Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Také se občas nostalgicky zasníte a zavzpomínáte si na dobu, kdy jste se nacházeli ve fázi mladického rozpuku a prožívali jste starosti, které se z dnešního pohledu ani starostmi nazvat nedají? Co vám v takových chvílích vždy neochvějně vytane na mysli? S čím máte své „náctileté“ období spojené?

Bylo toho samozřejmě víc, čím jsem tehdy žila a o co jsem se zajímala, ale jedna věc byla pro mne tehdy číslo jedna. ABBA. Švédská hudební skupina, která hlavně v druhé polovině sedmdesátých let zažívala největší dobu své slávy.

Tehdy se říkalo, že ABBA je pro holky. Kluci nad jejich písněmi okázale ohrnovali nos a ze svých magneťáků žhavili na plné pecky třeba Slade, Queen, Deep Purple, Rolling Stones… Ne, že bychom my holky byly zrovna ignorantky, ale pro nás byla ABBA něčím jako božstvem. Jejich písničky byly krásné, melodické, hlasy obou zpěvaček brilantní.

To, že si ABBA získala popularitu doslova po celém světě, se rovná téměř zázraku. Skupina, jejímiž základními pilíři byly dva manželské páry, byla podle tehdejších (a možná i současných) pravidel předem určena k neúspěchu. Co si budeme povídat, v šestnácti letech se přece jenom lépe sní o svobodném, krásném borci než o ženatém chlápkovi, který je navíc otcem několika dětí. Přesto se této skupině podařilo ono nepsané pravidlo prolomit.

Ačkoli si užívali zaslouženého pobytu na výsluní, jejich životní osudy tak úplně jednoduché nebyly. Zpěvačka Annifried měla ve svých devatenácti letech již dvě děti, ale láska k muzice byla silnější. Po rozvodu s manželem se dohodli, že o děti bude pečovat převážně on a ona se bude věnovat pěvecké kariéře.

O pět let mladší Agnetha si rovněž budovala své místo na slunci a brzy si získala řadu příznivců.

Obě dívky pak objevili dva mladíci – Bjorn a Benny. Možná to byli trochu „mimoni“. Jejich největší vášní byla rovněž muzika a společně skládali a skládali a skládali. Nejdříve přeskočila jiskřička mezi Bjornem a Agnethou, o něco později se do sebe zamilovali i Benny a Frida.

Velká jízda po světovém hudebním poli mohla začít. Po prvním úspěchu na ceně Eurovize v roce 1974 již byli k nezastavení. Do světa vypouštěli jeden hit za druhým a neochvějně se drželi na prvních stupních hitparád po celém světě. Vzpomínáte? Mamma mia, Dancing Queen, S.O.S., Gimme, Gimme, Gimme, Fernando…. Co píseň, to hit.

Koncem sedmdesátých let byli doslova na roztrhání. Dlouhodobá turné, cesty do zámoří, především v Austrálii měli popularitu větší než samotní králové. Ačkoli tímto úspěchem vlastně dosáhli toho, čeho chtěli, přece jen je to semlelo víc, než by si přáli. Hlavně Agnetha ten kolotoč velmi těžce nesla a trpěla častým odloučením od svých dvou malých dětí. Neshody s manželem, který vše viděl jinak, nemohly skončit jinak než rozvodem. Po nějaké době se rozvedli i Benny a Annifrid. A pak už byl jen krůček k tomu, aby skupina ukončila svou činnost.

Když jsem se o rozpadu ABBY dozvěděla, bylo mi to moc líto. Tato čtveřice patřila neodmyslitelně k mému dospívání a svým koncem svým způsobem ukončila i mé náctileté období. Jejich písním jsem ale zůstala věrná dodnes a jsem ráda, že v posledních letech se opět dostávají do povědomí nové generace posluchačů. Ti již ale asi obdiv k této skupině neprožívají tak silně, jak jsem jej pociťovala tehdy před třiceti lety já. Z dnešní mladé generace si asi málokdo umí představit, jaké to byly nervy, než člověk sehnal desku, nahrávku, fotku či dokonce plakát! Já jsem měla těch trofejí několik a opatrovala jsem je jako oko v hlavě.

A co vy? Co patří neodmyslitelně zase k tomu vašemu mládí? Vzpomínáte?