Brambory na sladko...Filmové spouštěče ženských slz. Které zaručeně fungují na vás?
Křehká, zranitelná, krásná a i v naaranžované neupravenosti působící přitažlivě a sexy. Právě byla v poslední chvíli vysvobozena ze spárů smrti. Ještě stále vyděšeně, ale vděčně se vpíjí očima do mužného, drsného, ale přitom nadmíru citlivého hrdiny. Ten právě zcela sám a jen s pistolí v ruce zlikvidoval několik zbraní hromadného ničení, středně velkou vojenskou jednotku v těžké zbroji, a ač zcela vyčerpán a krvácející ze šrámu na pravé tváři, bere svou zachráněnou krásku do náruče. Společně vycházejí ven, kde na ně čeká několik set dalších zachráněných… a pak to přijde. Z přihlížejícího davu se ozve pomalé, ojedinělé tleskání, ke kterému se postupně přidávají další a další ruce….
Sedím u televize, rozklepe se mi brada a na mou tvář začnou zcela samovolně téct horké slzy. Když je prožitek obzvlášť silný, dokáži se i usedavě rozškytat.
Filmů, u kterých cedím slzy jako profesionální plačka, je hodně. Jsem schopná oplakat radost nad narozením miminka, vítězství ve sportovním souboji, zachráněné zvířátko…
Zvlášť některé americké filmy jsou promakané tak, aby ze mne tu slzu vyždímaly. Co na tom, že vím, že je to v podstatě „jen blbost“, oddychovka, žádná hloubka a už vůbec ne nějaké hodnotné umění. Už od začátku vím, že film skončí dobře, že hlavní hrdinové vždy přežijí, ač se to chvílemi jeví skutečně napínavě. Stejně mě ten „happyendový“ konec pokaždé dostane.
Dříve jsem se snažila těm slzám ubránit, dnes už ne. Přiznám se, že občas si nějaký zaručený a možná i stupidní doják cíleně pustím, abych se pak na konci mohla dojímat a pěkně si pobreknout. Jen si tak trošku vyplavím stresový hormon a je mi nějak lépe. Ve chvíli, kdy vypínám video, už ale o zhlédnutém filmu nepřemýšlím. Svůj účel splnil.
Také máte někdy chuť podívat se na nějakou vyloženou oddychovou? Krásně si zaplakat, zavzdychat a na tu hodinu a půl se přenést do úplně jiného světa? Stydíte se za své filmové slzy, nebo ne? Anebo u filmů nikdy nepláčete? Máte nějaký svůj zaručený cedič slziček? Nějaký kousek, který vás spolehlivě dostane? Tak si pojďme společně pobreknout.
25.10.2011 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 120 | Doporučit článek | Vytisknout
Hodnocení článku: 1,5/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Filmové spouštěče ženských slz. Které zaručeně fungují na vás?
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky..jpg)
Eva 67: u S tebou mě baví svět mam taky co dělat, na konci jak Albert utíká za košem a je záběr na ostatní a pak na toho Matýska
Jítěnka: u Marley a já jsem řvala jak blázen (mam doma zlatýho retrívra, tak jsem jí zmáčela kožich)
a od tý doby co zemřel Patrick Swayze řvu u Hříšného tance. Dříve mě dojímal ten konec a teď řvu už jak odjíždí. Teď ho dávali v sobotu a já pak nemohla usnout, furt jsem na něj (Patricka) myslela
No, jsem na hlavu... 
Holky a co romantický film Město andělů(Nicolas Cage,Meg Ryan,)..
už od poloviny dějství a to jsem ten film viděla už tisíckrát pokaždé mne dostane,hlavně ten konec...a co já bulím i u českého filmu S tebou mne baví svět..asi jsem divná
protože jsem se včera dívala na Nekonečný příběh..svět fantasie-určo znáte no a také jsem bulela..ale když se člověk tak nad tím zamyslí něco na tom příběhu bude pravdy....
Vzpomínám si na film Love story. Bylo to někdy v roc 1971-72. Film končí, hrdinka umírá na rakovinu a vzává se své lásky - aby ho nevázala.
Bylo nás na tom pět pubertálních slečen. Šílený doják, strašně jsem se styděla, že se mi chce brečet. Tak jsem se pokradmu rozhlédla, co ostatní...
A na druhém konci řady jsem uviděla svoji spolužačku, jak se rozhlíží úplně stejně. Obě jsme tenkrát chytly strašný záchvat smíchu - a ostatní se na nás pohoršeně koukali, když jsme se chechtaly ještě u východu z kina a nemohly jsme přestat.
Teď o víkendu dávali film Marley a já. Ještě jsem ho neviděla, koukali jsme na něj s přítelem a jeho matkou a na závěr jsme si poplakali všichni (přítel potají - je to přece drsňák:))
janas: gemini: taky já se přidávám k vašim filmům Seznamte se, Joe Black a Hair a přidávám Armagedon to je můj spouštěč
Mám další doják do zásoby: včera dávali na dvojce film Čistá duše. Prosadila jsem ho přes odpor zbytku rodiny a nakonec se líbil i manželovi .
brečím vždycky u konce 3 dílu Pána prstenů...jak se schází všichni u Frodovy postele a nakonec i Sam a pak jak Aragorna korunují a on uvidí za práporem Arwen
a u pohádek když dobře dopadnou...
janas: 
přesně, ten film jsem už viděla asi 10x....
gemini: tam mě bylo asi nejvíc líto, jak prostě musel nastoupit do letadla....a ty kříže...ty jsem viděla "naživo" ve Francii, z vylodění...ve skutečnosti je to daleko horší
.jpg)
janas: pridavam sa ku tebe, dojimavy film a este ma vie dojat Hair, najma zaver
Není moc filmů, který jsou u mě zaručeně plačtivý, ale jeden je naprostá jednička. Seznamte se, Joe Black. Už když jsem ho viděla poprvé v kině mě dostal. A čím jsem starší, tím víc se mě dotýká.
A musím říct, že smrt v podobě Brada Pita není špatná vyhlídka, ne?!
Vzpominky na Afriku
http://www.youtube.com/watch?v=CKlA15b0Unc&feature=related
tahle scena to je utok na moji aortu...Hudba, letadlo, ta krasa kolem....Ac nerada tak pripoustim, ze tohle me dostane... Kostymy - krasa...
...
Já když si zaručeně pláknout tak si pustím český film Den pro mou lásku. Řvu už od úvodní hudby do konce. Jsem asi trochu masochistka, ale je to nádherný film...
orinka: Ze Sloního muže jsem jednou viděla asi tak 5 minut a vypnula jsem to. Tohle fakt nemůžu.
Kadla: to já zas né, připadalo mi to strašně vymyšlené. To Sloní muž, ten jo, ten byl skutečný.
manka: u mostů bulím vždycky, i u knížky i u toho pokračování
