Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Růžena Jesenská byla jednou z těch, které pomáhaly ženám etablovat se nejen jako manželky a matky, jako věrné služebnice mužů, ale také jako samostatné a soběstačné, na nikom nezávislé bytosti, autorky plnohodnotných literárních děl. Přesto byla už za svého života jako literátka až nespravedlivě opomíjena, a je vlastně dodnes. Veřejnost ji zná nanejvýš jako tetu slavnější Mileny Jesenské, i když ani ta není známa svou literární tvorbou, ale především svým důvěrným přátelstvím s Franzem Kafkou.

Růžena Jesenská se narodila 17. června 1863. Vyrůstala v relativně chudé, nicméně intelektuálně založené rodině. Od raného věku byla v kontaktu s pražskými literárními kruhy, znala se se Sládkem, později se stala důvěrnou přítelkyní Julia Zeyera. Právě tyto kontakty a autorčina vlastní četba působily jako inspirace, z níž při své tvorbě čerpala. Vystudovala učitelský ústav a po jeho absolvování učila nejprve v Mladé Boleslavi, od roku 1889 pak v Praze na Malé Straně. Roku 1907 odešla do důchodu, údajně proto, že její pedagogické metody nešly pod nos tehdejšímu vedení.

A právě tady se objevuje největší napětí, které dávalo vzniknout poezii Růženy Jesenské – jako učitelka se nesměla vdát a podléhala vlastně celibátu. Ve skutečnosti ale vždy toužila po lásce, včetně lásky fyzické, která jí však byla odepřena. Právě v oblasti fyzické lásky byla Jesenská velkou průkopnicí – obhajovala a propagovala totiž předmanželský pohlavní styk, což bylo na konci devatenáctého a na počátku dvacátého století vskutku skandální. Dokonce kvůli svému veřejně deklarovanému postoji měla velmi silné konflikty například s Eliškou Krásnohorskou, naprosto znechucenou tímto názorem. Nenaplněná milostná touha Růženy Jesenské byla pramenem nesmírně emotivní poezie plné symbolů a jinotajů, skrývajících obrazy fyzické lásky. Její básně překypují obrazy, jako je moře, krev, rudá barva, noc, obloha a oblaka.  

Navzdory svým liberálním postojům ve sféře milostných vztahů však Jesenská razila konzervativní model rodiny: manželka pečuje o manželovo blaho za cenu osobních obětí. Nicméně má-li vykreslit ideální ženu, je to žena nejen obětavá a milující, ale také vášnivá a pohlavně aktivní – pudy prostě pro Jesenskou byly nedílnou součástí úplné osobnosti.

Své poselství mohla Jesenská sdělovat nejen ve škole (i když tam zřejmě ne celé) a pomocí svých básní. Své myšlenky vyjadřovala i prostřednictvím prózy a dramatu. Jmenujme například výchovný román Jarmila, soubor povídek Mimo svět (zajímavý mimochodem také tím, že zde Jesenská otevřeně líčí i problematiku lásky lesbické) nebo drama Estera. Své schopnosti využívala také při vedení Kalendáře paní a dívek, který řídila v letech 1911 a 1920. Od roku 1929 byla ve výboru České akademie věd.

Růžena Jesenská zemřela 14. července 1940.