Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

"I skladník ve šroubárně si může přečíst Vergilia v originále!"

Tak takové požadavky na vás, milé čtenářky, opravdu nemáme. Ale chcete-li si o dovolené prověřit své mozkové závity, nabízíme vám soutěž s latinskými okřídlenými slovy. Není to nic těžkého. Mnohé jistě znáte, ostatní si dohledáte. A až budete příště vyplňovat nějaký dotazník, budete moci do kolonky "jazyky" popravdě napsat "částečně latina". Uvidíte, že oslníte... :)

Takhle znělo zadání víkendové soutěže. A vy jste se opravdu činily, jen co je pravda. Jste prostě dobré, jen tak něčeho se nezaleknete a naše vědomostní soutěže vás málokdy vyvedou z míry. Víte, co byste si všechny zasloužily? Medaili. Fakt že jo. Ale ty nějak nemám na skladě. Takže zůstaneme věrni našemu klasickému vyhodnocení.

Tentokrát si o víkendu mohly "namastit kapsu" hned dvě z vás. První byla vylosována v Latinské soutěži. Druhá výhra poputuje k jedné z vás, která se zúčastnila soutěžního Diskusního fóra, jež s vyhlášením soutěže souviselo. Bylo na téma naše oblíbené filmové hlášky.

Tak přistupme k vyhlášení vítězů. Tramtadadáááá....

V Latinské soutěži vyhrává knížku čtenářka s nickem Dagmarka. Moc a moc gratulujeme!

V Diskusním fóru mám tak trochu dilema a doufám, že mě nebudete kamenovat. O co jde. Máme v našich redakčních pravidlech, že vyhrát nemohou naše redaktorky a jejich rodinní příslušníci. Doposud jsem to opravdu přísně dodržovala, ale tentokrát to prostě musím porušit... Do diskuse se zapojila také Hrochuška, takto dcera Vikiny a Mamence a rovněž občasná přispěvatelka. Zapojila se pouze proto, že filmy jsou její velká láska a chtěla také přispět svou troškou do mlýna. A stejně jako většina diskutujících se činila opravdu důkladně a svými filmovými hláškami přispěla k všeobecnému veselí...

No a jsem u toho. Když jsem začala losovat, "vypadla" mi jako výherkyně právě ona. Hrochuška. Vědoma si našich redakčních pravidel jsem celé losování zopakovala a co myslíte? Opět byla označena ona! Roztočila jsem osudí ještě jednou...a do třetice se mi jako výherkyně zjevila zase Hrochuška. A tak jsem si řekla, že tomu osud tak chce..., a rozhodla se, že navzdory všem stanoveným pravidlům její výhru uznám. Nemohu prostě jinak, snad mne chápete. Takže, Hrochuško, můžeš se těšit na nějaký pěkný dáreček.

A teď už se pojďte podívat na jednotlivá zadání a správné odpovědi Latinské soutěže.

1. Císař Claudius se rozhodl pro pobavení lidu uspořádat námořní bitvu. Námořníci se neměli bít naoko, ale doopravdy. A tak vybral zločince a otroky, kteří se měli pro pobavení publika pozabíjet. No, nechtělo se jim do toho. Před bitvou zdravili bojovníci císaře slovy: "Ave, Caesar, morituri te salutant!" A Claudius neprozřetelně odpověděl: "Buďte zdrávi!", což si otroci vyložili jako udělení milosti a odmítli bojovat. Nakonec byli donuceni bitvu předvést, mnoho jich padlo a zbylým císař skutečně daroval život. Co to ale na něj volali? Překlad těchto okřídlených slov jistě znáte. Buď zdráv, císaři, ti, kteří jdou na smrt tě zdraví!

2. Pravidla antického divadla byla velmi přísná. Řečtí dramatikové byli hodně vázáni předpisy, které vyplývaly z jejich víry v bohy. Často se stávalo, že se děj tragédie zauzlil tak, že logické řešení neodpovídalo tomu, co bylo dáno v bájích. A v takovém okamžiku vstupoval do hry "bůh ze stroje". Přikázal, aby se děj vyřešil tím jediným správným způsobem - sokové se usmířili, nebezpečí pominulo jako mávnutím kouzelného proutku. Ale už Aristoteles požadoval logické rozuzlení děje a "bůh ze stroje" se objevoval stále častěji jen u druhořadých pisálků. Ovšem dodnes těmito okřídlenými slovy označujeme zásah "vyšší moci", která nám pomůže s komplikovaným problémem a vše jednoduše vyřeší. Pojmenujte "boha ze stroje" latinsky. deus ex machina

3. Galové a Římané. Vsadím se, že se vám vybavil Asterix a Obelix. Ale kdepak, realita nebyla tak komická. Galové pod vedením Brenna roku 390 př.n.l. téměř dobyli Řím. Ale boj trval dlouho a nakonec se Galové rozhodli, že se spokojí s výkupným a nebudou trvat na definitivní porážce Říma. Smlouvání trvalo skoro stejně dlouho jako boje, ale pak se obě strany dohodly na 1000 librách zlata. Jenže Římané protestovali i při vážení. Tvrdili, že mají Galové moc těžká závaží. To už se Brennus naštval a hodil na misku se závažím svůj meč se slovy: "Vae victis!" A dal tak najevo, že pravidla určují vítězové. Římané pochopili, zaplatili a sami potom při svých vítězstvích tohle pravidlo hojně využívali. Co jim tehdy Brennus řekl? Běda poraženým!

4. Caesar, Crassus a Pompeius tvořili triumvirát a vládli Římu. Když Crassus zemřel, Pompeius byl v Římě a Caesar v Galii. Pompeius s pomocí senátu chtěl odstavit Caesara a vládnout sám, proto mu přikázal rozpustit legie. Ctižádostivý Caesar neuposlechl, se svým vojskem překročil řeku Rubikon a vydal se k Římu. Riskoval. U Rubikonu byl kámen a na něm vytesaný zákon: kdo překročí říčku v čele vojska směrem k Římu, je zatracen a roven rouhačům bohů a otcovrahům. Caesar přesto vykročil směrem k Římu a prohlásil: "Kostky jsou vrženy!" A kostky mu přinesly štěstí. Moc získal a vládl Římu ještě pět let. A když vy budete chtít zaperlit - jak přeložíte onu větu do latiny? Alea iacta est.

5. Copak Caesar, ten okřídlenými slovy nešetřil. Když v bitvě u Zely porazil bosporského krále Farnaka, poslal do Říma pověstné pyšně stručné hlášení : "Veni, vidi, vici!" Copak to senátu oznamoval? Přišel jsem, viděl jsem, zvítězil jsem!

6. Caesar nebyl jediný, kdo se vydal s vojsekm směrem k Římu. Znáte punské války? Spory Říma a Karthága se vlekly dlouho. První punskou válku Karthágo prohrálo, muselo zaplatit obrovské válečné náhrady. S porážkou se ale nikdy nesmířilo. A tak se po 23 letech vydal vojevůcde Hannibal se svým vojskem přes Alpy do Itálie. Chtěl Římany porazit na souši. Poprve Itálie uviděla tak velká zvířata, jako byli sloni. Až k Římu Hannibal nedošel, a přesto obyvatelé v panice utíkali ze svých domovů a volali "Hannibal před branami!" No, oni to volali latinsky - takže, jakpak zní tato věta v originále? Hannibal ante portas!

7. Punské války trvaly s přestávkami 150 let. Římané porazili Hannibala, ale pocit ohrožení v jejich myslích stále zůstával. Jedním z nejzapřísáhlejších bojovníků proti Karthágu byl Marcus Porcius Cato. Muž velmi vážený pro své zásady a obávaný pro svou bezohlednost. Cato tvrdil, že pokud stojí Karthágo, znamená potenciální nebezpečí pro Řím, i když se zrovna nebojuje. A aby na to lidé nezapomněli, Cato každou svoji řeč o čemkoli, veřejnou i soukromou, zakončoval větou: "Ceterum autem censeo Carthaginem esse delendam!" Jeho přání se vyplnilo a jeho věta se stala honosnějším označením pro to, co my, huby nevymáchané, řekneme slovy: "Furt si mele jen tu svou..." Co to ten Cato vlastně říkal? Ostatně soudím, že Karthago musí být zničeno. nebo Ostatně však myslím, že Karthago musí být zničeno.

8. I středověká latina nám zanechala svá okřídlená slova. Zatímco Římané na mapách označovali neprobádaná území prostě "Terra incognita" (země neznámá), středověk přišel s daleko dobrodružnějším značením. Ať šlo o oblasti polární, nebo tropické, na bílých místech na mapě se skvěla věta "Hic sunt leones". Co to tam bylo? Zde jsou lvi

9. Jeden Athéňan se po návratu chlubil svými skutky. Naparoval se před místními pecivály, že na ostrově Rhodu skočil při závodě tak daleko, jak to nikdo jiný nedokázal. Jednomu z posluchačů už lezl svým vychloubáním na nervy, a tak mu řekl: "Tady je Rhodus, tady skákej!" Tedy, on mu to navrhl řecky, ale my ona okřídlená slova známe díky středověkým vzdělancům v latinské podobě. Co řeknete chlubílkům, když chcete, aby na místě dokázali svá slova činem? A pěkně od plic latinsky, nestyďte se... Hic Rhodus, hic salta!

10. Asyřané pili inu, Féničané jajin, Řekové popíjejí oinos, Němci Wein, Angličané wine, Francouzi a seveřané vin. Italové a Španělé milují vino a my, Slované, jim dáváme za pravdu, že ve víně je pravda. Vždyť to tvrdili i staří latiníci. Jestlipak víte, milé dámy, jak to říkali? A pokud víte a zodpověděly jste všechny předchozí otázky, jděte si také nalít skleničku, protože jste zvládly celou soutěž latiníků. Tak na zdraví! in vino veritas