Reklama: Základem každé pracovny jsou kvalitní kancelářské židle . Na Hawaj.cz si vyberete tu pravou přesně podle vašeho stylu.  

Buritto s Jihočeským žervé, fazolemi, hovězím ragú, avokádem a koriandrem

Buritto s Jihočeským žervé, fazolemi, hovězím ragú, avokádem a koriandrem

Mexická klasika s Jihočeským žervé od Madety. V tomto jednoduchém receptu nechybí kvalitní hovězí maso, mexické fazole nebo avokádo. Šmrnc mu dáte kořením Fajitas a koriandrem. Zarolujte si dnešní dokonalý oběd...

pošlete nám recept

Peklo na popravišti

Peklo na popravišti

Se zločinci nikdo neměl slitování v žádné době. Lidé byli trestáni za přestupky, které dnes hodnotíme jako bezvýznamné prkotiny. A co teprve, když někdo vztáhl ruku na hlavu státu – na samotného krále?

S takovým člověkem pak bylo hůř než zle... Na vlastní kůži to v roce 1757 zažil duševně ne zcela zdravý Francois Damiens.


V lednu toho roku totiž spáchal atentát na Ludvíka XV. Ve chvíli, kdy se král chystal nastoupit do kočáru, bodl ho atentátník nožem. Nijak mu neublížil, nůž nebyl velký a musel projet několika vrstvami oděvu, než se mezi čtvrtým a pátým žebrem dostal přímo do těla. Naštěstí nebyl zasažen žádný životně důležitý orgán a král se z útoku brzy zotavil.


Ne tak atentátník. Samozřejmě byl chycen hned při činu a okamžitě vystaven surovému zacházení, ačkoli sám král, v tu chvíli silně krvácející, je žádal, aby mu neubližovali. Bohužel jeho garda neuposlechla a nebohého atentátníka začali surově týrat a vyslýchat. Z jeho zmatené výpovědi vyplynulo, že nechtěl králi přímo ublížit, ale chtěl ho jen zastrašit, aby přestal pronásledovat parlament a arcibiskupa.


Nevěřili mu a snažili se z něj dostat jména jeho kompliců. Po příšerném mučení Damiens nakonec několik jmen uvedl, aby je vzápětí odvolal... Zakoušel hrozná muka a nelidské zacházení. Do vězení dokonce přicházely dopisy a petice od občanů, kteří pro tohoto zločince, jenž si dovolil vztáhnout ruku na krále, vymýšleli skutečně děsivé způsoby mučení.


Když byl pak Damiens v březnu odsouzen k smrti, byl již asi i tak na samém jejím prahu. Jeho nohy byly opakovaným týráním zcela zmrzačeny.


Přesto si ještě v posledních chvílích života užil tolik bolesti a děsu, že během popravy úplně zešedivěl.


Nejdřív mu úplně seškvařili pravou ruku – tu, která vztáhla ruku na krále. Po této proceduře se ale kat, který měl celou popravu vykonat, zhroutil a nebyl schopen pokračovat. Práci za něj ochotně dokončil jeho pacholek, kterému byla přislíbena velká odměna, a pokračoval v započatém díle. Rozžhavil kleště a začal rvát odsouzenému maso z paží, prsou a stehen. Pro zvýšení muk pak do každé rány ještě lil hořící smůlu, vařící olej, roztavené olovo nebo rozpuštěnou síru. Damiens byl v této části popravy již pravděpodobně šílený, protože nekřičel bolestí, ale povzbuzoval kata, aby pokračoval.


guillotinaAle ani pak nebyl konec. Po této strašné proceduře snesli odsouzencovo tělo z lešení dolů a ke každé ruce a noze zapřáhli jednoho koně. Poté dostali koně povel táhnout vpřed, ale žádná končetina se neutrhla. Po několika dalších marných pokusech tělo roztrhat nakonec kati nasměrovali všechny koně jedním směrem, takže nohy trpícího byly taženy podél těla vzhůru.


Jen při čtení popisu této popravy vstávají normálnímu člověku vlasy hrůzou. Proto je až neuvěřitelné, že mnohé dámy byly touto podívanou doslova vzrušeny, a Casanova dokonce ve svých pamětech popisuje, jak se jeho přítel hrabě Tiretta de Trévise během této popravy čtyřikrát pomiloval zezadu s jakousi dámou, která krvavé divadlo sledovala z okna.


Nakonec musely být odsouzenci naseknuty šlachy, aby se tělo konečně roztrhalo. Za hrozných muk pak konečně skonal ve chvíli, kdy mu byla z těla odtržena poslední končetina. Podle některých zdrojů ale prý tělo popraveného dýchalo ještě ve chvíli, kdy bylo vhozeno na hranici.


Takovou hroznou smrtí tedy skončil svůj život muž, který vztáhl ruku na francouzského krále. Ludvík XV. byl ale způsobem, jakým byla vedena poprava, upřímně zděšen. Když mu později vyprávěli, jak Damines skončil, nervově se zhroutil, křičel a plakal.


Příště se trošku blíže podíváme na samotné katy. Kdo vlastně byli, jak žili, co jejich živnost obnášela....


Zdroj: Vladimír Šindelář, Cesta na popraviště

Meryl

Středověké soudnictví:


25.2.2006   Rubrika:   |   Komentářů 22   |   Vytisknout

Hodnocení článku: 2,9/5   Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1   2   3   4   5  

 

Diskuse ke článku - Peklo na popravišti

Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Sponzori

Prohledej


Výherci v soutěžích

Soutěže na Soutez.cz

    Anketa

    Covid

    Prodělali/y jste v uplynulém roce Covid?

    Celkem hlasovalo 77048.
    Archiv anket.