.jpg)
Něco ke kafíčku...Závist je nesmrtelná aneb Chorobní závistivci
Vzpomínáte na pohádku Nesmrtelná teta? Jak se zlé Závisti podařilo zakrátko zcela rozložit celé království a docílit toho, že každý záviděl každému?
Všeobecně se tvrdí, že my Češi jsme nejvíce závistivý národ na světě. Mno, nevím nevím, takovou teorii nemohu ani potvrdit, ani vyvrátit. Spíš si myslím, že je u nás závistivců stejně jako kdekoli jinde. Jsou prostě lidé, kteří v sobě závist mají, a jsou další, kteří když už závidí, tak spíš jaksi v dobrém.
S tou dobrou formou závisti se setkal snad každý a každý asi takhle někomu něco záviděl. Třeba když jede kamarádka na dovolenou do míst, která už léta toužíme spatřit. Moc jí to přejeme, ale zároveň jí to tak trochu závidíme...
Je však i závist, která dotyčného užírá jako klubko červů. Pěkně zevnitř, až se člověk kroutí jako had a horko těžko vyluzuje na svém obličeji nějaký normální a milý výraz.
Před lety jsem se setkala s mladou ženou, která žila doslova jen závistí. Myslím, že u ní to byla snad choroba. Neustále sledovala, kdo v jejím okolí si co pořídil... a trpěla utkvělou představou, že sousedka si koupila novou pračku nikoli proto, že ji potřebuje, ale proto, aby naštvala všechny známé. Skutečně měla za to, že ji celý svět chce jenom štvát a dávat jí najevo, že zatímco oni na to mají, ona ne. Svou závist maskovala rádoby lhostejným: „Ale ať má, to víš, já nezávidím. Beztak si to koupila, jen aby mě namíchla.“
Byly jsme na mateřské a já jsem se tehdy (celkem marně) snažila dostat ji z toho jejího bludného kruhu ven. Že v jejím případě je něco takového nemožné, jsem zjistila jednoho krásného odpoledne.
Zašla jsem k ní na kávu a našla ji téměř v mdlobách. Střídala barvy jak
na běžícím páse a těžce popadala dech. Měla jsem o ni strach. Když se vydýchala a aspoň trochu zklidnila, vypověděla mi, co způsobilo to její infarktové rozrušení. Krátce před tím, než jsem k ní dorazila já, byla totiž na návštěvě u kamarádky o tři patra výš. Ta ji pozvala, neboť se chtěla pochlubit nově zrekonstruovanou koupelnou.
Na tom by nebylo nic tak hrozného – na podobné kolaudace jsme se zvaly vždycky navzájem. Ovšem kámoška s koupelnou se dopustila něčeho skutečně ohavného. Považte: „Představ si, tak jsem tam šla, a když jsem vešla do koupelny, málem to se mnou seklo. Ona si ji nechala obložit úplně stejnýma kachličkama, jaký mám v plánu jednou koupit já! To teda pořádně přehnala!“
Stála jsem jak solný sloup a nechápala jsem to. Kdo má jaké kachlíky, mi vždycky bylo šuma fuk, a tak jsem zírala na tu nešťastnici, jejíž vztek se proměnil v lítost a jež začala ronit ublíženecké slzy nad tou odpornou zradou.
Vycouvala jsem z jejího bytu a přerušila s ní veškeré styky. Opravdu mě nelákala představa, že budu označena za zrádkyni, když si koupím stejné kompotové misky, jaké se líbí i jí.
Taky jste se někdy setkali s někým, kdo je takhle chorobně závistivý? S tak obludnou závistí jsem se setkala jen jednou a můžu vám říct, že to byl skutečně nezapomenutelný zážitek.
27.10.2011 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 77 | Doporučit článek | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,6/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Závist je nesmrtelná aneb Chorobní závistivci
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky..gif)
Meryl :Mně by spíš potěšilo, že mám tak dobrý vkus, že si to koupí i druhý.
Jaguška: to já říkám u soutěží a vyplatí se mně to.
Jaguška: já se tím heslem taky řídím, je lepší nezávidět a být v pohodě, s tím, co člověk má
Mně maminka vždycky říkala: Přej a bude ti přáno, dej a bude ti dáno... Nikdy v životě jsem nikomu nic nezáviděla a ani jsem nepoznala žádného chorobného závistivce. Asi jsem měla štěstí.
Závist jsem prožila naposledy takovou tu "dětskou" - jako že má někdo lepší hračku, barevný penál s Mickey Mousem a já jen obyčejný hnědý atd. Ale vždycky jen mlčky a za chvíli to přešlo.
Dnes prožívám spíš lítost, jak už tady někdo psal. Ne nad materiálnem nebo penězi, ale nad životem jako takovým. Ono se opravdu těžce srovnává s tím, že kamarádka má všechno, o čem já sním, bez sebemenší námahy (ať už skvělého muže, děti nebo vystudovanou VŠ levou zadní), zkrátka na co sáhne, to se jí daří. Ale zaslouží si to a já jí to moc přeju. Jen kdyby trochu těch snů zbylo i na mě (a to se o jejich splnění fakt snažím, i když s těmi dětmi to bohužel nevypadá). 
Já se tedy setkala s něčím, řekla bych i horším.
Měla jsem sousedku, docela jsme se kamarádily. Hodně mi pomáhala, když jsem byla na dně. Jen jsem se konečně vyhrabala, začala slušně vydělávat a být v pohodě, tak to nesla opravdu hodně těžce a přestala se se mnou bavit....Např: tak jsem konečně doplatila dluhy po tom zmetkovi a v létě bude pořádná dovolená:-) ...hm... a tak podobně....mě to bylo tehdy tak líto:-(
Je mi líto, že jsem v životě prostě nedostala určité šance. Šanci mít děti, šanci se dobře vdát/oženit a být materiálně za vodou, šanci v práci na postup. Bohužel vše souvisí se vším. I když žiju vlastní život, někdy je mě líto, co mě vše stojí úsilí a jak je to fakt nespravedlivý (nejen ke mně) a jiný to má za hubičku. A nejvíc mě štve, že ti co si prošli životem jak po umetené pěšince jsou na ty ostatní zlí, protože sami na hubu nikdy nepadli.
No, tak závidět někomu koupelnu, auto, pračku, dům...to opravdu ne. Ale řekněte mi, proč se ti milionáři chovají tak arogantně? (např. Trpišovský nebo jsem tuhle viděla na webu nějaké video rapujícího blbečka, vytahoval se tam, že má prachy, že si teď koupí celej svět a nakonec ho zabásli). To teda vám řeknu, že já z těch jejich frajerských, arogantních gest chytám infarkt 
to fakt nesnáším...
Vosmajda: vždyť Ty vlastně vůbec nezávidíš. Jen máš slabá místa, nedostatek praxe v řízení auta - to se dá naučit a vezme to čas... pokud něco nechápeš při řízení, vezmi malé dětské autíčko, postav si "kolíky" a kličkuj... příjdeš na tento trik.
To samé platí v odívání, bytové architektuře... k tomu Ti stačí odborník, kterému se díváš na ruce. Např. budeš chtít přibít skobu na obraz: druhý člověk s ním chodí a zkouší výšku zavěšení atd., nebo máš obrazů více a kombinuješ jejich "seřazení" a když se objeví TO SPRÁVNÉ, jakoby se celá místnost rozsvítí. Totéž platí o doplňcích, vázách... všechno se učí. Vlohy nejsou jen darem božím, ale i zkušenost z minulých životů. A všichni se máme stále co učit.
Pravá závist s člověkem cloumá, nedovolí mu spát, ani s člověkem, kterému závidí, nemůže mluvit, potkávat ho atd... a to určitě není Tvůj případ.
Závist je moc zlá a poznamená člověka na celý život. Mám takovou sestru, a jsem ráda, když ji vůbec nevidím ani o ní neslyším. Takový člověk druhému bere i životní energii. Lepší se takovým lidem vyhýbat.
.jpg)
Monik: jj, to je jasný, zdraví naštěstí zatím jsou (mají nějakou alergickou "zátěž" z manželovy strany, je alergik a astmatik, tak doufám že je to mine)
YXH: nemáš žač, kdyby to doopravdy šlo, tak bych to fakt udělala 
kruci mne to nejak blbne
Beru: Jo s tim hudebnim sluchem jsem na tom taky zle. Pry to je dar od Pana Boha. No na mne bud zapomnel, nebo mi dal jine nadani, a zapomnel mi o nem rict.
Linda: To neni zavist, to je jenom zvolani zoufaleho rodice, neboj a vydrz, prezili to jini, prezijes taky 
Petruša: Dekuju 
Petruša:
jelítko: 15:16 
No, ted to byl kluk. Holcicka je prvni. Ale zlobi jako cert 
Petruša: To nevadi, ze jsou to dva kluci 
hlavne jestli jsou zdravi.
Jeden znamej porad chtel kluka a nakonec ma ctyri holky
YXH: klidně se rozdělim i s tebou, mam toho dost. Ty, Monik i já...vystačí to
janulka48: to jsem taky dlouho záviděla (dokud jsem se neodstěhovala od rodičů)
Ještě k tomu užírání: maminka mi řekla, že závist je nejhorší hřích, protože z ní člověk nic nemá a jen se užírá. Z jiných hříchů (krádež, smilnění), aspoň chvilku něco má, nějaký požitek.Prý to slyšela kdesi v kostele.
