Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Talenčina víkendová soutěž se vám opět líbila. To máme velkou radost. Ještě než si připomenete jednotlivá zadání a zjistíte správné odpovědi, vyhlásíme vítěze. Tentokrát je to Andrea. Gratulujeme a posíláme pěknou knížku.

 

Otázky a správné odpovědi

1. "Vzhledem k tomu, že vím, že Vás potěší velké vítězství, jímž mne Pán obdařil na mé cestě, píši Vám, že se mi podařilo během dvaceti dní doplout do Indie, kde jsem nalezl mnohé ostrovy osídlené bezpočtem obyvatel. ... Lidé na tomto ostrově i na ostatních, které jsem našel, chodí nazí, muži i ženy, tak, jak vyšli z matčina lůna. Z toho, co mají, jsouce požádáni, nikdy neodmítnou, naopak spíše dotyčného mají k tomu, aby dar přijal, a prokazují tolik laskavosti, že by snad i vlastní srdce rozdali. ... Jsou náchylní k lásce a ke službě Jejich Veličenstvům a celému kastilskému národu, a společně nám poskytují věci, jichž mají dostatek a jichž je nám potřeba. ... Křesťanstvo by mělo vzdát dík za povznesení, jež mu přestoupení tolika národů na svatou víru získá, a také za světský zisk, který oživení a výdělek přinese nejen Španělsku, ale všem křesťanům."

Tento mořeplavec, narozený v Janově, se ve svém dopise mýlil. Do Indie tehdy nedoplul. A vy jistě poznáte, kdo tento list určený Luisi de Santángel roku 1493 napsal. Kryštof Kolumbus

2. "Domnívám se, že odeslání této nóty před naším setkáním pomůže vyjasnit situaci a urychlí naše jednání. Problém s návrhem, který jste mi včera odpoledne předložil, spatřuji v tom, že požadujete, aby německá vojska neprodleně obsadila dotyčná území. Nepochybuji o tom, že vojenské obsazení oblastí, které se okamžitě stanou v zásadě a brzy na to i formálním vyčleněním součástí Říše, by bylo světem odsouzeno jako zbytečné předvádění síly. Nejdůležitější otázkou je, jak zajistit klid a pořádek při závěrečném jednání o podrobnostech předání. Mohl bych se české vlády zeptat, zda se nedomnívá, že by se dala uzavřít smlouva, na jejímž základě by se udržování klidu a pořádku v některých sudetoněmeckých oblastech mohlo svěřit přímo do rukou sudetských Němců. Česká vláda samozřejmě nemůže stáhnout své ozbrojené síly, dokud jim hrozí nebezpečí násilné okupace; požádám je však, aby se stáhli z oblastí, kde mohou sudetští Němci udržet pořádek sami."

Nepříliš optimistická nóta pro náš národ. 23. září 1938 ji zaslal britský ministerský předseda německému vůdci. Jak se jmenovali? Neville Chamberlain a Adolf Hitler

3. "Je teprve čtvrtek, ale už Vám píši – to proto, že jsme dosáhli velikého úspěchu. Právě jsem dostal telegram z Melunu. V úterý 31. května jsme naočkovali všem ovcím – těm, které dostaly vakcínu, i těm, které ji nedostaly – velice silnou kulturu slezinné sněti. Není to ani čtyřicet osm hodin. Nyní se z telegramu dovídám, že až dnes ve dvě hodiny odpoledne přijedeme, všechny neočkované pokusné objekty budou mrtvé; dnes ráno pošlo osmnáct zvířat a ostatní právě umírala. Očkovaná zvířata jsou všechna zdráva; veterinář pan Rossignol na konci telegramu prohlašuje, že jde o ´ohromující úspěch´. Zatím je ještě brzy na to, pronášet nějaké konečné soudy. Pokud však všechno půjde dobře, zůstanou zvířata zdravá a úspěch bude skutečně nesmírný. ... V laboratoři i v domě panuje radostná nálada. Radujte se, drahé děti."

Tento triumfální dopis adresoval své rodině roku 1881 francouzský průkopník očkování, známý bakteriolog a mikrobiolog. Připravil vakcíny proti vzteklině a prasečímu moru. Vyvinul účinnou léčbu záškrtu, tuberkulózy, cholery, žluté zimnice a moru. Jistě ho znáte. Byl to? Louis Pasteur

4. "Sire, jestliže, jak říkáte, mé bezpečí záleží na tom, zda povím pravdu, s radostí a ochotou spěchám, abych Vašemu příkazu vyhověla. Nechť se však Vaše Milost nedomnívá, že Vaše nebohá žena někdy přizná chybu, na niž nikdy ani ve snu nepomyslela. ... Suďte mne, dobrý králi, avšak dopřejte mi spravedlivého soudu a nedopusťte, aby mými žalobci a soudci byli mí zapřísáhlí nepřátelé, ba dopřejte mi třebas veřejného slyšení ... Bez ohledu na to, jak se Bohu či Vám zlíbí se mnou naložit, nebude tak Vaše Milost vystavena veřejnému odsouzení za to, že následuje svou náklonnost věnovanou oné osobě, kvůli níž se nacházím tam, kde nyní jsem. Jestliže jste však již o mém osudu rozhodl a máte za to, že k tomu, abyste mohl okusit vytoužené štěstí, je nutná nejen moje smrt, ale i zlá pomluva, pak se modlím k Bohu, aby Vám tento Váš veliký hřích odpustil, ...a aby Vás nevolal k odpovědnosti za to, jak nešlechetně a krutě jste se ke mně zachoval, před svou soudnou stolici, před níž se oba, Vy i já, zajisté zanedlouho shledáme, a jejíž rozsudek bezpochyby (ať si o mně bude svět myslet cokoli) otevřeně potvrdí mou nevinu a očistí mé jméno."

Adresát byl anglický král, pisatelka jeho druhá manželka, toho času uvězněná v Toweru a obviněná z čarodějnictví a z cizoložství s pěti muži. Dopis jí nepomohl, možná spíš uškodil. Roku 1536 byla sťata. Jak se ona a její královský manžel jmenovali? Jindřich VIII. a Anna Boleynová

5. "Drahý otče a matko, co kdybyste mi napsali a pověděli mi – v posledním dopise jste se zmínili o tom, že máte příležitost koupit levně dobrý pozemek, jestli o něj máte ještě zájem, trochu mi ho popsali a řekli, proč si myslíte, že by mohl mít cenu. Mohu Vám na něj poslat peníze. Jak se daří matce? Minule jste psali, že se jí daří dobře. Teď Vám mohu poslat nějaké peníze, stačí jen napsat, kolik potřebujete. V zimě se možná podívám domů. Nemohu zatím říct, kdy přesně, protože mám ještě spoustu práce. Mám jednu dílnu, ve které pracuje osmnáct lidí, a stavím další pro víc než 150 zaměstnanců – stal se ze mě ten, komu Vy, Demokrati, říkáte "nafoukaný továrník z Východu". Bydlí ještě v Port Huronu Buchananovi a je už Carrie vdaná? Všechny pozdravuji."

Tak – to je celé. Jak se u nás říká: "žádný dlouhý vykecávání". On taky pisatel opravdu neměl čas. Jeho úspěch tvořilo podle jeho slov "jedno procento inspirace a devadesát devět procent potu". Když vám napovím např. telegrafní systém, žárovku, fonograf, kinetoskop, bude vám jasno, že? Thomas Alva Edison

6. "Mému drahému a dobrému příteli církve a ostatním obyvatelům města Remeše. Milovaní přátelé, nesmírně toužím Vás znovu spatřit. Já, ... , jsem obdržela Vaše dopisy, v nichž píšete o svých obavách z možného obležení. Chci Vás ubezpečit, že tento osud Vás nepostihne, pokud se mi podaří narazit na nepřítele. A pokud se k Vám nedostanu včas a nepřítel přijde, zavřete brány a chovejte v sobě jistotu, že se dostavím velmi brzy. Jestliže je najdu, kterak Vás obléhají, donutím je dát se na ústup tak rychle, že nebudou ani vědět, čí jsou, a případné obléhání tak rychle skončí. Prozatím nebudu psáti více, neboť vím, že jste dobří a věrní lidé. Modlím se k Bohu, aby Vás ochraňoval. Napsáno v Sully šestnáctého dne měsíce března. Pověděla bych Vám několik novinek, jež by Vás potěšily, avšak bojím se, že by dopis mohl padnout do nepřátelských rukou, takže by novinky zvěděli oni, a ne Vy."

Tento dopis psala roku 1430, na vrcholu své slávy. Už rok předtím byl díky ní právě v Remeši korunován francouzský král Karel VII. Po napsání dopisu ovšem přišel rychý pád. Zrada, zajetí, soud a upálení. Tušila to? Johanka z Arku

7. "Předevčírem jsem se dostatečně ovládl natolik, abych před Vámi zakryl zármutek, který jsem cítil, když jsem slyšel Vás, muže, jehož jsem zahrnul přízní, hovořit ke mně tak, jak jste hovořil. Vždy jsem k Vám cítil silnou náklonnost a z mého nynějšího jednání je snad jasné, že ji cítím i nadále. Doufám, že Vám to dám dostatečně najevo tím, že Vám povím, jak jsem se musel na okamžik zadržet, abych Vám do očí neřekl to, co Vám nyní píši, abyste mne nemohl dále urážet. Pouze mé přátelství k Vám a vzpomínka na služby, které jste mi prokázal, mne nutí, abych s Vámi jednal tímto způsobem; využijte toho tedy a střezte se mne více pohněvat, protože poté, co jsem vyslechl důvody Vaše i Vašich společníků a posoudil všechny Vaše návrhy, nehodlám již o této věci dále diskutovat. Zjistěte si, zda Vám stav našeho loďstva vyhovuje, zda vypadá podle Vašich představ, nebo zda byste dal přednost tomu, aby vyhlíželo jinak. Mluvte naprosto otevřeně. Avšak poté, co Vám sdělím své rozhodnutí, nechci už o celé záležitosti slyšet ani jediné slovo. Sděluji Vám tímto, co si přesně myslím, abyste se podle toho mohl zařídit a nedopouštěl se již dalších chyb."

Neradno je odporovat králi, který razí heslo "Stát jsem já". Tento dopis je toho důkazem. Francouzský panovník jej napsal svému nejschopnějšímu ministrovi a generálnímu kontrolorovi financí roku 1671. Jak se rozhořčený král a pokáraný úředník jmenovali? Ludvík XIV. a Jean-Babtiste Colbert

8. "19. října 1805

Moje vroucně milovaná Emo, líbezná paní mého srdce, dostali jsme signál, že nepřátelské spojené loďstvo vyjíždí z přístavu. Vítr je slabý, takže nemám naději, že bych ho mohl uvidět dříve než zítra. Kéž bůh bitev korunuje mé úsilí úspěchem, v každém případě se budu snažit, aby moje jméno bylo pro Tebe a pro Horatii, které obě miluji jako svůj život, vždycky tím nejdražším. A protože moje poslední psaní před bitvou bude patřit Tobě, doufám v Boha, že zůstanu naživu, abych mohl dopis po bitvě dokončit. Žehnej Ti nebesa, tak se modlí Tvůj ...

20. října 1805

Ráno jsme byli blízko ústí přístavu, ale západní vítr nebyl dost silný, aby spojené loďstvo mohlo obeplout mělčiny T........u, napočítali jsme však na čtyřicet bitevních lodí, z toho, jak předpokládám, je jich třicet čtyři v čelní sestavě a šest fregat. Skupina jich byla viděna z cádizského majáku dnes ráno, protože však duje čerstvý a silný vítr, domnívám se, že spíš poplují do přístavu, než se setmí. Nechť nám dá Bůh všemohoucí zvítězit nad těmito lidmi a umožní nám dosáhnout míru."

Bůh všemohoucí dal Angličanům zvítězit, avšak admirál svůj dopis paní Emě Hamiltonové už nedopsal... Určit pisatele je tak jednoduché, že jsem ani nevypisovala, kde se bitva odehrála... Horatio Nelson

9. "Milá Samantho, dostal jsem Tvůj dopis, který je jako mnohé jiné, které ke mně přicházejí z Tvé země a z jiných zemí světa. Zdá se mi, že jsi odvážné a čestné děvče, které se podobá Becky, kamarádce Toma Sawyera ze slavné knihy Tvého rodáka Marka Twaina. Sovětští lidé dobře vědí, jak hrozná věc je válka. Před dvaačtyřiceti lety nacistické Německo napadlo naši zem, vypálilo a zničilo tisíce našich měst a vesnic, zahynuly miliony našich mužů, žen a dětí. V té válce jsme bojovali na jedné straně se Spojenými státy, byli jsme spojenci. A dnes si velmi přejeme žít v míru, obchodovat a spolupracovat se všemi sousedy na naší planetě. A zcela jistě s tak velkou zemí, jako jsou Spojené státy americké. V Americe i v naší zemi existují atomové zbraně, které v okamžiku mohou zabít miliony lidí. Ale nikdy je nechceme použít. To je přesně ten důvod, proč Sovětský svaz slavnostně prohlásil před celým světem, že nikdy – nikdy jako první nepoužije proti žádné zemi nukleární zbraně. Zvu Tě, jestli Ti rodiče dovolí, abys přijela do naší země, nejlépe v létě. Uvidíš sama, že všichni u nás chtějí mír a přátelství mezi národy. Děkuji Ti za Tvůj dopis. Přeji Ti všechno nejlepší v Tvém mladém životě."

Samantha Smith napsala roku 1982 dopis generálnímu tajemníkovi sovětské komunstické strany, ve kterém vyjádřila strach z nukleární války. Tohle je jeho odpověď. Samantha do SSSR přijela a se sovětským vůdcem se setkala. V roce 1983 Samantha zemřela při leteckém neštěstí a rok poté zemřel i on na selhání ledvin. Své reformy už neprosadil. Kdo byl onen státník? Jurij Andropov

10. "Abych Vás uspokojil, stručně popíši, co jsem pozoroval jedním ze svých dalekohledů na povrchu Měsíce. ... ukazuje se, že Měsíc ve skutečnosti není vůbec oním hladkým a pravidelným tělesem, za něž jej lidé pokládají, ale naopak je drsný a nerovný. Je plný výstupků a prohlubní podobných horám a údolím na Zemi, ovšem mnohem větších. ... Ve světlé části je dále vidět mnoho malých černých míst ohraničených (částečně) svítícími okraji směřujícími tam, odkud přichází sluneční světlo. Viděl jsem mnoho dalších věcí a doufám, že jich ještě mnoho uvidím. Můžeme předpokládat, že jsme první na světě, kdo mohli něco zjistit o nebeském tělese z takové blízkosti a tak zřetelně."

Když roku 1610 tento italský fyzik a astronom svůj dopis psal, tušil správně, že ještě mnoho věcí uvidí. Co ale netušil, bylo, že když roku 1632 vydá své zásadní dílo o kosmologii, inkvizice knihu zakáže a odsoudí ho k těžkému žaláři. Nakonec trávil konec života v domácím vězení. Kdopak to byl? Galileo Galilei

11. "Vážená paní, v záznamech na Ministerstvu války mi ukázali hlášení generálova pobočníka z Massachusetts, že jste matkou pěti synů, kteří slavně padli na bitevním poli. Vím, jak slabé a zbytečné musí být každé moje slovo, kterým bych se chtěl pokusit zahnat Váš žal nad touto nesmírnou ztrátou. Nemohu si však odpustit, abych Vám neposkytl útěchu, kterou Vám může být poděkování republiky, pro jejíž záchranu zemřeli. Modlím se, aby náš Nebeský otec zmírnil bolest nad Vaší ztrátou a abyste si uchovala v srdci jen láskyplnou vzpomínku na své milované a ztracené syny a oprávněný pocit hrdosti na to, že jste položila tak vzácnou oběť na oltář svobody."

Je vám text tohoto dopisu povědomý? Zazněl ve filmu Zachraňte vojína Ryana. Paní Lydii Bixby ho v roce 1864 poslal americký státník. Jistě víte, kdo to byl. Abraham Lincoln

12. "Je opravdu s podivem, jaký nakonec docela příjemný dojem může tak důležitý a významný host za sebou zanechat. Když ale navečer 18. prosince dorazil do Filipova dvorce, byl celý statek tak nabitý vojáky, že se pro samotného Caesara už těžko vyšetřila místnost, kde by mohl pojíst. Vždyť se tam natlačilo na dva tisíce mužů, rozhodně ne míň! Když jsem pomyslel, co se bude dít druhý den, šla mi z toho pořádně hlava kolem. Ráno devatenáctého strávil ještě s Filipem a pak si udělal procházku po pobřeží. Kolem dvou se odebral do lázně, a když se nakonec natřel olejem, zaujal místo u večeře. Užil postupně několik dávidel, takže se znova a znova mohl oddávat jídlu i pití s nerušeným potěšením. Byla to vskutku vybraně připravená hostina. ... Slovem, ukázal jsem, že rozumím, co život obnáší. Můj host ale nepatřil k těm, kterým říkáme: "Budu rád, když se na cestě zpátky znova stavíš!" Pro jednou stačilo až dost. Nemluvili jsme o ničem vážném, zato hodně o literatuře. Vcelku ho to bavilo, cítil se dobře. ... Byla to návštěva – spíš bych řekl nakvartýrování – které mi sice obrátilo dům naruby, ale nikoli nepříjemně."

Končíme trochu odlehčeně – výňatkem z dopisu velmi starého. Svému příteli Atticovi jej napsal roku 45 př.n.l. římský právník, státník a nejlepší řečník své doby. Kdopak to tehdy hostil mocného Caesara? Marcus Tullius Cicero

 

A jelikož je talenka pilná a pracovitá jako včelička, tento víkend se můžete těšit na další soutěž, kterou pro vás připravila.