Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Jak odstartovat online podnikání a začít prodávat nejen digitální produkty vás naučí kurz Podnikání z pláže. Stanislava Stiborová, autorka stejnojmenné knihy Podnikání z pláže, učí krok za krokem jak si postavit web, začít publikovat na sociálních sítích, vést blog, připravovat e-mailing a taky jakou strategii prodeje digitálních produktů zvolit. Vše v ucelené formě a krok za krokem. Jelikož má mnoho úspěšných studentů, rozhodla se je zveřejnit v katalogu Plážovníků na www.plazovnici.cz Tam se můžete inspirovat a podívat se, v jakých oborech lidé podnikají online.

V dnešním článku vám také přinášíme část rozhovoru se Stáňou.

Jedna věc je tedy rozjet podnikání v Čechách, ale druhá věc je potom rozšířit svoje pole působnosti do zahraničí. Máš i s tím zkušenost? Můžeš i těm, které to zajímá, poradit, jak na to?

V zahraničí digitální podnikání nebo online podnikání samozřejmě funguje delší dobu a je rozšířenější, takže v tomhle smyslu je tam samozřejmě větší konkurence, větší požadavky na kvalitu a zároveň je tam širší cílová skupina.

Myslím si, že pokud se někdo pustí přímo do toho podnikání řekněme v angličtině nebo v nějakém jazyce, tak ten postup bude velice podobný jako v češtině.

My jsme třeba online podnikání z pláže přeložili do angličtiny, ale já jsem zjistila, že vlastně nemám energetickou kapacitu na to, abych obsluhovala celý další trh. Ono se to zdá jako jednoduché, že ty stejné příspěvky, které píšu v češtině, tak si přeložím do angličtiny nebo mi je někdo přeloží a budu to prostě sdílet, ale ono za tím celým je ještě něco, co není vidět. Nějaké energetické pole, které jako držíš a které dokážeš zvládnout. A já jsem vlastně zjistila, že aktuálně, v tu danou chvíli, jsem úplně neměla to pole na to, abych ho rozšířila ještě tam a ještě do toho se starala o několik dětí a ještě cestovala a dělala něco. Takže tady jsem si řekla, ok, anglický trh někdy v budoucnu. Ale funguje to po té technické a marketingové stránce velmi podobně.

Já totiž když jsem i v zahraničí, zejména v Austrálii, kam často jezdíme, tak si tam občas přivezu knížku nebo jsem ukazovala i ten náš program a ti lidé tam z toho byli strašně nadšení a všichni říkali: Ježiš, to přelož do angličtiny, to by bylo úplně úžasný, to by všechny zajímalo.

A já jsem o tom přemýšlela. Potom jsem si říkala, no jo, ale za tím úspěchem stojí třeba pět let mojí neustálé každodenní práce a z toho důvodu mi ti lidé důvěřují a potom si třeba ten produkt, tu knížku nebo ten program koupí. Ale kdybych si měla představit, že tu samou energii a tu stejnou práci dávám ještě do té anglické verze, aby fungovala alespoň stejně dobře nebo líp, protože ten trh je daleko větší v té angličtině jako v té češtině, tak je to pro mě nepředstavitelné a vlastně z toho důvodu z toho sešlo. Protože samozřejmě přeložit knížku do angličtiny je jednoduché, ale najít pro ni zákazníka někde v zemi, kde o vás v životě neslyšeli, tak to už je velký oříšek.

Je to tak. Souhlasím. Já jsem ze stejného důvodu vlastně, když jsem byla na tom workshopu Jacka Canfielda, tak taky všichni z toho byli nadšení, já jsem tam i tenkrát nechala tu knihu přeložit, protože jsem mu ji chtěla dát, takže jsem měla nějaké výtisky v angličtině a chvilku jsem měla to nadšení, že to udělám celé anglicky, ale pak přesně z toho důvodu té kapacity a toho, o čem jsme mluvili dříve, jestli je potřeba neustále růst, jsem si řekla: Hele, já to nepotřebuju. Mně stačí tohle. Já tady mám ještě pořád hodně práce. Pořád je tady ještě hodně lidí, kterým to chci předat, a ten česko-slovenský trh je pro mě dostačující v tom smyslu, že se to setkává s tou mojí energetickou kapacitou. A až budu mít pocit, že to chci předávat dál, tak potom ok, ale v tu chvíli jsem cítila, že by to bylo moc.

Ona je zase druhá věc i to, když je ten projekt založen na té osobnosti, tak v tom zahraničí je jiná mentalita. A třeba co se týče těch různých kurzů nebo workshopů právě na podnikání, tak já když vidím upoutávky, tak třeba pro ty Američany nebo pro ty Angličany oni mluví úplně jinak. A pro mě, kdybych já na to koukla, tak si řeknu: Pane bože, no to je jako hrozný. Můj manžel to předváděl, než jsi dorazila, protože jsem si z toho dělala srandu, on říkal něco jako: A jenom pro vás po omezenou dobu můj kurz není za 900 dolarů, ale za 899.

A ty kdybys mluvila tak, jak mluvíš k těm Čechům, kteří na tohle asi úplně zvědaví nejsou, tak bys třeba v tom zahraničí ty lidi nezaujala, protože by jim to přišlo zvláštní, proč jako jim to takhle prostě neprezentuješ.

Takže si myslím, že i ta mentalita u těch lidí, zejména když je to založené na té osobnosti, tam hraje taky velkou roli.

Může to být. Může to být i takhle. Samozřejmě můžeš cítit nebo mohou nás poslouchat lidi, kteří cítí: hele, já to ale chci předat, já to chci předat dál, já chci, ať o tom ví celý svět. A určitě jako vždycky tam nakonec, i když budeš divná, jako třeba Wim Hof, budeš v něčem... hodně lidí si řekne, wow, tak tohle je dost divné nebo tenhle člověk je dost divný, tak nakonec prostě zaujmeš, protože ta cílová skupina tam bude. Ale otázka je, jestli chceš. Jestli cítíš, že na tohle máš kapacitu a tohle chceš dělat.

Já teda i mluvila o konkrétní věci, která se mi vybavila, a to ta, že moje kamarádka Hanka Valášková, která dělá RTT terapie a která je certifikovanou terapeutkou, dělala kurzy u Marisy Peer, právě Britky, tak je tam učili i to, jakým stylem ty hypnonahrávky, audionahrávky dělat. A potom když to na mě ta Hanča zkoušela, tak jsem si říkala, ježiš, to je hrozný. To je tak strašně afektovaný, že mě to ruší při té hypnóze. Ale když to poslouchám od té Angličanky, tak mi to přijde trochu přirozenější, ale stejně mi to furt vadí. Ale potom když ta Hanča tím svým jemným hláskem takovým, je to trošku monotónnější, než třeba ta Marisa namlouvá tu hypnózu, tak říkám: Hani, to je úplně dokonalý. Vůbec se nesnaž napodobovat tu Marisu, protože ty to pro tenhle trh děláš prostě skvěle.

Takže si myslím, že je i důležité, pokud se někdo inspiruje v zahraničí, tak ale brát ohled na to, že u nás to nemusí fungovat úplně stejně jako v Americe nebo v Anglii.

Nebo klidně ze začátku tou cestou jít, ale postupně... protože vždycky na začátku je snadnější kopírovat to, co se naučíme. A až když to chviličku děláš, tak se v tom postupně usadíš a najdeš v tom sám sebe. Takže s tímhle se taky setkávám v kurzech, že spousta lidí na začátku se učí třeba napsat svůj příběh. A teď to napíšou podle nějakého zadání, které já jim tam dám, protože spousta lidí neumí vůbec psát nebo se v tom necítí, takže je jednodušší dostat šablonu, do které to doplníš. Stejně jako když si chtějí napsat e-book.

A pak spousta lidí řekne: No jo, ale já to nechci mít stejné jako všichni ostatní. A to je v pořádku. Protože až když to takhle napíšeš, tak pak postupně, jak píšeš, tak zjistíš, tady bych to napsala jinak, a najednou v tom najdeš sebe sama. Nebo si to přečteš po měsíci a řekneš si: Tady tohle přepíšu. Stejně jako když chceš napsat knihu.

Ale na tom úplném začátku potřebuješ toho učitele nebo někoho, kdo ti dá nějakou radu, nějakou cestu. Ty to zkusíš a pak přijde třeba někdo, kdo ti dá takovouhle zpětnou vazbu, postupně se uvolníš a začneš být více sama sebou.

Podnikání z pláže sledujte na Facebooku, Instagramu a YouTube:

https://www.facebook.com/PodnikaniZPlaze/