Zázrak - přirozená součást našeho života
Máte rádi pohádky? Vzpomínáte na chvíle, kdy jste zachumláni pod peřinou trnuli hrůzou, jak ten kouzelný příběh dopadne? A spolu s okouzlujícím hrdinou létali na létajícím koberci, hledali prsten na mořském dně, bojovali s draky nebo milovali odvážné prince? Pohádky to jsou skutečné živé příběhy, které k nám doputovaly z dávných dob lidské historie.
Pohádky jsou různé. Některé nám vypráví naučné příběhy o tom, že se nemáme bavit o babičce s cizími vlky nebo otvírat dveře jeskyňkám, liškám, ani, pokud jsme kůzlátka, vlkovi s upilovaným jazykem. Také nás učí spolupracovat s dědečkem na dobývání řepy nebo to, že máme být odvážní jako Jeníček a Mařenka, a že dům z cihel před vlkem odolá. Ale to nejsou pohádky, které jitří dětskou fantazii. Mnohem zajímavější jsou ty, kde se objevují zázraky a kouzla. Pohádky jako Zlatovláska, Bajaja, Dlouhý široký a Bystrozraký, Pták Ohnivák a liška Ryška, Popelka, Sněhurka a mnoho, mnoho dalších. Vzpomínáte? Máte své oblíbené? Jistě, kdo by neměl.
Je zajímavé, že pohádky patří dětem. Když jsme byli ještě dětmi, doufali jsme, že něco podobného se může stát i nám, tři oříšky v šuplíku. Jak krásné! Jakmile jsme však trochu povyrostli, nastal čas ztratit iluze a konečně pochopit, že babičku s hrnečkem vař už asi v lese nepotkáme. A tak šup, drž se rozumu, pracuj, nakupuj a uvař si sám. Ale je moc smutné žít ve světě, který nepotřebuje draky ani Aladinovu kouzelnou lampu.
A je to opravdu tak? A co když se dospělí mýlí…
Pohádky by se nikdy neuchovaly, pokud by v nich nebylo alespoň zrnko pravdy. Užitečné a použitelné pravdy. Proč po generace předávat příběhy, které nejsou našim dětem k užitku? Kdepak. Staří byli moudří a dobře věděli, co dělají. Pohádky jsou živé příběhy a my si můžeme vybrat, zda jim naslouchat nebo je, pokud přijde čas, odložit jako nepoužitelné haraburdí. Je možné si svět, o kterém vypráví pohádky, vybrat. Nevěříte? Myslíte si, ta šamanka Markéta se už docela pomátla? Tak to zkuste a ke svému překvapení zjistíte, to co já…
Podívejme se na pohádky zblízka. Mají tři části - úvod, střed a závěr. První část nás vždy seznamuje s okolnostmi, hlavními aktéry a uvádí nás do příběhu. Druhá, v té se stane zázrak nebo se objeví cosi čarovného, co nesmírně rozšíří možnosti hrdiny a pak třetí. Tehdy hrdina s novými možnosti vykoná určité činy. A pak konec … Ale jaký konec!? Žili šťastně a pokud nezemřeli žijí ještě dnes. Tak to si nechám líbit! Podstatná je ta část, která předchází zázraku. Je to určitý specifický souběh událostí, které jsou zcela reálné a z tohoto světa. Nechám to na vašem osobním průzkumu. Ale pro inspiraci vám povím, co jsem zjistila já. Hrdina se z určitých důvodů stává vyděděncem; většinou ztrácí svou rodinu nebo alespoň matku; neví jak dál, rozum je v koncích; nemá žádné plány ani racionální vyhlídky; ale přesto, často z nepochopitelných důvodů zůstává otevřený, plný očekávání. A tehdy se to stane. ZÁZRAK. Vzpomeňte si na své oblíbené pohádky a ověřte si, že je to tak. Zkrátka stačí vydržet tlak okolností a zůstat otevřený a pak, v tu zcela přesnou chvíli, projít. Zázrak je přechodové místo k čarovnému nepředvídatelnému rozšíření možností.
Nechte se inspirovat pohádkami. Zůstaňte věrni svým snům a zkuste to. Není to vůbec těžké, jak by se mohlo zdát, naopak lehké - pro člověka, jen ne pro jeho rozum. Nechat vstoupit neznámé, nekontrolovatelné, čarovné. Zkrátka naše realita se může posouvat vpřed buď na základě rozumu a zkušenosti anebo, jak o tom vyprávějí pohádky, přes zázraky. Je na vás, co si vyberete. Já si už vybrala a vybrala jsem si dobře.
Vaše šamanka Markéta Švarcová
6.10.2011 Rubrika: Horoskopy, sny, tajemno | Komentářů 59 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,8/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Zázrak - přirozená součást našeho života
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.lee:
YXH:
YXH: ten je krásnej
*Margot*: to já děkujumusí to být fajn,být šamanka, doufám,že už brzy zvládnu svůj,,přechod čarodějů" a bude už líp...
loupák: No jasne ze vodnici existujou, jednoho mame na zahrade u pidirybnicku a je docela spokojenej. obcas se taky promenuje v zabacka.
Linda: Holka vydrz. Ja taky nekdy mela pocit, ze by se nejaky ten drak na moje pubertacky hodil, ale bohuzel nejsou princezny, tak by mu asi ani nesmakovaly vid?
lee: Jééé (teď se asi chovám jako uječená princezna ) ale moc děkuji vám i všem ostatním za pěkné komentáře a zajímavé, podnětné rozhovory !!! Přeji den plný zázraků
sweet: Nepsala jsem "Bohu díky", ale "bohudíky", to už s Bohem má společné tak málo jako bohužel
Nicméně, přes skeptický přístup k zázrakům, sci-fi a fantasy příběhy miluju a čtu nadšeně. A draci jsou, ne že ne!
Kadla: jo, myslím, že máme svobodnou vůli. Ale jen do té doby, než ji dovolíme někomu/něčemu ovládnout.
A příkladů, jak se dají lidi snadno oblbnout a poté je z nich nemyslící stádo, těch je v historii požehnaně. I v těch pohádkách... prostě mám jistou nedůvěru k podezřele náhle se otevírajícím možnostem, které dosud byly neviděny, a bádám, čím asi za to budu muset zaplatit, neb rovnováha nějaká být musí, a jestliže mi někdo/něco chce nabízet zázraky, tak buď jsem si to musela nějak zasloužit ( a to by snad člověk aspoň tušil, čím ) nebo se budu muset v budoucnu revanšovat. A tam právě se otevírá ten prostor pro to, že člověk může být nucen udělat něco, co by normálně nikdy udělat nechtěl a nemohl a příčí se mu to. Ale už nemá na vybranou. Protože, řečeno slovy šamanky, nechal vstoupit to "neznámé a nekontrolovatelné". A už právě pozbyl té svobodné vůle. Tož tak.
Bellana: přiznám se,že jsem si musela najít slovník cizích slov,neb jsem si nebyla jistá přesným významem slova agnostik
Bellana: mě to jen tenhle trochu vtip připomnělo,nic ve zlým...
Riki: Jo, já ti rozumím. Ale nevnímám to jako manipulaci (necítím se být figurkou). Jsou to jen nabídky, kterých můžeš nebo nemusíš využít. Dokonce, když se tam nahoře, nebo kde to, domnívají, že by se ti to fakt mohlo hodit, je ti daná nabídka předložena ještě jednou později - a opět ji můžeš nebo nemusíš využít. Máme svobodnou vůli, aspoň doufám tedy . To s těmi pohádkami beru spíše tak, že jsou v nich (některých) ukazovány příklady životních cest.. Je třeba to brát s nadhledem. Ten ty rozhodně máš :-)
Kadla: Nové místo mi vždycky nabídnou bývalí kolegové a když mám zrovna dojem, že chci změnu, tak ho přijmu. Zhůry nic. Nic nelámu přes koleno, to jsem se naučila tím, že se mi pak nikdy nelíbilo to, co jsem chtěla příliš usilovně. Nestávají se mi věci, které by potřebovaly deus ex machina. Asi proto, že se jen málokdy vrhám do čehokoliv po hlavě bez rozmyslu. Liška na vinici je můj vzor
Kadla: no jo, ale - když už se to podává přes ty pohádky - ono je taky dost příběhů, kdy hrdina vůbec nechtěl být hrdinou. Šel si pokojně svou cestou, byl spokojenej s tím, co má, a měl svatej klid a pokoj, dokud nebyl doslova dokopán ke konání činů, které by mu samotnému na mysl nepřišly, jenže se dostal do situace, kdy najednou neměl na vybranou. To teda takový výsledek "otevřené mysli" si laskavě můžou ony věci mezi nebem a zemí nechat od cesty. Mně pomyšlení, že by mnou bylo manipulováno jako figurkou na šachovnici, nedělá dobře, ani kdyby se tak dělo formou zázraků. Děkuju, já si to zpackám nebo vybojuju sama. Jestli to Bellana myslela nějak takhle, tak ji plně chápu a souhlasím.