální sponzor Ing. Michal Vaněček, Ph.D., MBA za Nadaci T-Soft Eternity vysvětluje, že sponzorství má v jeho očích i jinou, podstatně lidštější stránku. Tento pohled do zákulisí vrcholového parasportu je rozhodně zajímavý z více důvodů.
Příběh o člověku
Z mého pohledu je to pořád víc než sportovní kniha, kniha o jednom životním osudu, ve kterém kdosi využívá nejen každou šanci, která se mu naskytne a jde si za svými cíly. Po hlavě a nadoraz. Sport je jen jednou z možných cest.
Měla to být motivační kniha pro každého. Nakolik je, musí posoudit sami čtenáři. Honzovo dětství, osudný den, pobyt v nemocnici i v rehabilitačních ústavech, výpovědi rodičů, zejména jeho maminky a kamarádů dávají všemu nádech, nad kterým bude možná někdy mrazit. I za tím vším úspěchem se skrývá tvrdý kus práce.
Tato kniha je životopisem i velkou reportáží. V každém případě je určitě motivací pro každého.
Vydalo nakladatelství Maxdorf, 2012, www.maxdorf.cz, Nadace T-SOFT ETERNITY www.nadaceeternity.cz
www.honzatomanek.cz a www.petrickova.cz
Knížku si můžete koupit v knihkupectví nebo na: http://www.kosmas.cz/knihy/175290/po-hlave-a-nadoraz/
29.10.2012 Rubrika: Knižní recenze | Komentářů 7 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,6/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Renata Petříčková: Po hlavě a nadoraz
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.Almega: 11:30.......až teď to čtu....souhlas....
Almega: v něčem máš pravdu a v něčem ne, musí se brát případ od případu........
úrazy z frajeřiny taky odsuzuju hodně si mladí neváží svého zdraví a života.....
ale pokud se to stane nevlastní vinou je to tragedie jak pro postiženého tak pro okolí.....
magatao:
Almega: a jak je na té ulici rozeznáš? Jak můžeš posoudit, kdo je ten dobrý a kdo si to způsobil "z nudy"? O těch lidech nic nevíš, netušíš třeba, jestli celý život nedělali spoustu dobrýho a užitečnýho pro společnost, ale měli holt vášeň pro lezení do výšek a při tom se zranili. Ty je odsuzuješ jedním šmahem, nepřeješ jim léčbu a pomoc a zároveň se nazýváš dobrým člověkem. Jestli invalidům doopravdy pomáháš, tak o nich musíš sakra něco vědět a vidět do jejich niter a tohle bys prostě nedokázala říct. Mně třeba přijde daleko horší ten, kdo je sice zdravej a množí se jak veverky, ale celej život nešáhnul na práci, žije z dávek nebo se přiživuje u ostatních nebo kdo za smysl života považuje jen plný panděro a jakýkoliv morální rozvoj nebo postoje mu jsou ukradený. Nesuď lidi podle toho, jestli se jim něco stalo. Všechno, co se komu kdy stane, je ve svý podstatě kvůli jeho blbosti. Suď lidi podle toho, jací jsou, co udělali, jaký mají srdce a duši. Ne tu na kolech vozíku TO má vliv na lidi a společnost, ne nějakých pár korun na bezbariérový byt nebo auto.
z životopisu Honzy Tománka
narodil jsem se 30. června 1987 v Příbrami. Od narození jsem žil s rodiči a starším bratrem v Dobříši. Můj dosavadní život se dá rozdělit do dvou částí - na dobu před úrazem a na dobu po úraze. V říjnu 2002 mě srazil nepozorný řidič osobního automobilu a po těžkém úrazu jsem zůstal odkázaný na invalidní vozík.
magatao: Tak to není,píšu o šílencích,kteří např. dělají různý hazard,je toho plný NET,jak lezou do výšek,skáčou,atd.atd.Nelze jen zúžit,že každý sportovec se může zranit,ano,i motorkář mnohdy je zraněn jako nevinný,v autě taky hrozí leccos.Já mám na mysli konkrétní riskovače,kteří např. skočí do vody,aniž ví,co tam je-i když jim ostatní říkají nedělej to!.Znám hocha,který se napil alkoholu a pak ho napadlo skočit z mostu na strom....Ano,jednou se mu to povedlo a nic se nestalo...Ovšem druhý pokus skončil pro něj hodně špatně...A to pak platí celá společnost...Nesesílejte na mě přání zla,aby se to neobrátilo proti vám,já jsem dobrý člověk a pomáhám, a právě těm,kteří si své nemoci "neudělali"!!Ovšem nesnáším lidi bezmyšlenkovitě hazardující se svým životem a zdravím,právě proto,že jsou zdraví a jen se nudí a chtějí mít "zážitky a adrenalin"....
Almega: to je teda ale hodně drsný, cos napsala. Tys nikdy v životě neudělala chybu? Jak můžeš vědět, že ten motorkář frajeřil, a nejel úplně normálně a z vedlejší mu nedalo přednost auto nebo ho nesejmul hovadský řidič, kterejch je na silnici víc než dost? Spousta úrazů se stane při sportu, je to taky vina těch lidí, že třeba špatně šlápli, rozbilo se jim něco na kole/motorce/saních atd. nebo že vůbec neseděli doma na zadku a dělali sport? Co ty, který srazí auto? Byli tak blbí, že vůbec vylezli z bytu? A co bys teda dělala s postiženejma lidma? Střílela je? Bože ty si tak zlá, doopravdy bych ti přála, aby se ti taky něco stalo a skončila jsi třeba jen dočasně na vozíčku. Pak bys už nikdy nevypustila z huby takovouhle špínu.
Dneska mladí mnohem víc riskují,předvádějí, a pak se diví,že se ocitnou na vozíku...Nejvíc mě dokáže naštvat,když takový postižený,např. po úrazu na motorce,kdy jeho frajeřina ho dovedla až na vozík a my,celá společnost platíme jeho léčení,si pak ještě sedá např. na čtyřkolku,aby snad znovu havaroval a ještě se dorazil?? Připadá mi mnohdy konání různých lidí jakoby hazardování se životem,za každou cenu dělat "adrenalin" a pak,co ?? Když to přežijou ,chtějí,aby jim celá společnost pomáhala a snad ještě obdivovala,jakcí jsou machři!!! Nikomu neposloužili,a chtějí jen brát...Invalidní důchody,bezbariérové byty,výhody - za svojí vlastní blbost!! --Posuzuji jinak nemoc a jinak vlastní vinou utrpěné postižení....!!!