Brambory na sladko...Pane, dej mi moudrost, abych pochopila muže... A abych ho nezabila.
„Pane, dej mi moudrost, abych pochopila muže.
Dej mi lásku, abych mu odpustila.
Dej mi trpělivost na jeho nálady.
Jen mi prosím nedávej sílu - nebo ho zabiju!!!“
Také se někdy uchylujete k této modlitbě a máte pocit, že byste si zasloužila přinejmenším navržení na Nobelovu cenu míru? Myslím, že většina žen v sobě má dost lásky i trpělivosti, jen s moudrostí je to někdy trošku na štíru. Poněvadž některé zákonitosti mužského chování se pochopit nedají, ač se snažíme sebevíc. Jak říká jeden můj homosexuální kamarád: „Já to tvrdím pořád, tahleta smíšená manželství prostě nedělají dobrotu.“
A tak nám mnohdy nezbude nic jiného než místo „moudrého“ pochopení raději „moudře“ držet ústa a myslet si své. Jenže... kdo to má někdy vydržet, že?
„Tady jsem měl položený průsvitný desky s papírama. Kde jsou?“
„Nevím.“
„Jak nevíš? Tady to bylo. A teď to tady není. Takže jsi to musela někam dát.“
„Já? Ne. Nevím o tvých deskách nic.“
„Neštvi mě. Já ty tvoje uklízecí úchylky znám. Vždycky něco shrneš a někam to zastrčíš.“
„Ano, do šuplíku. Ale tam ty tvoje desky nejsou, takže opravdu nevím, kam sis je dal.“
„Já nikam. Tady ležely, abych je měl na očích! Tak si vzpomeň, kam jsi je dala.“
„Dala bych je jedině do šuplíku.“
„No tak jsi je dala asi někam jinam. A nepamatuješ si to. Proč ty věci nenecháš ležet, kde jsou? Já to teď potřebuju a kvůli tobě to nemůžu najít.“
„Kvůli mně, jo? Znovu ti říkám, že tvoje desky jsem nikam nedávala.“
„A kdo asi jinej? Ty to vždycky všechno vezmeš, uděláš hromadu a někam ji zastrčíš!“
„Do šuplíku.“
„Ale tam to není!“
„Neřvi na mě, já za to nemůžu, že sis to ztratil!“
„Musím řvát, protože ty vždycky všechno shrneš a někam to zastrčíš a já to potřebuju a nemůžu to najít!“
Následuje půlhodinová hádka, při které se partneři vzájemně osočují, kdo je větší bordelář a menší systematik. V závěru tak plodného rozhovoru nastane pokus o smír prohlášením obou aktérů, že si nemají co vyčítat. Společnými silami se pouštějí do hledání. Po dvaceti minutách je mužská část pátracího týmu úspěšná. Desky objeví ve svém psacím stole, omylem zastrčené v jiné složce.
Žena si oddychne. Už už se schyluje k udobřovacímu manévru, kterým všechno špatné zažehnají, když její počínající vášeň zchladí partnerovo „poslední slovo“.
„Dobrá. Přiznávám, že tentokrát je chyba u mě. Ale to neznamená, že by ses nad sebou neměla pořádně zamyslet!“
Nebohá žena se uchyluje ke své modlitbě... Je moc ráda, že nemá tu „sílu“, protože teď, právě teď, by ji patrně velmi ráda použila.
Jak jste na tom se svou moudrostí, láskou, trpělivostí a silou vy?
20.10.2011 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 60 | Doporučit článek | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Pane, dej mi moudrost, abych pochopila muže... A abych ho nezabila.
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Ha ha ha.....právě se mi připomněla scénka ze včerejška. 
on: Kde mám peněženku?
já: Dala jsem ji v kuchyni na stůl (večer před tím jsme byli v baru a on si ji dal ke mě)
on: Tady není
já: Tak jsi si jí už vzal
on: Nevzal, kde je?
já: Nevim, dala jsem jí na stůl (demonstrativně znovu prohlédnu kabelku)
on: Někam si jí dala, tak jí najdi!
já: nedala!
......to se opakuje dalších dvacet minut, kdy už nasraně běhá po bytě a vymýšlí teorie o tom jak jsem jí ztratila. Po dalších 20min peněženku nachází na nejvyšší polici v bytě, kam bych já potřebovala stoličku.
on: Jé, haha, tady je, haha
já: no jasně a teď je zas vše v pořádku že?? 
on: No prosím tě ty naděláš. Hned se musíš naštvat??
Přiznávám, že to většinou zvládám, ale občas to je na mé nervy už trošku moc! To že se jednou za čas zeptá, kde má tričko nebo trenky, to neřešim. Ale tyhle větší scénky mě někdy dokážou vykolejit.
A řešení??? Nechci házet flintu do žita, ale asi žádné!
Verera: to asi jak kteri... plnit ji umi.. vyskladat cisty nadobi jsme vetsinou oba.
V pristi kuchyni dve mycky.. ve jedny bude cisty a v duhy spinavy nadobi 
ad pradlo.. nesasnim ho tridit.. tak jsem trpelive pulroku odpovidala na otazku, zda to patri do kose se svetlym, nebo barevnym az s eto naucil a je klid 
Verera 15:27: no jo, to je fakt
.jpg)
tak tohle u nás neexistuje.....já jednoduše zařvu....a je to ....
Stanik: Stejně takhle přistupují ovšem pánové k funkci myček, umístění prádla a domácích spotřebičů. Jak se plní myčka? Je mi to k něčemu?
Jarča*: 13:05 Tak tohle bude jednou můj problém. Úplně to vim, už teď si i opakované akce musim psát do diáře.
ma každý takýto dotaz (kde mám ponožky, uterák, košeľu, papiere, tenisky ....) som začala odpovedať protiotázkou "a v chladničke si sa díval?" zázračne funguje ... odvtedy vie nájsť všetko čo bežne potrebuje, vrátane všetkých svojich papierov 
.jpg)
Verera: Jarča*: Stanik: jj přesně to samé u nás. Taky neví kde co máme, mě to zase nezajímá že to neví, on to svádí na mě že něco furt přendavam, tak mu říkám že tyhle věci nikdy nepřendavam a pokud stále po tolika letech neví kde jsou, tak jeho problém a holt to nebude mít (u nás sehlavně jedná o triko na spaní a ručníky). A jak to najednou najde!
Jinak situaci ze článku naštěstí neznám. Díky bohu. 
U nás je to naštěstí pro mně naopak. Můj 
musí mít svatou trpělivost. Já si vystačim s normální.
Stanik: když se to tak vezme, nepotřebuju. Kdybych byla někdy nucená jezdit autem, což zatím nemusím, protože to mám do práce kousek pěšky, tak si taky pořídím automat
Jarča*: a potrebujes to o ty spojce vedet? Bude ti to k necemu?
Me teda uplne staci, ze pracuje... a v mem pripade ji nemusim ovladat pedalem ,ale roboticka prevodovka to dela za me
Jarča*: Verera: no presne... ja si nestezuju.. u nas staci presne rict. Halt zadat jasne instrukce jak pro programování. Jakmile ponechám prostor pro improvizaci , nedopada to dobre.
Ad mrkvova afera - je fakt, ze jsem zadny instrukce nedavala... clovek uz by po tech letech mohl vedet, ze nema "prepokladat"...
Verera: přesně, máme (některé) ty chlapy rozmazlené. Třebas po 5 letech co máme myčku se tváří, že ještě nepochopil, jak se tam to nádobí skládá. Nebo mě dojal asi po 10 letech společného bydlení když tvrdil, že neví, kde máme čisté ručníky. Fakt už jsem si říkala, že kdybych nedej bože musela třebas do nemocnice, že by to asi najednou šlo Na druhou stranu vím, že když ho o něco požádám, jako třebas s tím jídlem, že to udělá, ale musím, jak se tu někdy píše, jasně a přesně formulovat
Ale abych jen nekritizovala - já například jsem zase doteď nepochopila, na jakém principu pracuje spojka
Jarča*: On by byl schopen, kdyby musel. Jenže bohužel se pánové (a děti a další členové rodiny) spoléhají na to, že mají někoho, kdo vše organizuje, na vše pamatuje a vše zařídí. Tak nač se namáhat s pamatováním.
Pokud si chlap je schopen zapamatovat, v kolik hodin chodí třeba na fotbal, zvládne i ostatní, jen je třeba nemyslet za něj a nechovat se k němu jako k nesvéprávnému.
"Nevíš kde máš uklizené ponožky? No tak to bude fakt zajímavé v čem půjdeš." "Neviš kdy má dcera kroužek i když už jsi tam byl dvakrát? To doufám nemyslíš vážně, no stejně jako minule." "Přijdu z práce pozdě, není doma jídlo? No nikdo ho nekoupil, obchod je přes ulici, můžeš uvařit víc ať zbyde i pro mě na večeři."
Fakt nechápu, co je v tom za problém.
