Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Nejprve si připomeneme závěr předchozího dílu a soutěžní úkol.

K mému údivu pronajal velblouda, kterému malý klučina zrovna dával pít. Z obálky bych bývala stejně nic nerozluštila, protože vzkaz byl psaný arabsky. Abú mi obstaral překlad. Nikdy bych nevěřila, jak je arabština květnatý jazyk. Zarazilo mě ovšem, že kdosi neznámý psal, že Bobby je s „krasavicí, která přichází“!

Že by si za tu chvíli našel náhradu? Co to je za ženu? Chci znát její jméno!

Správná odpověď byla Nefertiti. Tentokrát se z královského náhrdelníku může radovat čtenářka s nickem Denisa26. Gratulujeme!

A vy si již můžete ponořit do dalšího vyprávění.

Zběsilá jízda na velbloudu a Bobbyho čepice.

V podstatě se za chvíli všechno vysvětlilo. Ta arabština je opravdu řeč přímo pro básníky. Samozřejmě, že to znamenalo Nefertiti. Proto mi asi Bobby daroval ten zlatý přívěsek, který nosím na krku. To by znamenalo, že ta záhada, která mu vrtá hlavou, se týká této královny. Snad mi to všchno za chvíli vysvětlí. Pevně věřím, že se už brzo spolu uvidíme.

Abú mi pomohl nahoru na velblouda a přede mne posadil toho malého zlodějíčka z tržnice. Když viděl, jak jsem si pevněji stiskla kabelku, jen se usmál a zavrtěl hlavou, že nemusím mít strach. Pak jsme se vydali na cestu do Údolí králů. Po chvíli jízdy jsem si blahořečila, že jsem ještě nesnídala.

Chlapec totiž začal křičet: „Jalla, jalla!!" V tu chvíli se velbloud dal do běhu a to jeho kývání mi za okamžik způsobilo mořskou nemoc. Byla jsem bezmocná. Naznačte ale chlapci, který ho řídil, ať zastaví, když jediná řeč, kterou ovládal, byla arabština, kterou pro změnu zase neovládám já. A tak jsem si dala na pusu kapesník a doufala jsem, že naše divoká jízda za chvíli skončí.

Naštěstí jsem brzy uviděla vysoký skalní masiv a velbloudův klus se změnil v rychlejší chůzi. Sice jsem si v natřásání moc nepolepšila, ale bylo to o trochu snesitelnější. Přede mnou se rozevřela planina a uviděla jsem celé slavné Údolí králů. Bylo velké a majestátní. Kam se hrabou dokumenty v televizi nebo fotografie v průvodci.

V mysli mi hned vytanula vzpomínka na Indiana Jonese a Hvězdnou bránu. Vypadalo to přesně jako v mých představách. Jen mi chyběl ten ruch, co vždycky ukazují při nějakém objevu. Buď není zrovna žádná turistická výprava, nebo jsme do údolí přijeli z jiné strany. Kromě mě, chlapce a velblouda tu totiž nebyl vůbec nikdo.

Ovšem když jsem seskočila z velblouda, padla na mě trochu tíseň. Nikdy jsem si nedovedla představit, že skály jsou tak obrovské. U chrámu na úpatí té nejbližší jsem zaklonila hlavu a hleděla až na vrchol. Teplý vítr sfoukával nánosy písku z kamenů a mně v tu chvíli prolétly hlavou vzpomínky na historické filmy. Chlapec drmolil: "Chatšepsut, Chatšepsut." Jsem tedy u chrámu královny Hatšepsut.

V dálce jsem zahlédla ujíždějící autobus s turisty, ale chlapec zamířil přímo přes kopec. Ve čtyřicetistupňovém vedru byla cesta nahoru přímo utrpením. Co chvíli jsem se musela zastavit, setřít pot a napít se z plastikové láhve vody, která už stačila zteplat. Na vrcholu jsem si musela odpočinout. Sedla jsem si na nejbližší kámen a rozbalila sušenku.

Výhled byl ovšem nádherný. Pode mnou chrámy s tesanými sloupy, které tvořily dokonalé bludiště. Přesně takové jsem viděla v jednom velice slavném filmu s detektivní zápletkou. Jak se jen ten film jmenoval? Na přímém slunci hlava vůbec nechce přemýšlet. V tom filmu hrála herečka, která se v šedesátých letech proslavila jako nejmladší filmová Julie. Když ji hrála, bylo jí pouhých čtrnáct let a Romeovi šestnáct. Taková nádherná romantická scéna, úplně jsem ji pod přivřenými víčky viděla. Jen místo Romea se mi před očima objevila Bobbyho tvář.

Kde asi je, tolik se mi stýská. Dokonce se mi v koutku očí objevily slzy. Zašátrala jsem okolo kamene, abych z tašky vylovila kapesník. Místo tašky jsem ale nahmatala uprášenou čepici. Nevěřícně jsem si promnula oči. Vpředu nad štítkem je znak Bobbyho university.To nemůže být náhoda! Je určitě někde blízko!!!

Tisknu k sobě čepici, jako by mi mohla napovědět, kde zrovna Bobby je. Jak si ji tak prohlížím, vypadne z ní pomuchlaná vstupenka. Určitě není použitá. Rozeznávám cenu 20 egyptských liber a obrázek sfingy s beraní hlavou, jen nápis nerozeznám. Kam se to Bobby chystal? Všude jsou sfingy s ženskou tváří a hlavou lva, ale beraní hlava? Něco jsem kdysi četla o kolonádě beraních sfing mezi chrámy, ale kde to proboha bylo?

1. A to je dnešní úkol pro vás. Pomůžete Evě zjistit, jak se jmenuje místo, kde byly postaveny sfingy s beraními hlavami? Svou odpověď napište do příslušné soutěže v pravé liště magazínu.

2. Jako takový malý, oddychový bonus pak můžete napsat i název filmu, na který si Eva nemohla vzpomenout.

Do týdenního slosování o náhrdelník z královnina pokladu budou zařazeny všechny správné odpovědi na první otázku. Kdo z vás ale iniciativně napíše i název filmu, bude mít šanci na malý dáreček pro radost. Tento bonus se bude losovat pouze ze správných názvů filmu. Pokud tedy první otázku zodpovítě špatně, ale budete mít správně název filmu, máte šanci.

Takže pozor: První otázka je "povinná", druhá nikoli.