Dnes je čtvrtek, zítra pátek... Strašidla na magazínu.
Bojíte se rádi? Já občas ano. Někdy mám vyloženě chuť způsobit si trochu toho adrenalínku a masochisticky se uprostřed noci dívám na strašidelný film, při kterém si doslova užívám mrazení v zádech. Občas se přistihnu, že na obrazovku zírám doslova s otevřenou pusou.
Jako dítě jsem na tom však byla zcela odlišně. Strašpytel je slabé slovo. Bála a děsila jsem se všeho, lekala jsem se na povel a díky tomu bývala zdrojem všeobecného veselí. Sama sebe jsem dokázala vyjančit tak, že si se mnou nevěděla rady ani vlastní maminka. Troufnu si říct, že bych tehdy byla schopná dávat lekce z hysterie.
Měla jsem staršího bratra, který si mou častou připosranost (promiňte mi ten výraz) dokázal krásně užívat. Děsil mě rád a dobře. K jeho nejvydařenějšímu kousku patří noční průnik do mého pokoje, kdy se nad mou postelí začal kývat jako starý Brůna se sekerou ze seriálu Třicet případů majora Zemana. Pamatujete? „Toho večera byl otec poněkud neklidný…“ Bylo mi asi třináct let, a ačkoli jsem termín „infarkt“ snad ještě ani neznala, zcela rozhodně jsem ho tehdy zažila na vlastní kůži.
Protože se blíží Halloween (Předvečer všech svatých), svátek, který se v anglosaských zemích slaví 31. října a při kterém se děti oblékají do strašidelných kostýmů a chodí koledovat, postrašíme se tak trochu i na našem magazínu. Vůbec přece nevadí, že tento svátek se v našich zemích moc neslaví. Hezky se společně bát můžeme i tak.
V průběhu dnešního a zítřejšího dne si můžete přečíst čtenářské strašidelné příběhy, které jste nám zaslali do redakce. V pátek pak můžete v anketě hlasovat a určit tak vítěze této strašidelné soutěže.
Přejeme vám příjemnou strašidelnou zábavu.
29.10.2009 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 23 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Dnes je čtvrtek, zítra pátek... Strašidla na magazínu.
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Od té doby co se na mne dobýval zloděj na chalupě a já myslela, že mi běhá okolo ježek a ráno jsem zjistila skutečnost, tak se na žádné horory nedívám. Je to už delší dobu, takže to celkem zvládám (naštěstí je chalupa uprostřed vesnice).
Jak "...se děti oblékají do strašidelných kostýmů ..."?! Všichni se oblékají do strašidelných kostýmů... 
Já půjdu za Margaret Thatcher, abych si uchovala nějakou důstojnost 
Ale s těmihle dvěma bych na koledu nešla, mají moc mrňavý košíčky 
Kdepak,ani za nic bych se nedívala na nějaký horor!Kdysi jsem si přečetla několik ročníků kriminalistických sborníků a ty články a fotky vidím před sebou dodnes!Skutečné případy jsou mnohem hroznější svou skutečností,než kdovíjaká vymyšlenost.Podle mého názoru jsou některé filmy a knihy(horory) velmi návodné a mohou někoho ovlivnit k nějakému odpornému činu,který by třeba bez toho neudělal.....
Máme v rodině zvýšenou citlivost na vnímání různých negativních zón a dalších podivností. Je zajímavé, že od porodu nemůžu koukat na horory, ale věci, které občas védám, mě už moc neděsí. Manžel si o mě jeděn čas myslel, že jsem blázen, to když jsem v noci brzdila, abych nezajela chodce, který tam podle manžela nebyl apod. A tak jsem se vydala k psychiatrovi, který mě vyšetřil a k mému zděšení ale i dobrému pocitu, mi řekl, že jsem naprosto zdravá a jestli čas od času něco vidím, tak to tam prostě je. Ono je to někdy děsivé, ale třeba vždycky když procházím nějakou krizí, objeví se paní v šedém a mě uklidňuje, že vím, že nikdy nejsem sama. Moje máma zase vycítí vodu ať už pod zemí, tak když má přijít třeba za hodinu déšť.Obě máme také sny, které se plní. Výborné je, že jsem si v 15 letech řekla, jak se bude jmenovat můj manžel a že spolu budeme mít dva syny a dceru. Manžel chtěl jen dvě děti, teď čekáme druhého kluka a už je rozhodnutý to zkusit do třetice.. Jinak jsme ale úplně normální rodina
dřív jsem na horory koukala moc ráda, ale teď už si je musím nahrát a koukat jen ve dne! Ale někdy ani to nevydejchám a musím si poručit, konec a dost.
Takovou oslavu narozenin 
to je načisto morbidní. Takové věci můžou provádět jedině mladí, jak se blíží určitý věk , tak už to není vůbec žádná sranda
.JPG)
Kadla: Florencie: Johanka74: Meryl: elephant: já dělala jen ten věneček
dort má na svědomí brácha oslavenkyně
Křeček: Tak to je bomba 
.gif)
Křeček:
.gif)
Křeček: 
tak to je super
Křeček:
.jpg)
Křeček: Tyvogo!
elephant: tak nějak. Toto byl dort
a kytice pro oslavenkyni: 
Křeček: to muselo být originální Jako zákusek se podávaly rakvičky a věnečky?
elephant: manžova sestřenice má narozeniny na dušičky - loni slavila 30. a měla oslavu v pohřebním duchu
Majucha: no jo ale ty příběhy o rekonstrukci, ty jsou občas strašidelné až až
