Jsem vdaná a zamilovala jsem se
.jpg)
Je mi pětatřicet, jsem deset let vdaná, máme hezké manželství, dvě děti. Manžela mám velmi ráda, je hodný, spolehlivý, skvělý otec. Někdy je tedy trochu cholerický, ale většinou jak rychle vylítne, tak zase rychle zchladne. Řekla bych, že žijeme pohodový život. Nikdy jsem mu nebyla nevěrná, ani jsem nikdy takové myšlenky neměla. Až teď.
Sama v sobě se nevyznám. Od doby, co jsem manžela poznala, pro mne jiní muži neexistovali. Neměla jsem potřebu ani důvod. Kolegové, kamarádi, známí, všechny jsem vždycky brala naprosto asexuálně. A teď se sama v sobě nevyznám.
Jde o nového kolegu, který teď v září nastoupil do naší firmy. Asi se mi něco přehodilo v mozku, jinak si to neumím vysvětlit, ale hned jak jsem ho poprvé uviděla a byli jsme představeni, pořádně to se mnou zalomcovalo. Připadala jsem si jak puberťačka. Myslela jsem si, že to odezní, ale nestalo se. Naopak.
S kolegou pracujeme společně, jsme tedy v dennodenním kontaktu. On je velice milý, šarmantní, má obrovské charisma. Každý den se doslova těším do práce a když jdeme domů, je mi líto, že ho do druhého dne neuvidím. Pořád na něj myslím a nedokážu si ty myšlenky zakázat. A to i doma. Dokonce si při milování s manželem představuji, že je to on. Je to strašné, já vím. Ale zároveň je to silnější, než já.
Přitom v hloubi duše vím, že kromě této mé platonické zamilovanosti nic jiného nebude. I on je ženatý a má malé dítě. Ale já jsem asi úplně zmagořila. Žárlím na jeho manželku, závidím jí, že ho má doma, trpím, když občas utrousí něco z jejich rodinného života, třeba že spolu byli na výletě a tak. V noci se užírám představou, že se třeba zrovna milují.
Nevím si sama se sebou rady, nikdy dřív se mi nic podobného nestalo. Za svoje nevěrné myšlenky se hluboce stydím, mám výčitky vůči manželovi, připadám si, že ho podvádím, i když jen takhle duševně.
Práci změnit nemůžu, ve svém oboru bych ji u nás už nesehnala, přejít na jiné oddělení je taky nereálné. Jiná možnost, než že budeme takhle i nadále pracovat spolu, prostě není. On o mých citech nic netuší, hodně si hlídám, aby nic nepoznal. Ale já se vnitřně začínám cítit dost vyčerpaná, na jednu stranu je mi v jeho přítomnosti nesmírně dobře a na druhou mne to ničí.
Jsem blázen? Stalo se některé z vás někdy něco podobného? A podařilo se vám to nějak zvládnout? Já si fakt připadám jako uhranutá.
26.9.2013 Rubrika: Partnerské problémy | Komentářů 54 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,7/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Jsem vdaná a zamilovala jsem se
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
přesně tak , zničila by jsi manželství , jak své tak i jeho a co děti ? Věnuj se více manželovi . Romantika , výlety, kino atd.
Pokud máš OK manželství, sekne Ti to ohledně oblečení, účesu, atd, máš dobrou práci s fajn kolegy, stíháš tam i doma, a navíc jsi kapku zamilovaná, což je bonus, to je úžasný krok k tomu, být spokojená sama se sebou. Ber to jako odrazový můstek k tomu, abys byla taková i pro svoje okolí. Fajn pohledná ženská s dobrou náladou, kamarádská k ostatním a s kvalitními pracovními výkony. Ono když je to platonické, asi je to hezčí a má to i tak zůstat. K čemu rozbořit kvůli rozbouřeným hormonům dvě spokojená manželství s dětmi. A potom řešit, kdo si k sobě vezme na víkend svoje děti a kdo až za týden, jaká výše alimentů se vyměří jemu či Tobě, pokud by si vaše protějšky vzaly/i?/ děti k sobě.....buď ráda za to, co máš a necpi se někam, kde bys mohla pohořet na celé čáře...zejména pokud to je jen jednostranné....je to poukázka na malér....no pokud oboustranné...možná taky...
.jpg)
Esme: 
představ si ho na záchodě nebo jak se po potřebě utírá, nebo v jiných lidských nevábných situacích ... a hormon odpluje ...
.jpg)
No jo, rozbouřené hormony, ty nám dávají zabrat.... Já jsem jednou jednoho potkala přesně dvakrát, v sobotu a další sobotu opět. Chvilku jsme spolu mluvili - synek to zařídil. Trvalo mi to více než rok, kdy jsme postupně přestávala myslet jen na to, kdy ho zas potkám - nepotkala 
. Hormony mi vydržely bouřit asi právě proto, že jsem ho už nikdy nepotkala . Ty máš asi větší šanci, že tě to přejde dřív
Vždyť se neděje nic špatného - je vědecky dokázáno že zamilovanost je jako být zdrogovaná, akorát je to mnohem zdravější.
Bohužel většinou netrvá dlouho, takže být tebou držím pusu, užívám si rauše, na manžela přenáším dobrou náladu a v práci využívám motivaci k velkým výkonům. 
Ber to jako v podstatě příjemné období, které během pár měsíců přejde samo od sebe - netřeba si přidělávat starosti nějakým ukvapeným krokem. Hodně štěstí. 
Platonická láska přejde,jen pozor na představu při milování s manželem.Aby si manželovi neřekla jeho jménem!!
.jpg)
Viv :o):
.jpg)
... no jo , to se stává. Časem to snad "rozdejcháš" .Přece si kvůli rozbouřené chemii nezničíš pěkné manželství .
.jpeg)
Viv :o) - 26.9.2013 13:02
Jeste me napadlo, ze by mozna nebylo od veci trochu vic se venovat manzelovi ve smyslu udelat si jen ve dvou vikend treba na sumave, udelat si neco jako "rande", nco co jste kdysi podnikali a ted uz na to nemate moc casu... presmerovat romantiku co v tobe bubla domu, tvuj chlap za to dozajista stoji 
SugarFree:
sharon: jako ano stane.. ale blazen je ten, kdo necha, aby se to stalo. Nejsme zvirata, co nedokazou ovaldat svoje pudy.
Nejsi prvni ani posledni, je vcelku mozne, ze se ti to jeste parkrat stane. Prejde to, za delsi ci kratsi dobu, to je ruzne. Hlavne tomu nedavat prilis velkou dulezitost a nezivit to pocity, ze je to osudovy a tak Jak uz tu nekdo psal, je to jen chemie, proste ti voni 
Přejde tě to, věř mi. Já si takhle myslela, že jsem zamilovaná do kamaráda mého manžela. Já vdaná, on ženatý s malým dítětem. Bylo to vzájemné, ale nikdy to nedošlo dál než k letmým dotekům nebo trochu delší puse na rozloučenou. Oba jsme měli šťastné manželství a dost rozumu na to, aby jsme si řekli, že budeme jen kamarádi a nebude ničit to, co máme doma. Trvalo to třičtvrtě roku, a pak to najednou bylo pryč. Najednou jsem proti němu seděla a marně přemýšlela, co mě na něm tolik přitahovalo. Takže pevnou vůli a mysli hlavou...
.gif)
Stanik: i kdyby to zašlo dál tak ani tak blázen není.....někdy se to stane , nevím jestli napsat bohužel....prostě stane...
loupák: vlastnit někoho je pěkný
.gif)
IVUSKA 56: no já to hlavně od začátku nenazývala ,,zamilovaností,, ale prostě ,,chemií,,...asi jsem tady v tom směru nohama na zemi,možná s mýma zkušenostma s chlapama před manželstvím,zkrátka je to pořád JENOM chlap a já už jednoho vlastním a toho bych neměnila
loupák: krasne jsi to napsala.
Platonicke lasky se obcas prihodi.Dokud zustane u platonicke roviny, je vse OK. Naprosto normalni. Nekdo zboznuje Johnyho deppa, jiny oblibeneho zpevaka... je to proste jen hezke na pohled nic vic. Blazen nejsi, pokud to nezajdes nikam dal.
loupák: vzpomínám, jak jsi o tom psala, takže se to dá, když se chce
